Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Apoštol píše tyto řádky svého dopisu do Korintu lidem, kteří měli dobrý pocit, že pevně stojí ve víře. Byli pokřtěni a účastnili se Večeře Páně a tak si byli jisti, že je to s nimi všechno v pořádku. A tu apoštol jim vysvětluje, že ani účast na svátostech není pro křesťana důvodem k duchovní namyšlenosti, že nemůže klesnout. Apoštolovo slovo je velmi pravdivé a týká se každého z nás: „Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“
Pavlovo vysvětlení se opírá o události z dějin Izraele. Nejen Korinťané jsou pokřtěni, ale i ti dávní poutníci do zaslíbené země prožili křest. Měl jinou podobu než křest v Církvi, ale tím, že Izraelci prošli Rudým mořem a odloučili se od starého života v Egyptě, tím že putovali pod oblakem Boží přítomnosti, byli pokřtěni a spojeni s Mojžíšem a tak připojeni k Hospodinu. A to druhé, co Pavel zmiňuje, že jedli duchovní pokrm a pili duchovní nápoj, velmi připomíná Večeři Páně. Však Pavel neváhá říci: „pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela tou skalou byl Kristus.“ Ten ještě nezrozený a přece přítomný Pán jde duchovně se svým lidem; ještě ho neznají, ale on je sytí, napájí, jako nás. On sám je skrytým dárcem všeho dobrého, co mají. Ta skála, z níž čerpali Boží lásku, je Kristus, a ta skála je provázela a byla s nimi.
A přece to nestačilo, aby nezatoužili po zlém, jak píše Pavel. A proto přicházely Boží tresty. Poušť je poseta jejich těly, hynou od hadího uštknutí. To není jen odbytá minulost, to je stálé varování pro Církev v každé době. „To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni.“ Člověk může Boží milost odmítnout a pak mu nepomohou ani ty svátosti, znamení Boží lásky. Nepůsobí totiž automaticky, jak si mysleli křesťané v Korintu, kde lidé spoléhali na řecká mystéria. Je třeba se varovat toho, co se stále Bohu nelíbí: „Nechtějme pokoušet Pána, jako to dělali někteří z nich a byli zahubeni Zhoubcem.“ Pohled do Starého Zákona je posílením víry křesťana, že Kristus provázel už naše praotce, ale je také varováním a výstrahou pro nás, které – jak píše apoštol – „zastihl přelom věků“. To není magický rok 2000, to je událost, kdy skrytá skála Kristus se stal člověkem, kdy vstoupil na náš svět. Tehdy se zlomily časy a my žijeme v době, která je poznamenána jeho smrtí a vzkříšením, zvěstováním evangelia. A proto Pavel po všem vážném varování a upozornění na lidskou nevěrnost může jistotně říci: „Bůh je věrný, nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohl obstát.“
Amen.