Pravidelný sborový program

BOHOSLUŽBY: neděle 9,30 hod.
první neděli v měsíci jsou rodinné služby Boží; třetí neděli v měsíci je vysluhována sv. Večeře Páně

Starší dorost (10-14 let): úterý 17,00 - 19,00
Mládež: úterý 18,30 - 21,00
Biblická hodina: středa 18,00 - 19,00
Odrost: čtvrtek 18,00 - 20,00

úřední hodiny faráře PhDr. Luďka Rejchrta:
po a pá 10,00 - 11,30
středa 17,00 - 18,00

Kontakty na sbor

Tiráž

BRÁNA
XI. ročník, číslo 2 - únor 2005

Upozornění - Dittersdorf

Pozor: zájezd do Dittersdorfu se koná v sobotu a v neděli 5.-6. března

O čem jednalo staršovstvo v únoru

1. Staršovstvo vyhovuje žádosti Evangelikálního teologického semináře o podporu členky našeho sboru Anny Víškové v rámci "adopce" studentů ETS. Na účet ETS odešleme částku Kč 5.000. Současně poskytneme A. Víškové sociální výpomoc Kč 5.000 na částečné krytí školného.

2. A. Víšková a Tomáš Bedrník informovali staršovstvo o  zimním výjezdu mládeže na hory - akci organizovala YMCA Braník, na Šumavu odjelo 25 účastníků, včetně 7 organizátorů.

3. I v letošním roce se uskuteční letní dětské tábory - hlavním vedoucím malých dětí bude Marek Drápal, tábor větších dětí zajistí Michal Jungmann. . T.Bedrník upozorňuje, že vedoucí musí mít akreditaci ministerstva.

4. I.Plhák navrhuje, aby i při rodinných nedělích děti po první části programu odešly do apsidy, kde se jich ujmou učitelé Nedělní školy.

5. Příprava sborového shromáždění, které se uskuteční v  neděli 13. února 2005. Odsouhlasena zpráva staršovstva, kterou vypracoval br. kurátor. Delší rozprava se týkala zprávy o hospodaření a rozpočtu.

6. Zd. Kučerová předložila písemně pokladní zprávu za leden - účelová sbírka na pomoc Asii činila Kč 32.145,-.

7. Do Dittersdorfu se odjíždí v sobotu 5. března. Je třeba, aby se Martě Drápalové přihlásili zájemci o tento zájezd.

Zpráva staršovstva o životě a stavu sboru

(zpráva pro sborové shromáždění konané v neděli 13. 2. 2005)

Uplynul další rok našeho společného života v našem sboru. Je opravdu příjemné, když se ohlédneme zpět a vidíme, že jsme nezaháleli. Ba naopak, můžeme si připomenout přiměřený kus práce ve všech oblastech sborového života, i když jsme byli pravidelně informováni sborovým časopisem Brána. Snad každého z nás potěší, že máme stále živý sbor. To však neznamená, že není co zlepšovat. Dnešní ohlédnutí zpět se může stát právě inspirací, jak a co v letošním roce vykonat lépe.

Staršovstvo
Staršovstvo se scházelo ke svým pravidelným měsíčním schůzím, s výjimkou měsíců července a srpna. Účast jednotlivých členů byla uspokojivá, neúčast byla ve většině případů omluvena z důvodu nemoci či pracovních cest mimo Prahu.

