Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Těmito slovy končí Zachariáš svůj veliký chvalozpěv, když se mu narodil andělem předpověděný syn. Starý muž ještě neví, že bude jednou křtít u Jordánu a vést lidi k pokání a už vůbec netuší, že skončí pod mečem v Herodově vězení. Tuto hrůzu by jako otec neunesl, a proto je mu prorocky zjeveno jen to podstatné, to nejdůležitější, čím Janův život dostane ten nejhlubší smysl: „Ty synu, půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu.“ Jan uskuteční volání z proroka Izaiáše, které vybízí: „Připravte na poušti cestu Hospodinu.“ Je to nezměrně těžký úkol, protože poušť, plná skal, kamení a písku klade každému takovému úsilí ty nejtěžší překážky. Ale Jan je k tomu určen: bude připravovat tvrdá, nechápavá a pyšná lidská srdce pro příchod Spasitele.
Pro Zachariáše je to jistě nesmírná radost, že má takového syna. Ale nezůstane jen u ní. V prorockém nadšení vyhlíží Toho, jemuž Jan bude sloužit a volá: „Navštíví nás Vycházející z výsosti.“ Ten Pán, jemuž bude Jan připravovat cestu, vyjde z výsosti, z Boží sféry, z nebe. Tak jako vychází slunce a zazáří do tmy, tak přijde ten, který se rozhodl navštívit nehostinný svět. Navštíví nás – zpívá stařeckým hlasem Zachariáš, „aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
Bez světla Boží lásky všichni žijeme ve tmě, v níž lze jen bloudit. A celé lidstvo žije trvale ve stínu smrti, ve strachu a úzkosti z nicoty a marnosti všeho, pokud tento děsivý stín nezaplaší světlo naděje věčného života. Ten Vycházející z výsosti, jemuž Jan připravuje cestu, jde k nám, aby osvítil bludné cesty, jimiž jdeme ke své zkáze. Jde za námi, „aby uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
Je to pokoj s Bohem, proti němuž stojíme ve svém hříchu jako nepřátelé. Ale už nemusíme jít po „válečné stezce.“ On přišel, abychom poznali, že je „jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.“ (Ef. 4,6) Ten, který vyšel z výsosti jako Boží Syn, ten nám dal poznat jeho lásku.
Ale on uvádí naše kroky na cestu pokoje, který se týká našich vzájemných vztahů. Jsme spojeni svazkem jeho pokoje, abychom se snášeli v lásce. Proto jde Vycházející z výsosti do našich temnot.
„A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
Amen.