Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Čemu se dá dnes věřit? Žijeme ve světě, kde jsme se naučili být podezřívaví vůči všemu, co slyšíme. Každá informace může zavést, protože je v ní jen část pravdy, reklamní slogany nás vytrvale ohlupují a sliby politiků jsou účelové a málokdo je bere vážně. Jsme nedůvěřiví, protože slovo ztratilo svou věrohodnost.
Apoštol Pavel však všem nedůvěřivým, zklamaným a otráveným lidem dnešní doby, kteří už ničemu nevěří, píše o jedné výjimce z pravidla. To slovo, na něž se můžeme spolehnout, se nedá ohnout, nepřestane platit, není vějičkou, na níž se mají chytit lehkověrní. „Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.“
Na rozdíl od všech lidských slov je tato zvěst hodná naší důvěry a našeho souhlasného přijetí. Je to totiž co nejpravdivější slovo: On skutečně přišel zachránit všechny, kteří se Bohu ztratili jako ta zatoulaná ovečka svému pastýři, či jako peníz, který se kamsi zakutálel. Ježíš Kristus nás přišel hledat, protože Bohu na nás nesmírně záleží. To je věrohodné slovo: On přišel na svět, ne aby s hříšníky zatočil, ale aby je zachránil. A apoštol dodává: „Já k nim patřím na prvním místě.“ Už v předchozích řádcích, na něž navazuje náš text, se dívá do své minulosti a vyznává, že by rouhlač, pronásledovatel a násilník (verš 13). Pronásledoval křesťany a nejednal s nimi právě v rukavičkách, ale jinak dodržoval všechna ustanovení Mojžíšova zákona, byl věřícím Židem. Není pak trochu přepjaté postavit se na první místo v řadě všech hříšníků, když je tolik vrahů, sadistů, diktátorů a svůdců, kteří mají na svědomí miliony lidských životů? Možná, že my bychom se na jeho místě postavili také mezi hříšníky, ale někam dozadu.
Vyznáváme, že nejsme o nic lepší než druzí lidé, ale přiznat si, že jsem horší než ti nejhorší, to dovede jen veliká pokora před Bohem. A jen veliká víra může vyznat: „došel jsem slitování.“ Jak nově mu asi muselo znít slovo 103. Žalmu: „Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.“ V Ježíši Kristu poznal toho, který se nad ním slitoval, ač si to nezasloužil. A přece se to nestalo jen kvůli němu: „Ježíš Kristus právě na mě ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a dosáhnou věčného života.“ Shovívavost znamená v původním textu Nového Zákona také trpělivost. Pán s ním měl trpělivost, i když mu byl nepřítelem. Prokázal mu ji v takové míře, aby byl jakýmsi exemplárním příkladem nám všem, kteří v Pána Ježíše Krista věříme. Jakoby nám Pavel chtěl říci: když On byl ke mně, prvnímu z hříšníků, tak shovívavý, jak by nebyl k tobě? Nikdy se nemusíš pokládat za beznadějný případ, nikdy nemusíš zoufat, protože já jsem živým důkazem toho, jak trpělivé Ježíš Kristus zachraňuje. „Věrohodné je to slovo, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky.“ Toho se drž, na to se spolehni, z toho se raduj. Záchrana či spása se asi nedá vyjádřit přesnou definicí, snad jen pokorným vyznáním apoštola: „milosrdenství jsem došel.“ Smím žít z tohoto milosrdenství, takže i dnes vím čemu věřit, protože Boží slovo je pravda. Je komu děkovat, protože Kristus Ježíš mě, ztraceného člověka, našel a nikdy neopustí. A vím, že se nemusím utrápit tím, co je jen časné a pomíjející, ale že mám výhled k věčnosti a s celou církví smím i v dnešní době zpívat s apoštolem hymnus vděčnosti, protože mám koho chválit:„Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků.“
Amen.