Při každém jednání byla věnována pozornost ekonomické stránce. Nešlo jen o formální schvalování příjmů a výdajů za uplynulý měsíc, ale velmi často jsme se zabývali otázkami dobročinnosti a pomoci všude tam, kde to bylo zapotřebí (tábory, rodinná dovolená, Diakonie, Hvozdnice, církevní tisk, Evangelická akademie, sociální a charitativní pomoc, živelné katastrofy). Velmi často jsme si byli vědomi vaší vysoké obětavosti a jsme vám za ni vděčni. Uváženě se přistupovalo k následným provozním výdajům sboru, stejně jako k možnosti získat nějaké finanční prostředky z Městské části Praha 4. Průběžně se sledovala realizace plánovaných oprav (truhlářských prací, vnějšího nátěru kostela, vnitřních dveří a podlahy v malém sále, čalounění lavic), aktualizace kartotéky, příprava mezinárodního setkání křesťanů v červnu 2005. Bez pozornosti nezůstal ani problém chemicky závadné vody, zajištění bezpečnosti skály nad kostelem či spolupráce se Střediskem pro zrakově postižené Diakonie ČCE. Nepodařilo se zajistit opravu sklápěcích židlí, k té dojde až v průběhu letošního roku.

Společný život
K němu tradičně patří letní tábory, sborová dovolená a zimní lyžařské zájezdy. Zorganizovat tyto akce není vůbec lehké, k  tomu je potřeba hodně času a obětavosti všech těch, kteří stojí nejen za jejich přípravou, ale i samotnou realizací. Výjimečně se nepodařilo uskutečnit setkání s německými bratry a sestrami v Dittersdorfu, a to z důvodu kolize termínů. Náhradní termín se našel až na začátku měsíce března letošního roku.

Duchovní život
Za duchovní růst vděčíme především našemu bratru faráři, který stále zaujímá posluchače výstižnými, pečlivě teologicky připravenými výklady Božího slova, jak při nedělních bohoslužbách, tak při biblických hodinách. I v  uplynulém roce bylo povzbuzením radost při rodinných nedělích a společné přijímání chleba a vína na důkaz odpuštění vin nás hříšných lidí. Nemůžeme zapomenout na starost o naše nejmenší prostřednictvím obětavých učitelů Nedělní školy a na péči vedoucích všech věkových kategorií našich mladých bratří a sester. Radost přinesla též konfirmační slavnost, obohacení vánoční hra a vystoupení komorního pěveckého a hudebního sboru. Díky tomuto sboru pokračovala i misie velikonočním a vánočním koncertem ve Stebně. Bohužel v loňském roce došlo, ne naší vinou, k  určitému "zmrazení" ekumenických setkání branických věřících, což pociťujeme jako určité zklamání. Jedinou akcí bylo modlitební setkání v rámci Světového dne modliteb.

V této zprávě nemohlo dojít k rekapitulaci sborové práce vyčerpávajícím způsobem. Naší snahou bylo si připomenout to nejdůležitější, že náš sbor opravdu žije. Právě za tuto skutečnost patří co nejupřímnější dík vám všem, kteří jste jakkoli přiložili ochotnou ruku nebo štědré srdce ke společnému dílu na vinici Páně branického sboru. Nelze spoléhat, že péči o sbor zastanou členové staršovstva. Všichni jsme též mnohdy unaveni a potřebujeme vaši pomoc. Nezapomínejte, prosíme, ve vašich přímluvných modlitbách především na bratra faráře, aby byl zdráv a pln energie, aby mohl o nás nadále pečovat jako svědomitý pastýř. O přímluvu prosíme i my, starší sboru, abychom ve své práci neumdlévali, ale byli stále sboru prospěšní. A všichni společně děkujeme Pánu za jeho vedení a pomoc.

Pavel Novotný, kurátor

Svatba

V pátek 4. února 2005 uzavřeli sňatek
Ora Víšková a Michal Pech

Při svatební slavnosti zazněla i tato píseň:
"Svý kroky rozezpívej, rozezpívej, rozezpívej, chválama rozezpívej.....
Vzdejme Pánu díky, za vše co nám dává, za vše co nám bere, patří Pánu sláva!"

Ekumenické setkání v rámci Světového dne modliteb

Zveme vás na ekumenické setkání
v rámci Světového dne modliteb
v pátek 4. března 2005
od 17 hod. v našem kostele

Stejně tak, jako skupiny křesťanů ze 180 zemí světa, které se ve stejnou dobu sejdou k modlitebním shromážděním, se zamyslíme nad textem, který pro letošní rok připravily ženy z Polska.

