Pravidelný sborový program

Neděle 9:30
Bohoslužby
první neděli v měsíci jsou rodinné služby Boží; třetí neděli v měsíci je vysluhována sv. Večeře Páně

Úterý 17:00 - 19:00
Dorost

Úterý 18:30 - 21:00
Mládež

Středa 18:00 - 19:30
Biblická hodina

Čtvrtek 18:30 - 20:15
Odrost

úřední hodiny faráře
Luďka Rejchrta
pondělí a pátek 10,00 - 11,30
středa 17,00 - 18,00

Verš na říjen

Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce. Bůh je naše útočiště.

Žalm 62,9

Tiráž

BRÁNA
XII. ročník, číslo 10 - říjen 2006

Kontakty na sbor

Zápis z říjnové schůze staršovstva

1) Na schůzi staršovstva se dostavili vedoucí táborů a  zástupci mládeže. Informovali staršovstvo o průběhu jednotlivých akcí, o složení týmu vedoucích i dětských účastníků.

- T. Bedrník uvedl akce YMCA Braník, a to jak prázdninové - dva turnusy vodáckých táborů v Polsku, putování do Rumunska, cestu divadelní společnosti "Vůz" - tak i jarní akce předprázdninové, včetně "vodičky" pro rodiče a děti. O  druhém vodáckém táboru hovořil i jeho vedoucí J.J. Zvánovec. Fotografie jsou na webových stránkách www.branik.ymca.cz.

- Marek Drápal představil tábor pro malé děti, který se opět vydařil. Škoda, že "branické" děti byly v menšině. Pro příští rok je třeba apelovat na rodiče z našeho sboru, aby se nezdráhali poslat své malé děti na tábor.

Sté výročí narození prvního branického faráře

Na loňské sborové dovolené Eva Borecká vyprávěla o svém tatínkovi - Timoteovi Pokorném. Dozvěděli jsme se mnohé, co jsme v době jeho dvacetileté farářské služby v Braníku ani nevěděli.Proto jsme ji požádali, aby své vyprávění zkusila napsat jako článek do Brány:

Třetího října tomu bylo sto let, kdy se narodilo brněnskému faráři Václavu Pokornému jedenácté dítě. Početná věřící rodina naučila Timíka lásce, pokoře a porozumění pro druhé. Byl velice nadaný. V pěti letech šel do školy, pátou třídu přeskočil, a tak se stalo, že evangelickou teologickou fakultu dostudoval v 21 letech. Byl příliš mladý, aby mohl nastoupit na sbor. Proto odjel do Skotska a pak do Švýcarska, kde vystudoval konzervatoř - obor varhany - a  navštěvoval i několik semestrů filosofie a práv.

Po návratu byla jeho prvním sborem Jihlava. V té době se seznámil na akcích YMCA s Věrou Novákovou, která se stala jeho ženou. Po třech letech práce v jihlavském sboru odešel do Olomouce, kde byl farářem 18 let. Tehdy měl olomoucký sbor řadu kazatelských stanic - Litovel, Drahanovice, Šternberk, Bruntál. Pamatuji se, že dojížděl na biblické hodiny také do Dolní Dlouhé Loučky, kam se sice v létě dostal autobusem, ale v zimě musel chodit 6 km pěšky. Auto sbor neměl. Tatínek měl často i čtvery bohoslužby za neděli, dojížděl vlakem nebo autobusem. Často neměl ani čas pořádně se najíst, a tak není divu, že trpěl žaludečními potížemi. Jeho životním heslem bylo: "trp a modli se". Ale to vůbec neznamenalo, že by byl škarohlíd. Naopak, byl optimista - na svět se díval radostně a na všem nacházel něco dobrého. Ve své práci se zaměřil hlavně na mládež a děti, na což olomoučtí stále ještě vděčně vzpomínají. V roce 1935 se narodila dcera Jana, za rok na to Eva, v roce 1947 Věra. Maminka nebyla zaměstnaná. Starala se o děti a vykonávala funkci paní farářové: přijímala návštěvníky, sama poradila nebo zprostředkovala pomoc tatínka.

