Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Oddíl z Lukášova evangelia, který určuje církevní perikopa pro dnešní neděli, třetí před adventem, začíná otázkou farizeů Ježíši: kdy přijde Boží království? Nezdá se, že by to byla jedna z těch rafinovaných a úskočných otázek, jež mají Ježíše zkompromitovat; tak tomu bylo, když se ho ptali, zda je dovoleno dávat daň císaři či zda mají podle zákona ukamenovat cizoložnou ženu. Zde je to spíš opravdová touha se dozvědět od Ježíše, který tolikrát o Božím království mluvil v nejrůznějších podobenstvích, kdy se konečně objeví. Farizeové si představovali toto království jako říši Mesiáše, který se ujme vlády nad Izraelem a dá mu vytouženou svobodu. Jeho příchod měly předznamenávat různé události a znamení, která si tito zbožní lidé dali dohromady z různých zmínek v prorockých knihách. Ta otázka „kdy přijde Boží království?“ tedy má zjistit, jak to bude všechno probíhat a jaké změny v přírodě budou spolehlivým znamením, že už to je tady.
Ale Ježíš je zklamal. Nedal jim seznam toho, na co mají dávat pozor, co mají sledovat. On jim naopak celé toto snaživé úsilí ukazuje jako zbytečnou námahu: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat.“ Žádný pozorovací talent na to nestačí, žádná kombinační schopnost, kterou má například dobrý lékař, když ze symptomů, projevů nemoci, udělá správnou diagnózu. Už tím jim chce Ježíš naznačit, že čas příchodu Božího království se nedá určit podle lidských, byť Písmem ovlivněných pozorování. „Ani se nedá říci: Hle, je tu nebo je tam!“ Není vázáno na nějaké místo, jako každý stát, který své území vyznačí hranicemi. Kde tedy je? A Ježíš odpoví nečekaně: „Království Boží je mezi vámi!“
Farizeové se dívali do budoucnosti, odkud mělo přijít království, jemuž dali ve svých představách podobu, která se musela líbit každému Židu: mesiášský stát. Ale vůbec neviděli přítomnost, v níž byli uzdravováni nemocní (Lukáš v předchozím oddíle vypráví o uzdravení deseti malomocných), vysvobození otroci temných sil, napravení hříšníci, jimž bylo zvěstováno odpuštění. To přece prožili a nenapadlo je, že v Ježíši království Boží už přišlo. Kde je Ježíš, tam je království Boží. To je smyslem slov, která farizeové slyší. Ale Ježíš je nevysvětluje a nechává je znít jako jedinou odpověď těm, kteří nemohou rozumět, protože mu nevěří.
Když Pán mluví ke svým učedníkům, mluví jinak. Ví, že v něm poznali Krista, Božího syna. Nemají žádný systém nahlížení do budoucnosti, jako farizeové, mají jen jeho. A proto je připravuje na dobu, kdy od nich odejde a oni budou čekat až se vrátí, až zase přijde. V této době před jeho příchodem žijeme i my. Je to už dlouhá doba a není snadná. Však i nám zní slovo Páně: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.“ Aspoň trošičku vidět moc a slávu Kristovu, aspoň jediný den plného vítězství vzkříšeného Pána v těch dvou tisíciletích života církve! A Ježíš říká? „Nespatříte!“ Ta únava a touha zároveň může nás svést k tomu, abychom přestali mít trpělivost, k níž nás volá Jakub slovy: „Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně!“ Vždyť situace křesťana je víc než náročná na výdrž. Na jedné straně slyšíme z Písma „že jsme děti Boží, které volají v důvěře Abba, Otče, na druhé straně sténáme spolu se vším stvořením a teprve očekáváme své vykoupení.“ Slyšíme radostné „Už teď!“ ve víře už ti patří všechno a zároveň zní varovné: „Ještě ne!“, ještě musíš čekat, doufat, zápasit, ještě nejsi v cíli. Toto napětí, které zná celý Nový zákon a jež Martin Luther vyjadřuje protikladnou výpovědí: „zároveň hříšník, zároveň spravedlivý“ je někdy tak těžké, že opravdu rozumíme tomu, co Pán Ježíš řekl: „Budete si toužebně přát, abyste spatřili aspoň den Syna člověka.“ Jeho slovo nás připravuje na to, že vydržet tento nárok nebude snadné. Jak lehce můžeme přesunout svou naději na někoho jiného, nadchnout se tím, na něhož ostatní ukazují „Hle, je tu, je tam“ a mít náhražku Toho, který má přijít. A do naší zmatené doby, kde se dá naletět nejrůznějším podvodníkům, zní slovo Páně: „Zůstaňte doma a nechoďte za nimi.“ Čekáme Pána, který přijde ve své slávě, ne pokoutně, ale zřetelně a viditelně, jako je vidět blesk na obloze. Až přijde, s nikým si ho nespleteme. Bude to náš Pán, kterého známe jen ze slov evangelia, dosud neviditelný, ale vždy přítomný dvěma či třem, kteří se sešli v jeho jménu. A potom i nám zní ujištění, nad nímž můžeme jen žasnout. „Království Boží je mezi vámi.“
Amen.