Tato naše sousední země nám není neznámá. Přesto si při setkání připomeneme některé údaje o její historii, kultuře, náboženském životě. Promítneme si i několik diapozitivů.

Těšíme se i na přátelské posezení po skončení oficielní části programu a na rozhovor při čaji se sestrami a bratry z  Církve československé husitské, z Církve adventistů sedmého dne a dalších církví z Prahy 4. Prosíme vás, abyste využili této mimořádné příležitosti ke vzájemnému sdílení. Chceme našim hostům připravit stejně příjemné prostředí, jako oni připravili v loňském roce nám. Pokud upečete něco sladkého k  čaji, nebudete odmítnuti.

Dementi (dopis z mailové pošty):

"Dobry den,
dekuji mockrat za krasne blahoprani, ktere se mamince moc libilo! Rodice mi ale take rekli, ze pry jste v Brane napsali, ze se do ceskych statistik nepocitam, nebot jsem americka obcanka.
PROTI TOMU CO NEJDURAZNEJI PROTESTUJU!
Americka obcanka sice jsem, ale zaroven mi tatinek slibil, ze si udela vylet do New Yorku a priveze mi z ceskeho konzulatu i cesky rodny list. Mozna to statistikum trochu zamota hlavu, ale oni si nejak poradi a ja budu doma tady i  tam daleko u vas.
Mejte se krasne,

Anicka Ceplova (rodice pry take pozdravuji :-))"

Hory 2004/05

Hory začaly srazem u kytek na Hlavním nádraží, odkud se šlo na Muzeum, na metro A. Odtud jsme jeli na konečnou. Z  Dejvické jsme šli okolo kilometru a půl do modlitebny dejvického sboru, kde probíhala tisková konference, na které jsme byli seznámeni s místem pobytu, prostřednictvím tisku jsme dali poslední sbohem rodné zemi a příbuzným, začali jsme kout pikle k přípravě vzpoury a nasedli jsme do vzducholodi, kterou řídil náš věrný generál Nobile (Anna Víšková). Poté jsme tramvají sjeli zpátky na Dejvickou a  jeli jsme metrem na Želivského, odkud jsme šli okolo 15 minut pěšky do tajného úkrytu se skrýt před ledními medvědy. V tajném úkrytu jsme se dozvěděli o našem rozdělení na služby spojené s vařením jídla a podobně. Vyrobili jsme si vlajky a hráli jsme městečko Palermo. Zatímco my jsme si užívali, část našich vedoucích uklízela vzducholoď na Modravě, aby se dala použít pro let a pobyt snesitelný životu. Brzký budíček nikomu nesvědčil, ale bylo nezbytně nutné, abychom se včas dopravili na místo určené k nasedání do vzducholodi. Na místo jsme se museli dopravit metrem, autobusem a dalším autobusem. Nakonec jsme dorazili na místo odkud odlétala vzducholoď - Nová Huť a vyrazili jsme směr severní pól, který ležel nedaleko polární stanice jménem Kvilda. Zapíchli jsme svoje vlajky na severním pólu, trochu jsme se zkoulovali a vyrazili jsme směrem domů. Avšak počasí nám nepřálo a ztroskotali jsme. Naštěstí jsme z trosek vyndali nejvydatnější jídlo na světě a přidělili jsme si ho na skupinky. Velká dávka štěstěny nás potkala, když jsme nalezli opuštěnou chatrč a dokonce i s kamny. Naneštěstí nám docházely zásoby a proto jsme se museli vydat na lov dvou medvědů, díky kterým jsme přežili až do záchrany. Náš vedoucí Nobile, který byl sám zraněn, všem dodával odvahu tím, že chystal programy jak duchovní tak jiné. Museli jsme držet hlídky, protože jinak by nám medvědi snědli všechno maso co jsme nalovili, nebo by nám vyhasl oheň a my bychom umrzli. Tyto hlídky byly bezvadnou příležitostí pro sblížení lidí a celkově jsme se víc poznali a spřátelili. Avšak někdy se to nepodařilo a nastala prekérní situce. Posuďte sami - tomuto ovšem předcházel lítý boj o přežití.