Když přišla nabídka branického sboru, tatínek velmi váhal. Zvlášť proto, že sbor neměl pro faráře žádné bydlení. Když se pak podařilo staršovstvu byt sehnat, bral to tatínek jako vůli Boží, aby do Braníka nastoupil (počátkem roku 1952). Byl tu velice šťastný! Svou práci zaměřil opět na mladé a  děti, ale věnoval se i pastoraci. Padesátá léta církvi nepřála. Stále se muselo počítat s námitkami církevního tajemníka. Jeden čas (asi 1954-6) byl na tatínka nasazen i  tajný agent. Tatínek často navštěvoval členy sboru, zvláště staré a nemocné a ty, kteří nemohli chodit do kostela. Ještě v posledním roce své práce konal 2 - 3 návštěvy týdně. Kromě práce ve sboru, pracoval i pro synodní radu, hlavně na přípravě nového zpěvníku. Ve dnech, kdy nebyl na synodní radě, sedával každé dopoledne ve sborové kanceláři a  přijímal členy sboru, kteří potřebovali s něčím poradit. A  tak. se jednoho dne stalo, že nepřišel člen sboru, ale uprchlý vězeň. Namířil na tatínka pistoli, svázal jej na rukou i na nohou a vykradl kostel. Tato událost zanechala na tatínkovi neblahé zdravotní následky. Musel si léčit srdce. Tuto svou nemoc přede všemi tajil, zvláště před maminkou, která v té době již byla těžce nemocná. V roce 1971 na Hod Boží vánoční maminka zemřela na infarkt. Tatínek ztrátu velice těžko nesl. Maminku měl moc rád a žil s ní v  harmonickém manželství. Smrt maminky přispěla k tomu, že tatínkova srdeční nemoc propukla naplno. V létě 1972 dostal tatínek infarkt, přidala se embolie, která nakonec vedla k  amputaci nohy. Tatínek statečně překonával všechny zdravotní obtíže a věřil, že se zase vrátí k práci ve sboru. Ve výroční den maminčina pohřbu však dostal druhý infarkt, který nepřežil.

Měla jsem tatínka velmi ráda. Byl dobrým a trpělivým otcem plným pochopení pro naše problémy. Jako faráře ho hodnotit nemohu, protože by to vypadalo, že mu nadržuji a příliš ho chválím. Ale myslím si, že byl velmi dobrým farářem. Svědčí o tom i ohromná účast na jeho pohřbu - nejen farářů, kteří stáli ve dvou řadách kolem rakve - ale i farníků z  branického sboru, z Olomouce i z Jihlavy.

Kdo jste ho znali, vzpomínejte na něj v dobrém a s láskou.

Eva Borecká

Děti Boží

Tento článek bude pro mnohé spíše opakováním, než něčím objevným. Ale i opakování někdy neškodí :-), a je matkou moudrosti, že? ;-) Napadlo mě, že bychom se mohli zamyslet nad některými zcela základními věcmi. A možná bych se také pokusila objasnit některé "charismatické" termíny, jejichž nevysvětlení může způsobovat vzájemné neporozumění křesťanů.

Takže téma tohoto článku zní "Boží děti" a termíny, o nichž se bude mj. hovořit, jsou obrácení, znovuzrození, uvěření, jistota spasení.

Křesťanem se totiž člověk nerodí. Musí se pro to rozhodnout.

Vyjdu z rozhovoru Ježíše s Nikodémem (J 3,1-21). Pán Ježíš mu zde říká, že se musí znovu narodit, pokud chce patřit do Božího království. Nikodém tomu příliš nerozuměl. A tak mu to Pán Ježíš vysvětloval. Že se musí narodit z vody a z  Ducha, že každý musí přijmout Ježíše jako svého spasitele, aby nebyl odsouzen. A k tomu existuje nádherné přirovnání. Představte si soud, kde viník je odsouzen k zaplacení obrovské pokuty. A on na nI nemá. Bude muset jít do vězení. Ale tu přichází někdo a nabízí obžalovanému, že za něj dluh zaplatí. Navíc ty peníze nejsou půjčka (pokud možno s  tučnými úroky ;-), je to dar z lásky. Obžalovaný má teď dvě možnosti. Buď odmítne a půjde do vězení a nebo přijme a bude svobodný.

