Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Když k Ježíši přicházeli lidé s prosbou o pomoc ve svých trápeních, neodešli nikdy s prázdnou. Ale zde máme právě výjimku z pravidla: tento muž, který potřebuje Ježíše jen proto, aby mu pomohl k dědictví, naráží na jeho nesouhlas a odmítnutí. Jestliže ženě, která se jej s vírou dotkne, říká: „Buď dobré mysli, dcero, tvá vára tě zachránila“ a jinému těžce nemocnému dává ujištění: „Synu, odpouštějí se ti hříchy“, tomuto žadateli říká cize a studeně: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Pán Ježíš se neplete do majetkových záležitostí, není rozhodčím, který určuje, co komu patří a na co má kdo nárok. Do těchto našich trapných tahanic se on nenechá vmanipulovat. Kvůli tomu nepřišel od otce na tento svět, aby lidem pomáhal k penězům. On přišel, aby – kromě jiného – nás varoval před falešnými jistotami, o něž opíráme svůj život. Proto do všeho našeho usilování mít stále víca tak se zabezpečit zní jeho hlas: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím co má.“
Pravdu Ježíšových slov si uvědomuje po tragických událostech v Americe celá naše společnost hojnosti, žijící v nadbytku. Ani ten však už nedává pocit bezpečí a jistoty. Ale Pán Ježíš k nám nemluví proto, aby nám ještě víc nahnal strachu a my žili v trvalém stresu. Jeho podobenství, jež jsme slyšeli, náš život dává do souvislosti s Bohem. Všechno, co vypráví, slouží k tomu, abychom byli „bohatí před Bohem“, abychom svůj život neopřeli o to, co nevydrží, ale o jeho věrnost a lásku. My můžeme spoléhat na jinou jistotu než jsou peníze či pozemské bohatství. Apoštol Pavel napsal křesťanům v Kolosách: „Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“ (Kol. 2,3).
Nejsme zajištěni žádnými svými poklady, protože ty před Bohem nic neznamenají. Bohatí před Bohem jsme jen tehdy, když žijeme ve víře v Krista Ježíše a v lásce k bližním. To je bohatství, které jde do věčnosti.
Bohatý muž v našem podobenství je ještě bohatší úrodou, která byla mimořádně dobrá– Snad ho ani nenapadlo, že to není jeho zásluha, ale Boží dar. Bůh je dobrý a proto pole rodí, Bůh je ke mně dobrý a proto mám víc než dost – tak by měl reagovat v úžasu a vděčnosti. Tam, kde schází vděčnost, tím víc se prosazuje pýcha a sobectví. Boháč má jen jednu starost: Co budu dělat, když nemám kam složit úrodu? A bylo by to tak jednoduché, kdyby myslel na své bližní. Když jsem dostal, mám povinnost dávat dál – a je vždycky dost těch, kteří to potřebují. On však chce stavět větší stodoly pro sebe, aby byl zajištěn a měl se dobře. Počítá s mnoha lety života, který je jen jedno velké sobectví. A právě do té zajištěnosti mu Bůh říká: „Blázne!“ Ty sis to naplánoval na mnoho let, ale máš pár hodin, protože této noci odevzdáš duši.
Tento muž je blázen a pošetilec, protože spojil svůj život se svým bohatstvím. Je to výstražný příklad a apoštol Pavel na to navazuje: „Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme.“ Jde o to, aby touto odkázaností na Boží lásku byl člověk bohatý před Bohem, jinak je se vším, co získal, jen ubohý blázen, jako onen stavitel stodol. Proto i nám Pán Ježíš říká: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když má člověk nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“
Amen.