(poznámka redakce internetové verze: na první fotce je pravděpodobně zachycen nějaký člověk. Zdá se, že něco drží v ruce. Na druhé fotce jsou zachyceni 2 lidé, z nichž první drží něco jako štafle a druhý do nich mlátí sekerkou.)

I přes drobné neshody jsme stavěli přistávací dráhu pro letadlo, protože už zaměřili naší pozici a shodili nám nějaké dobré jídlo. Tuto přistávací dráhu jsme využili pro program na Silvestra/Nový rok, který byl suprový a mně osobně se velmi líbil. Následovala žranice, což je vidět z následujících fotek.

(poznámka redakce internetové verze: na první fotce je znázorněno cca 6 lidí, kteří asi něco jedí. Na druhé fotce již skutečně nelze rozeznat, o co jde. Snad krabice od dortu, v níž se válí nějaké zbytky.)

Záchrana proběhla díky našim ruským soudruhům za pomoci ledoborce Krrasina

(poznámka redakce internetové verze: foto zachycuje osobní automobil Škoda 105 či 120, mající na přední kapotě nápis KRASIN a textilii s obrázkem páru třešní.)

Byli jsme zachráněni a tak jsme neměli důvod zůstávat déle na točně a s radostí jsme vyrazili domů. Avšak s bolestí v  srdci jsme se loučili s těmi, co zůstávali. Do Prahy jsme dojeli na Nový rok odpoledne. Touto cestou bych chtěl poděkovat všem vedoucím za krásné zážitky a za bezvadně připravenou akci, kde bylo vše nádherně propracované.

sepsal Jakub Drápal,

Nedělní setkání na téma "Jak přijímáme požehnání neděle?"

POZVÁNÍ na neděli 27. února 2005

připravujeme program, zejména pro rodiče s dětmi, ale nejen pro ně.

Po skromném obědě se sejdeme v apsidě a zamyslíme se spolu nad tématem

Jak přijímáme požehnání neděle?

Pro děti bude souběžně zajištěn program.

Těšíme se na společné setkání, nejen s rodiči a dětmi, ale se všemi zájemci.

Učitelé Nedělní školy.

Budete-li moci přispět pečivem ke kávě a čaji, předem děkujeme.

Proč chceme být spolu?

Jako námět k přemýšlení o tématu tohoto setkání by mohly posloužit výňatky z kázání bratra faráře Féra z Kutné Hory, které přednesl na presbyterní konferenci v Dobříši v  listopadu loňského roku:

Proč chceme být spolu? ....... Skutky 2,37-47

..... důvody, proč býváme každou neděli pohromadě, jsou opravdu různé:

Protože se chci dostat mezi lidi. Protože se mohu setkat se známými. Protože se chci setkat s Ježíšem Kristem - slyšet jeho Slovo - zamyslet se a dát se vést poselstvím evangelia. Protože se potřebuji odreagovat po celotýdenním shonu. Protože chci načerpat nové síly a inspiraci....

Proč tu jsme pohromadě při bohoslužbách? Kvůli sobě - kvůli druhým - kvůli Bohu. Ten první důvod "kvůli sobě" vlastně znamená, že něco hledám, že mi někdo chybí, že si potřebuji udělat pro sebe jasno - ve svých životních postojích, se svým vztahem k druhým, i se svým vztahem k tomu, čemu či komu věřím.

zůstává společenství s druhými a společenství s Bohem. Takže církev - být tu spolu s druhými - a vedle toho naše víra - jsme tady spolu se svým Pánem.

