Kázání 2. září 2001

Introit:

Mt 6,31–33

Čtení:

Sk 16,16–34

Text:

Fp 4,4–7

Písně:

92, 442, 549, 425, 452

Když je člověku smutno a slyší, že se má radovat, nejspíše ho to popudí. A když se na vás valí starosti v rodině a v zaměstnání a někdo vám poradí, abyste se žádnou starostí netrápili, budete to pociťovat jako nesmysl a žvást. Starosti totiž trápí, jdou s námi i do spánku a sotva je možné je vyřídit takhle jednoduše.

Vždycky však záleží na tom, kdo to říká. Když je někomu do skoku, doporučuje druhým, aby si také poskočili. Tomu, jemuž všechno vychází, je snadné propagovat duševní pohodu. Ale apoštol Pavel k těmto lidem nepatří. Své výzvy píše z žaláře, kde o radosti nemůže být ani řeči a o bezstarostnosti ještě méně. To nejsou laciné výkřiky do tmy, povrchní slogany, které nemají se skutečností nic společného. Ta radost je prověřená utrpením a můžeme si být jisti, že existuje a že apoštol ví, co říká: „Radujme se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“

Radost v Pánu znamená něco jiného než dobrou náladu a pohodu, či jakési duchovní trojčení, do kterého se člověk musí nutit. Ta radost je svázána s Pánem, který je blízko. Nevidím ani na krok, ale vím, že ten, který za mě zemřel a spojil se se mnou, je blízko a neopustí mě. A je to radost, která souvisí s darem víry, který jsme dostali. Však jsme slyšeli, že ve Filipis ta radost zněla nejen v písni, kterou zpívali Pavel se Sílasem o půlnoci ve vězení, ale je i v domě žalářníka. Lukáš píše, že „s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.“ Křesťan má stále tento důvod k radosti. A každé skutečné křesťanské společenství tu tichou radost vyzařuje, ta zní v písních, ta je vidět v liturgii, ta naplňuje zvěstování na kazatelně – protože Pán je blízko. V té milostivé blízkosti přece nemůžeme být zbožní morousové, to k sobě nejde. Právě radost v Pánu je to, co dává církvi její krásu.

A stejně tak je to i s těmi starostmi. Náš Pán je blízko, abychom měli možnost mu je předat. On sám přece řekl, že náš nebeský Otec ví, co potřebujeme. On si ty starosti vzal za své a my mu s prosbami smíme také hned děkovat a v této vděčnosti mu všechny své žádosti, přesněji záležitosti, předkládat. Apoštol nám neslibuje, že všechno dopadne tak, jak si to přejeme. Ale ujišťuje nás, že Boží pokoj, o jehož působenísi nedokážeme udělat představu, bude chránit v moci toho skutečně blízkého Pána náš vnitřní život, celou naši osobnost – i před těmi mučivými starostmi.

A protože to tak je, můžeme se radovat v Pánu.

Amen.

← Zpět na seznam kázání