Podobně i my všichni lidé máme tyto dvě možnosti. Buď si necháme svoje hříchy a dluhy a budeme odsouzeni, nebo přijmeme ten úžasný dar od Ježíše. On za nás již podstoupil trest. A pokud ho požádáme o odpuštění hříchů, odpustí nám je a jsme od nich očištěni. "Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti." 1J 1,9 Máme možnost nového začátku! A pokud se rozhodneme, že chceme patřit Ježíši, že chceme jít životem s ním, pak jde právě o to znovuzrození, obrácení se novým směrem (od hříchu), nasměrování svého života za Ježíšem. Jinými slovy o  uvěření té zvěsti o Kristu a její "použití v praxi".

Každý k tomuto rozhodnutí dospěje jinak. U někoho je to velký převrat, u druhého se to děje pozvolna. Ale v obou případech musí jednou říci Ježíši, že přijímají jeho oběť a  chtějí jít za ním. To za nás nemůže udělat nikdo jiný. Ani rodiče, ani farář, nikdo. Je to rozhodnutí každého zvlášť.

Někdo ví přesné datum, kdy se takto rozhodl. Někdo to neví. To, myslím, vůbec nevadí. Ale je důležité vědět, že jsme tohle Ježíši řekli. A také je důležité se k víře přiznat před ostatními (zejména křtem, ale i jinak).

Chtěla bych tu ještě říci, že i po obrácení člověk hřeší "Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v  nás není." 1J 1,8. U obrácení jde spíše o celkové nasměrování člověka za Bohem. A o kompletní odpuštění hříchů stávajících - takový generální úklid v srdci. Ale jsme jen lidé a hřích se nám tak zcela nevyhne ani potom. Ne že bychom na boj s  ním měli rezignovat, ale máme i z dalších hříchů činit pokání (prosit o odpuštění) a snažit se žít co nejvíc s  Bohem. Protože když jdeme s ním, je jednoduší v pokušení obstát.

Konečně se tedy dostávám k termínu Boží dítě. A vyskytuje se nejen mezi charismatiky, ale i v Bibli. Když se znovu narodíme, jsme přeci děti - duchovní děti. "Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. " 1J 3,1; "Ti, kdo se nechají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti." Ř 8,14-16; Ga 4,4-7.

Sám Bůh nás přijímá za syny (dcery). To je velká pocta. Stává se tedy naším otcem (tatínkem - toto oslovení se mnohým zdá troufalé, ale myslím že je dost důležité např. pro ty, kteří nikdy nepoznali, jaké to je mít milujícího otce. A těch bohužel přibývá. I v tomto oslovení může být úcta.). A my se vzájemně stáváme bratry a sestrami, brášky a  sestřičkami. I když jsme leckdy velmi rozdílní, pocházíme z  různých prostředí, máme různé vzdělání, před Bohem jsme si rovni a jsme vzájemně sourozenci. Díky Bohu můžeme mít novou rodinu ve společenství, kam patříme. I to je velká milost od Boha.

A co ta jistota spasení? Jak si tím může být někdo jistý, že bude spasen, že je Boží dítě? Je to zapsáno v již zmíněném listu Římanům - "že Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti." (8,16); dále "A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život." 1.J 5,11-13; nebo třeba Ř 8,38-39 (viz níže). Na to se lze zcela postavit a děkovat za to.

Toto vše je z milosti Boží, ale je dobré také vědět, že jako děti máme i jisté "povinnosti". Máme mít rádi Boha, máme mu děkovat, máme mít rádi své bližní (Mt 22,37-40). Vždyť víra bez skutků je mrtvá. (Jk 2,14-26; 2K 6,1-10, zvláště první verš - "Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno...") A také Pán Ježíš mluví o  tom, že se strom (Mt 7,15-20), či větev (J 15,1-11) pozná po ovoci. A ten strom či větev, které nenesou dobré ovoce, bývají spáleny. Ale myslím, že se počítá i snaha nést ovoce. Možná také někdy není toto ovoce lidskýma očima vidět, ale vidí ho Bůh. Ovšem nechtěla bych být větví, která se o nic nesnaží a tzv. skládá ruce v klín.

Také musíme počítat s tím, že ty, které Bůh přijímá za syny, vychovává (Žd 12,1-13). A tato výchova je sice někdy krušná, ale je k našemu užitku.

A zakončila bych Ř 8,38-39 : "Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu."

Klára Mazná

O sborové knihovně

P.Yancey - Proč se obtěžovat s církví?

