Příprava ke konfirmaci - 5b. lekce
Dějiny Božího lidu "v kostce"
Mojžíš dovedl 12 pokolení Izraele do Zaslíbené země (asi kolem 1200 př.n.l.). Sám tam nevešel, ale zemřel na pomezí nového domova na hoře Nébo.
Získání zaslíbené země bylo výsledkem bojů ("válek Hospodinových"), které vede Jozue (o tom biblická kniha Jozue). Každý kmen Izraele dostal určité území, jen kmen Léví nikoliv, byl určen pro bohoslužbu při stánku úmluvy, kde byla truhla smlouvy a Desatero. (Dlouhou dobu to bylo v Sílo, později v Jeruzalémě).
Národ izraelský zpočátku neměl krále, protože jeho králem byl Hospodin. Vůdcové v bitvách a rozhodčí ve sporech byli soudcové, které Hospodin pověřoval konkrétními úkoly. Známe soudce: Gedeona, Samsona, poslední je Samuel.
Ten pomazává za krále Saule, kterého si lid vybral proti vůli Boží. Zpočátku činil to, co se Bohu líbí, později se mu zpronevěřil. Pán Bůh si sám vyvolil svého krále Davida (okolo r. 1000 př.n.l.). Pocházel z Betléma (Betlechem = Dům chleba). Po vítězných bojích s Pelištejci a dalšími nepřáteli Izraele přenesl své sídlo do Jeruzaléma. Je autorem velké části knihy Žalmů, i Žalm 23 je jeho dílo. Jeho syn Šalomoun už nevede války, (Šalomoun = král míru) a Bůh mu svěřuje úkol stavby chrámu. Na konci života však podlehl vlivu svých modloslužebných žen. Proto Pán Bůh mu oznámil rozdělení jeho velké říše (1.Král.11). To se stalo za jeho syna Roboáma, kdy 933 př.n.l se odtrhlo deset kmenů pod kralováním Jeroboáma. Vznikají dvě království: severní Izraelské s hlavním městem Samaří, jižní Judské, s hl.městem Jeruzalémem. Severní království inklinuje převážně k modloslužbě. Proto přichází na severní část Boží trest: r. 722 je podrobeno mocí Assyřanů a obyvatelé odvedeni do Assyrie.
Konec judského království nastal později, v roce 586, kdy babylonský král Nabuchodonozor vyvrátil Jeruzalém, odvedl do Babylona většinu Judejců. Ti se vrátili zpět až po roce 538, kdy perský král Kyros dal Židům možnost návratu a obnovy Jeruzaléma a chrámu. O tom čteme v knihách Ezdráše a Nehemiáše.
V roce 333 perskou říši vyvrátil Alexandr Veliký a jeho nástupci, především syrský král Antiochos vyprovokoval svou modloslužebnou snahou "makkabejské války". R.63 dobyl římský vojevůdce Pompeius Palestinu.
(autorem tohoto textu je br. farář Luděk Rejchrt)