Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Ježíšova slova nejsou pro každého, aspoň ne všechna. To proto, že by jim vůbec nerozuměli a připadala by jim nesmyslná. Taková slyšíme právě dnes, na počátku dalšího roku. Jsou to slova pro Ježíšovy přátele, kteří mu důvěřují a milují jej. Jenom Ježíšovi přátelé mohou vzít tato slova vážně a v jejich síle jít cestou, jež jde před nimi. U Matouše jsou zasazena do oddílu, který vypráví o vyslání učedníků, jež Pán posílá kázat evagelium.
Můžeme-li se počítat z Boží milosti mezi Ježíšovy přátele, pak jsou to slova i pro nás. Uvěřili jsme, že On nemluví naprázdno a do větru, ale na jeho slovo je spolehnutí. Tato důvěra je vlastně měřítkem našeho přátelství k němu. Učedník Petr to vyjádřil za všechny, kdo na Ježíše spoléhají – prostě: „Pane, ke komu půjdeme? Ty slova věčného života máš.“ (J 6,69). Slova pro přátele nemluví jen do života, ale otevírají jim život v Boží lásce, život věčný.
Dvakrát jeho přátelé teď slyší výzvu „Nebojte se!“ Avšak k této potěšující výzvě, která jde celým evangeliem, Ježíš však také dvakrát říká učedníkům pravý opak: „Bojte se!“ Nejdříve se zdá, že Ježíš chce mít ze svých přátel nebojsy, teď však jakoby jim chtěl naočkovat strach. Jeho přátelé se mají být, zatímco druzí mají pro strach uděláno a na druhé straně tam, kde se ostatní třesou, mají být bez bázně. Ježíšův přítel se má bát Boha, aby se nebál lidí. Těch, kteří zabíjejí tělo. A to proto, že už víc udělat nemohou.
Je vůbec možné takto mluvit? Není život ten nejvyšší statek, který člověk má? Mnozí dovedou snášet kruté bolesti, jen aby mohli žít. Co může být horšího, než přijít o život? A jenom Ježíšův přítel – vlastně nikdo jiný – snese jeho odpověď; ano, je ještě něco horšího než zemřít. Nejhorší je ztratit život s Bohem a svolat na sebe jeho spravedlivý hněv. Právě této ztráty věčného života, který dává Pán Ježíš těm, kdo mu věří a zůstanou mu věrni až do konce, bychom se měli bát nejvíc. Právě my, Ježíšovi přátelé, kteří jsme se od něj naučili modlit se k Bohu jako k Otci, jsme jím samým vedeni k jediné správné bázni, jež osvobozuje od všech ostatních: „Bojte se toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, pravím, toho se bojte!“
V tomto světě, kde lidé zabíjejí na potkání a strach je tu domovem, ve světě, kde Bůh je prázdné slovo, s nímž se žertuje, jenom Ježíšovi přátelé mohou brát Boha svrchovaně vážně. Však právě tady začíná skutečná moudrost, jak jsme slyšeli z knihy Žalmů: „Počátek moudrosti je bát se Hospodina.“
Počátek však má také pokračování: ten Bůh, jehož se bojíš urazit, neposlechnout, zarmoutit a znevážit svým jednáním, o tobě ví! I tady Pán Ježíš mluví ke svým přátelům, protože jen ti mohou přijmout jeho slovo, které jinak vyvolá mnoho otázek a nesouhlasu. Že by Bůh věděl o každém vrabci? Na trhu se prodávalo dokonce pět vrabců za dva assariony, což byla vůbec nejmenší mince, měli haléřovou hodnotu. Ti, kdo nepatří k Ježíšovým přátelům, se nad tím jen pousmějí: copak Bůh nemá jiné starosti, než myslet na nějakého rozčepýřeného vrabčáka? Ale Ježíšův přítel je ten, kdo mu důvěřuje. Proto se spoléhá na to, co od svého Pána slyší o těch vrabečcích. Když Bůh ví o každém z nich, pak se nemusím bát, že by na mě zapomněl.
Pán Bůh zná své stvoření, zná svět, z něhož jde strach, zná nás, kteří na tomto světě máme žít i v roce 2003, až do hlubin našeho myšlení. Však žalmista to vyznává za nás: „Znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.“ Je tu někdo, kdo ti rozumí, dokonce i v tom tvém strachu a úzkosti. Ví o tobě naprosto všechno, i ty tvé vlasy, které nemůžeš sám spočítat, jsou v jeho evidenci. Máš totiž pro něho obrovskou cenu a každá Večeře Páně to povrzuje. Pánu Bohu stojí za to, myslet na vrabečka, jak by nemyslel na tebe, pro něhož tekla krev jeho Syna?
„Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.“
Amen.