Ráda bych vás upozornila na knihu v naší sborové knihovničce:

P.Yancey - Proč se obtěžovat s církví?

Uvádím tu z ní několik myšlenek.

Žádná církev není dokonalá, stejně jako žádná rodina. Rodiny se také nezříkáme a žijeme v ní, i když jsou v ní nedokonalí lidé. Proč se tedy zříkat života v církvi, Boží rodině?

Při bohoslužbách to nemá být jako na divadle - vepředu nám pan farář něco předvádí, varhaník preluduje a my hodnotíme, jakou to má úroveň. Na bohoslužbách nejsme diváky, ale aktéry. My máme chválit a uctívat Boha. O to tu jde především. Bohoslužby nejsou nějaký servis pro nás. A my máme nejen přijímat, ale i dávat.

Církev nemá být klub, fungující pro dobro svých členů. Má sloužit lidem i vně církve.

Klára Mazná

Výstavka před kostelem

O tom, že evangelium lze vyprávět i beze slov, se přesvědčili účastníci bohoslužeb první říjnovou neděli. Při východu z kostela si mohli biblické vyprávění o marnotratném synovi , které bylo tématem dětských bohoslužeb, osvěžit pohledem na obrazy umístěné na stojanech před kostelem. Malíř Václav Lamr tam uspořádal malou výstavku svých prací, na kterých se setkání syna s otcem opakovalo v několika variantách. Na obrazech byly i další biblické náměty, které měly kolemjdoucí přimět k zamyšlení.

Václav Lamr se však nevyhýbá ani slovům - hraje si s nimi, přetváří je a vkládá je do svých výtvarných děl.

poznámka redakce internetové verze: na obrázku je uveden následující příklad:
evROPA... reKLAMa..

vymýšlí i aforismy: "Evropa není ropa." " Máme růst....ne konat!"

" Z osmi hran kříže lze sestavit mříže." "Vyvětrej dům a srdce."

"Naivní víra chodí po vodě filosofie." "Hubuješ nebo buduješ."

Vděčnost

Vděčnost je možno prožívat. O vděčnosti je možno hovořit. Je však též možno o ní zpívat. Že by nám o vděčnosti něco důležitého říkala i tato píseň 238 z baptistického zpěvníku z roku 1947 "Písně duchovní"?

Jaro Křivohlavý

Sečti dary, které Pán ti dal

Když kol tebe zuří moře vzbouřeno,
a ty pláčeš, smuten, že vše ztraceno,
sečti všecky dary, které Pán ti dal,
a v tvém srdci zazní nová píseň chval.

Sečti dary, které Pán ti dal,
sečti dary, které už jsi vzal,
sečti dary, v nichž ti požehnal,
a v tvém srdci musí zaznět píseň chval.

Pod břemenem práce, ran a obtíží,
když tvé oko marně pomoc vyhlíží,
sečti všecky dary a vzdáš Pánu čest,
neb v tvém srdci zazní: On má pomoc jest.

Sečti dary, které Pán ti dal,
sečti dary, které už jsi vzal,
sečti dary, v nichž ti požehnal,
a v tvém srdci musí zaznět píseň chval.

Když má jiný růže, ty však trny jen,
hleď na sliby Páně, budeš spokojen.
Sečti všecky dary, kterých nemá svět,
a v tvém srdci zazní: Já netoužím zpět.

Sečti dary, které Pán ti dal,
sečti dary, které už jsi vzal,
sečti dary, v nichž ti požehnal,
a v tvém srdci musí zaznět píseň chval.

Autor: J. Oatman, Jr., překlad do češtiny: Jan Hochmann
Hudbu složil: E.O. Excell

Další výlet 21.10.

Příští výlet se koná v SOBOTU 21.10. a bude CELODENNÍ.

Dopřejeme si trochu kultury, ale hlavně si užijeme krásné podzimní přírody v lesích u Prahy. Pojedeme do Jevan, prohlédneme si architekturu zdejších vilek a potom půjdeme lesem do Mukařova (cca 10 km). V případě zájmu můžeme jít do Říčan (15 km).

Po cestě se mohou vyskytnout houby, proto se vybavte plátěnými pytlíky nebo košíčkem. Doporučuji vzít sebou svačinu a pití, ale můžeme zkusit hospůdku v Louňovicích, bude-li otevřena. Nezapomeňte na deštník nebo pláštěnku, kdyby se počasí pokazilo.

