Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Když mudrci přišli k malému Ježíši, obdarovali jej vzácnými dary. Tak nám o tom vypráví evangelista Matouš. Dary mudrců jsou projevem úcty a lásky tomu, terý je Božím králem. Jakoby se naplnilo dávné slovo proroka Izajáše: „Přijde k tobě bohatství pronárodů, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu.“ (Iz. 60,6).
Ale ten, který byl obdarován je zároveň ten, který obdarovává. Právě to nám chce připomenout evangelista Jan. A dává mnohem víc, než kolik jsme schopni dát my jemu, i kdybychom jako ti mudrci ho zahrnuli zlatem a jinými vzácnými věcmi. „Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.“
Když Jan mluví o tom, který přišel mezi nás jako Boží Syn, ví, že je „plný milosti a pravdy.“ A z této plnosti své osobnosti on nás obdaroval, ne pouze některé, ale nás všechny „milostí za milostí.“ Milost je veliké slovo Pásma a stále znovu se opakuje. To proto, že milost je samou podstatou Boží: on se k nám, kteří si to vůbec nezasloužíme, soucitně sklání, ujímá se nás a dává nám poznat všechnu svou lásku. Dostat to největší, na co nemáme nárok, to je milost. A této milosti, Boží lásky, je On plný, a tou nás obdaroval. A nejen jednorázově – Jan zdůrazňuje, že to stále pokračuje, protože dává „milost za milostí.“ V tom, kterého vyznáváme jako Pána, je nepřeberné bohatství darů a ty dostáváme každý den. Nežijeme ze svého, ale z darovaného, z jeho milosti. Ta jedinečná nadílka nikdy nepřestane, nevynechá, nezmenší se. Vychází z něho a z jeho plnosti, která je nevyčerpatelná. „Z jeho milosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.“
Jan psal své evangelium křesťanům židovského původu, kteří dobře věděli o důležitosti Božího Zákona, který byl vydán Izraeli. Je to jistě veliká událost, ale Jan svědčí o tom, co ji přesahuje: „Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda stala se skrze Ježíše Krista.“ Zákon a milost je veliké téma apoštola Pavla, který je probírá ve svých epištolách a z mnoha stran. Jan však prostě vyznává: ta milost a pravda se stala. Nejsou to pojmy, ale je to fakt, s nímž můžeš počítat ve svém životě, kde jedna milost střídá druhou. „Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.“
Milost ukazuje vždy k Bohu. Ale Boha samého vidět nemůžeme. A proto jsme odkázáni na to, co nám o něm říká Písmo. Zákon, který byl dán skrze Mojžíše a svědectví proroků. Ale i tak je to poznání velmi neúplné a částečné– Ale když v Ježíši Kristu se stala milost a pravda, může Jan napsat: „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.“ Řekl nám o něm, tak to čteme v našem ekumenickém překladu. Ale řecký Nový Zákon uvádí slovo trochu jiné: je to označení důkladného a přesného výkladu, totiž „exegeze“. Ježíš v pochopení Janově Boha „exegetuje“, podává o něm nejpřesnější informace, protože jsou skutečně od pramene. „On je v náruči Otcově“, je mu nejblíže, ví o něm všecko, zná samu jeho podstatu, kterou nemohl znát Mojžíš ani proroci. On o něm říká naprosto všechno celým svým životem, svým jednáním. On, v němž milost a pravda stala se, jediný může podat exegesi slova „Bůh“, protože je Božím jednorozeným Synem.
Tak končí Jan začátek svého evangelia o tom, který má v sobě všechnu plnost Boží dobroty. My mu nemůžeme nic dát, ale můžeme nastavit své prázdné ruce, abychom každý den dostávali jeho dary. Vždyť „z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.“
Amen.