Otázky tu jsou od samého počátku, kdy církev vznikla o  prvních letnicích po Kristově vzkříšení. Od té doby se táhne spor, zda společenství křesťanů, Kristových následovníků není jen lidský výmysl - anebo: zda v tomto společenství přece působí Bůh: a jeho věrnost a láska se stávají prostředkem k pomoci a záchraně a k orientaci v životě mnohým.. Tehdy o prvních letnicích se začalo s Ježíšovými učedníky něco podivuhodného dít - a odehrává se to doposud - něco zvláštního, úžasného a jedinečného mezi Bohem a lidmi.

Jenomže tady je právě i jádro problému: Proč tu jsme pohromadě? Dobře, Duch svatý - Boží moc - Bůh sám jedná a  působí. Ale je k tomu potřeba společenství církve? To nestačí jen věřit evangeliu a zkoušet podle toho, co Ježíš učil, žít? Vždyť se svou vírou si nakonec vystačím sám. A  přece - čím vším jsme obdarováni tím, že patříme do církve - a že v ní žijeme i při nedělních bohoslužbách:

Církev každého z nás obdarovala ještě dřív, než jsme o ní věděli: Při našem křtu se nám stal Ježíš Kristus tím, kdo daruje nový, další, rozměr života a kdo otevírá a garantuje naši budoucnost.Církev není jen na zvláštních místech a ve zvláštním čase - tedy v kostele či v modlitbě v neděli dopoledne. Už od dětství je společenství církve i tam, kde jako děti s rodiči recitujeme modlitbu - i kdyby právě tu známou "Ó náš milý Bože" nebo "Podvečer tvá čeládka, co k  slepici kuřátka, k ochraně tvé hledíme, laskavý Hospodine". Už tady to slyšíme a vnímáme: církev jako společenství důvěry.

"Neboť tvé je království, moc i sláva navěky" - tak to od dětství vyznáváme: že je tu dobrá Boží moc, odlišná od jakékoli moci lidské - ať demokraticky svobodné či totalitně svazující.

Ano, společenství církve jako prostor, kde na nás naléhá evangelium svou dobrou mocí, která dává sílu a orientaci. Společenství, které si shromažďuje živý Bůh. To on probouzí touhu být spolu s druhými a patřit na jeho stranu, mít podíl na jeho věrnosti a milosti, i na jeho požehnání a lásce, přijímat a žít z jeho vůle, která je milosrdenstvím. Tak to přijímáme každý osobně a na tom se podílíme spolu s druhými, se kterými společenství církve vytváříme. I tady při tom jsme obdarováváni: Můžeme se setkat bez předsudků a navzájem se přijímat, aniž bychom jeden druhému vyčítali viny - to, co jsme si kdy udělali. Společně žijeme z Kristova odpuštění. - a proto stavíme na lásce, která se nechce smířit s utrpením a bolestí druhých - a sdílí se s nimi. Jenomže : neztrácí se nám živý Bůh - provází opravdu naše společenství ve sborech tato radostná otevřenost ke druhým a  k Bohu? "Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav - pro své milosrdenství a pro svou věrnost". Slyšíme toto žalmistovo osvobodivé slovo - totiž: vyznáváme to takto společně pokaždé v nedělním shromáždění? Vyznáváme to i svým jednáním ve všedních dnech? zkoušíme to vyznávat tak, aby to bylo srozumitelné a jasné i pro ty, kdo mezi nás přijdou?

v tom slyším zaslíbení i pro nás dnes. "Obraťte se a každý z  vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh" (Sk 2,38n) : Otevřít se Božímu duchu - být jeho síle k dispozici. Tam se otevírají nové začátky a  nové možnosti. A unavené, zestárlé a vyschlé společenství získává novou sílu.