SRAZ bude v 8, 40 hod. v metru C Háje (dole u vlaků někde na lavičce uprostřed). Autobus odjíždí v 8,56.

Těší se na vás Lenka

Wislok 2006

Vyráželi jsme večer dvanáctého, kdy jsme měli sraz na Hlavním nádraží, odkud jsme vyrazili vlakem do Medzilaborců, odkud jsme vyrazili pěšky na přechod polsko-slovenských hranic, což byla zahajovací část tábora, která trvala dva dny. První proběhl v zásadě v pohodě, zatímco druhý už nebyl tak výborný, do čehož se započítal jak smutný fakt, že Wislok měl velmi málo vody, tak to, že se musel několikrát přecházet, což i přes velmi málo vody v řece značilo velmi mnoho vody v botách, dále více vody seshora než se předpokládalo, připočtěme také blesky, tak to byl ideální konec krátkého puťáku, už pouze v malém deštíčku stavět stany, to byl kumšt, ale ještě větší pohodlí bylo si do postaveného stanu lehnout....

Dalšího dne jsme se probudili s úsměvem na rtech, který nám Bohu dík nezmrzl na rtech, obloha byla čistá, pouze s  několika mráčky, slunce svítilo a my vyrazili k začátku přehrady, kterou jsme za necelou hodinu přejeli, znovu naložili lodě a šli dál, jelikož ani pod přehradou nebyl dostatek vody k jetí, ani k delšímu přetahování.... S  úsměvem a s písní na rtech nám boty samy kráčely podél polovyschlého řečiště po silnici, která nám sama utíkala pod nohama. Ke konci dne jsme došli do místa, kde jsme se utábořili a viděli, že vody je stále málo. Cestou jsme sesbírali různé rostlinky, některé připomínající mátu, některé nejspíše i byly máta a udělali si čaj, který nás povzbudil jak na těle, tak na duchu a dodal nám dostatek sil na hlavní spánek dne. Po probuzení následujícího dne nám úsměv zamrzl a bylo to stavem vody: vody bylo všude dostatek, pouze řečiště bylo poloprázdné, takže jsme se vykolébali, nasnídali, rozloučili se s Marií a Brainem, kteří odjeli s autem do Rzeszowa, sbalili, nasedli a jeli dál, pohybujíce se jak vedle vrbiček, tak nad nimi a podél nich, ale naštěstí nikdy pod nimi. Vyjmeme-li nucenou přestávku na oběd, při které jsme přeřezávali kládu v  řečišti, která se nedala podjet, přejet, objet či přenést, tak byla cesta ideální, nikdo se necvakl, přestože míst bylo dost, ani jsme moc nepřetahovali, jelikož Wislok měl malý spád a proud, tak i při málo vody byla velká hloubka. Šťastně jsme dorazili na nádherné místo, kde šlo jak prostorně se rozprostříti, tak najít vesnici, dřevo, vodu a  k druhé ranní hlídka měla možnost také najít Braina s Marii, kteří se vraceli z Rzeszowa šťastní a s veselou myslí a s  myšlenkou, že se nejspíše vůbec nevyspí.... Ráno jsme připravili poridge,, který nám dokonale zaplácnul žaludek a  do dalšího výškového tábora jsme si vezli suvenýr v podobě plného ešusu poridge. Pomalu jsem se sunuli dál a dál. Další den proběhl normálně a byl to typicky vodácký den, pomineme-li Járův a Brainův holící rituál... Ráno prošel okolo rybář a nepozdravil. Tak jsem se sebrali a vidouce, že jsme nechtěni zde, vyrazili jsme dál na vodácký čundr. Zastavivše v poledne na kamenitém břehu, posilnivše se několika doušky pitné vody a chlebem se sýrem, počali jsem blbnouti a v proudu, který zde byl největší za celý Wislok, skotačiti a dováděti s vestami a duší od pneumatiky, kterou si David uschovával po celou dobu tábora a dovezl až do Prahy.

