Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Když evangelista Matouše zaznamenal tento rozhovor, který teď slyšíme z Marka, nemohl se zbavit podezření, že otázka tohoto znalce zákona je podezřelá. Proto nám poznamenal, že jej tím pokoušel, že ho chtěl zahnat do slepé uličky. Lukáš je stejně nedůvěřivý a uvádí, že tazatel Ježíše zkoušel; měl předvést, jak si s tímhle problémem poradí. A problém to je – jestliže v Božím zákoně jsou stovky příkazů, které dal Bůh, kdo má tu troufalost označit něco za prvořadé a něco zastrčit do pozadí?
V podání Marka však zákoník nemá rysy pokušitele, když přichází se svou otázkou: „Které přikázání je první ze všech?“ Zdá se, že mu jde skutečně o problém, který ho trápil a nejen jeho. Šlo vlastně o to, najít jádro Písma a stručně je vyjádřit. V tehdejší době právě toto odmítal slavný rabi Šamaj jako opovážlivost. Vypráví se, že když k němu přišel kdosi s prosbou, aby mu podstatu Tóry vysvětlil, pokud vydrží stát na jedné noze, vyhnal ho holí. Ale druhý učenec proti takové stručnosti nebyl. Řekl mu známá slova:„Co je ti nepříjemné, nedělej druhému. To je celá Tóra. Teď jdi a uč se to.“ Možná, že náš zákoník, jenž v podání Markově není pokušitel, ale dokonce slyší slova, že není daleko od Božího království, opravdu hledá u Ježíše odpověď.
A Pán ho nevyžene a nezakřikne. Dá mu odpověď, které je první přikázání a zároveň přidá ještě jedno, protože k sobě nerozlučitelně patří a spojuje je láska. První si odříkává každý Žid dvakrát denně. Slyš Izraeli, Hospodin Bůh náš je jediný pán. „Miluj Hospodina z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly.“ Druhé začíná také slovem „Miluj: Miluj svého bližního jako sám sebe.“
Toto dvojpřikázání platí pro Židy a stejně tak pro křesťany. Nic většího už v Bibli nenalezneme. A jistě také nic těžšího. Cožpak se dá milovat na povel, dá se láska přikázat? – zeptá se leckdo. Pro toho, kdo zná lásku jen jako cit, je to nesmysl. Ale láska je v biblickém pohledu také vůle, snaha, rozhodnutí pro dobro druhého. Miluj pak znamená: rozhodni se hledat dobro bližního. Miluj Boha znamená: rozhodni se jej skutečně poslechnout, když k tobě mluví.
Tento muž je Ježíšovou odpovědí nadšen. Opakuje ji jako žáček a přidává své pochopení, které Ježíš hodnotí jako moudré. Zákoník ví, že tato láska je víc, než přinášet Bohu oběti a dary. Víc, než chrámová bohoslužba tehdejší doby. Patrně znal dobře Bibli a té moudrosti se naučil u proroka Samuele, který Saulovi říká: „Poslouchati je lépe než obětovati.“ (1S 15,22) Skutečná láska k Bohu a k člověku je víc než sebesvatější náboženský obřad. Přinášet oběti může být velmi formální, a proto apoštol Pavel zná jen jednu skutečnou bohoslužbu: kdy člověk dává Bohu sám sebe, celý svůj život v živou, trvající oběť. (Ř 12,1).
Zákoník ví, že to podstatné, totiž lásku, nenahradí nic. A tu nás překvapuje, že Pán Ježíš při všem uznání je k němu přece jen zdrženlivý,. když mu říká: „Nejsi daleko od království Božího.“ Nemáš to k němu daleko, ale ještě v něm nejsi, i když se mnou souhlasíš. Ještě si myslíš, že ta dvě přikázání dokážeš plnit, ještě ses nezhroutil nad svou neschopností milovat Boha a milovat člověka. Ještě nevíš, že potřebuješ nejen mou odpověď, ale mé odpuštění, potřebuješ, abych i za tebe, moudrý a sympatický zákoníku, dal sám sebe v oběť. Když přijmeš mě samého jako svou jedinou naději před Bohem, pak už nejsi jen blízko Božího království, ale patříš do něho, protože patříš mně.
Amen.