Bůh na sebe vzal v Kristu náš lidský život. A stále se chce `vtělovat´ do naší skutečnosti, do našeho života a do našich vztahů. A tak, aby Kristovo evangelium působilo, je k tomu třeba společenství církve - společenství, které chválí Hospodina, děkuje mu, vyznává, raduje se i společně zápasí. Církev jako skutečné společenství Kristových učedníků je tam, kde je Kristus - kde Duch svatý dává promlouvat - kde evangelium žije - kde pracuje - kde je ověřenou životní zkušeností

Nejsem to já, kdo něco či někoho potřebuje. Rozhodně ne v  prvním sledu. Kristus potřebuje mne. A proto tu jsme: Protože nás sem svolává Bůh - a silou svého milosrdenství nás překvapuje, obohacuje a vyzbrojuje. Protože nás potřebuje na svědectví, se kterým nás obohacené a vyzbrojené - a vždycky znovu i překvapené - posílá: Dosvědčovat, že pravda, oběť a obětavost, láska a milosrdenství má silný zdroj - a že tady má naději a budoucnost i náš život.

Amen.

Pozvání na konferenci o naději a společné řeči

DIAKONIE ČCE ZVE:

VIII. mezioborová konference o pastoračním poradenství, pastoraci a psychoterapii, tentokrát na téma

Naděje - zdroj síly

aneb

Mluvíme společnou řečí?

Jednodenní konference se uskuteční v sobotu 19. března 2005

tradičně na Evangelické teologické fakultě, Praha 1, Černá ul. 9.

Cílem konference bude nalézt shodné i rozdílné momenty a  pohledy na to

- co znamená naděje v lidském životě,
- jakou má naděje hodnotu a smysl,
- co nám naději přináší,
- kam nás naděje může posunout,
- co děláme, když už nemáme žádnou naději.

Konkrétní program v obvyklém uspořádání (dopoledne teologické referáty, psychologická a psychoterapeutická sdělení, odpoledne panelová diskuse a dílny) je ve fázi příprav.

Pozvánka na sborovou dovolenou od 13. do 20. srpna 2005

Staršovstvo našeho branického sboru zve všechny své členy a  jejich přátele na šestou sborovou dovolenou, tentokráte do rekreačního střediska ČCE v Herlíkovicích u krkonošské obce Strážné, v nadmořské výšce 770 m 

Ubytování je zajišťováno ve třech objektech, a sice:

Horský domov - hlavní objekt, kde se pokoje nacházejí v 1. patře a mají vlastní sprchu a WC. V přízemí je jídelna, která slouží pro všechny hosty i z vedlejších objektů, společenská místnost s TV a herna s klavírem.

Počet lůžek celkem 21, a to: 2 jednolůžkové pokoje
3 dvoulůžkové pokoje
3 trojlůžkové pokoje
1 čtyřlůžkový pokoj.

Vokurka - počet lůžek celkem 16, a to:
v přízemí jsou 2 třílůžkové pokoje se sociálním zařízením v  bytě
a v patře jsou 2 apartmá 2 + 3, vždy se sociálním zařízením.

Vilka - počet lůžek 26, a to:
2 dvoulůžkové pokoje
2 třílůžkové pokoje
4 čtyřlůžkové pokoje (vždy s jednou palandou)

sociální zařízení společné, v přízemí sprcha a WC, v patře jen WC a umyvadla. Lze zajistit 4 přistýlky. Objekt je bezbariérový.

U vilky je hřiště pro děti.

děti do tří let ubytování i strava zdarma.

K polopenzi je možno dokoupit i oběd za cenu 75,-Kč dospělí, děti za 60,-.

Cena přistýlky Kč 120 za den, cena postýlky 100 Kč za den, pes 30 Kč/den

Poplatek za vjezd osobního auta do KRNAPu: 50,-/den.

Zájemcům o hromadnou dopravu sbor zajistí autokar na cestu tam i zpět.

Závazné přihlášky předejte ses. Kučerové nebo v kanceláři nejpozději do 27. března 2005. (formlář přihlášky obdržíte v  kanceláři.

Placení v průběhu června (možno i převodem na účet).