Otevřením plechovek od broskví začala naše příprava ovocných knedlíků, které kvůli určitému záchvatu nevolnosti, který se naštěstí další den spravil, nemohl jísti Lukáš. Další den se naneštěstí projevila podobná nemoc u mne, takže jsem byl druhým účastníkem, který nestrávil knedle celé, jelikož část jich uplavala po Wisloku od jednoho mostu, kde jsme měli zastávky na oběd a piškoty pro nemohoucné. Další místo, kde jsme zakotvili, bylo velmi dobře zvolené, jelikož jsme tam zůstali delší dobu.... Po večeři, kterou už si část lidi nechala bez nářku ujít, jsme se probudili se zjištěním, že polovina tábora není schopna dalšího pohybu; od několika lidí s horečkou 38-39 po ostatní velmi zmátožené, vyjma několika výjimek, mezi které např. patřil Eustác s Katkou, kteří došli po dlouhé a  vyčerpávající cestě do města na nákup, zatím co ostatní si užívali stínu. Další den, kdy už většina lidí byla použitelná, jsme se jakž takž nějak spakovali a neohroženě jeli dál a dál, přejeli jsem místo, kde jsme chtěli tábořit, pokračovali dál nevědouce, kam nás řeka donese, doufajíce v  štěstěnu a vtom jsme uviděli spásné věže paneláků, které značily Rzeszow, který jsem dosáhli o den dříve, než bylo v  plánu. Poté jsme necelou hodinu hledali místo a nakonec našli výborné místo.

Další den jsme se sbalili a brzo ráno následujícího dne dorazili na stejné místo nástupu, pouze na jiný peron.

Jakub Drápal

Plavba Jitřního poutníka

Koráb Jitřní poutník je u cíle své cesty. Osudy narnijských šlechticů jsou známy a na nejvýchodnějším místě, kam jen loď mohla zaplout, jsme vysadili rytíře Rípčípa s jeho tajemným posláním. Naplněni mnohými zážitky se vracíme zpět na Cair Paravel. Je třináctého března roku 2006 a tábor Pecka končí.

Jako každý srpen i letos se na tábořišti KČT u Pecky vztyčily stany, typické pro letní tábor Pecka pod vlajkou sboru ČCE Braník. Cílem devětadvaceti udatných námořníků a  deseti (rovněž udatných) vedoucích bylo tentokrát doprovázet výpravu narnijského krále Kaspiana, který na své lodi Jitřní poutník pátral po zmizelých příbuzných.

Po (jako obvykle) hektickém prvním dni přišel pravidelný program - ať už šlo o dopolední dílny, etapové hry či v  neposlední řadě klub Johanna J. J. Hösela. Tentokrát se do souboje s nekonečným zástupem otrokářů, mořských hadů, Ťulpodů, draků a zelí pustilo pět různobarevných posádek.

Počasí sice nebylo zcela ideální, ale většinou se kazilo a  vyjasňovalo tak, jak se zrovna našemu programu hodilo a jen málo dní bylo skutečně deštivých. Jedinou závažnější změnou programu bylo posunutí celodenního výletu do srdce dostupné civilizace - do Hradce Králové, kde jsme okusili pohodlí, které nabízí tamější aquapark.

Atmosféru doplňovaly dvě noční hry, pokaždé doplněné o  gratulaci některému oslavenci - a to tak, že uprostřed noci. Mít narozeniny v lednu má zkrátka více výhod než by jeden čekal:-).

Z pozice nováčka mezi vedoucími mohu tábor zhodnotit jen velmi zkresleně - říká se tomu začátečnické nadšení. To nadšení mi říká, že se Pecka opět povedla a za to díky moc všem, protože se na tom podíleli všichni. Zvláštní dík patří mým přátelům vedoucím, kteří tvořili opravdu excelentní tým.

Celkově se letošní ročník tábora vyznačoval téměř nezničitelnou pohodou, kterou se budeme snažit uchovat a  přenést do příštího ročníku, který se, dá-li Pán, uskuteční na stejném místě někdy v roce 2007. Všichni potenciální účastníci jsou samozřejmě srdečně vítáni.

Honza Einstein W.

Ohlédnutí za tábory

Ohlédnutí za tábory

se koná

v neděli 5. listopadu
po bohoslužbách

Zváni jsou nejen účastníci táborů a jejich rodiče,
ale všichni, kdo se chtějí dozvědět,
co se dělo o prázdninách.

Přeneste se o pár let zpátky a zopakujte si romantiku a zážitky (možná i písničky) táborového života.