Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Když Ježíš skončil své podobenství o rozsévači, zvolal zvláštní větu: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ To nemusel tak zdůrazňovat, řekneme si, protože všichni máme uši a tedy všichni slyšíme. Ale to, co má Ježíš na mysli, je správné slyšení jeho slova, z něhož je užitek. A to nikdy není samozřejmé, ba právě naopak. Proto svým učedníkům a jistě nám všem říká: „Dávejte si tedy pozor, jak slyšíte!“ Člověk může slyšet Boží slovo, a přece to k ničemu není, protože se s ním nic neudělá a Boží slovo přijde nazmar. Jistě, že platí ujištění z proroka Izaiáše, že slovo Hospodinovo se nevrací s prázdnou, ale jen proto, že někteří mu otevřou své srdce. Je však mnoho a i podle našeho podobenství většina těch, v jejichž srdci se vůbec neuchytí.
Je to prosté vyprávění, které zní Ježíšovým posluchačům. Nikdo si nemůže stěžovat, že je to učené kázání. Rozsévač rozsévá, část setby nevzejde, protože padne na cestu, na skálu či do trní, ale tam, kde je dobrá půda, semeno přinese úrodu. To je všechno. A přece tomu nikdo nerozumí. I učedníci potřebují vysvětlení a ptají se Ježíše, jak to myslel. Ti ostatní šli zřejmě domů. A právě ti, kteří se ptají, jde jim o smysl, uvažují o tom, co Ježíš myslel, slyší jeho slova: „Vám je dáno znáti tajemství Božího království.“ Pro ty ostatní, kteří si Ježíše jen tak poslechli, aniž by je jeho slovo nějak zasáhlo, celá ta zdánlivá jednoduchost jeho podobenství jim nic neusnadnila, ba právě naopak. Jakoby se už tady uskutečňovalo veliké rozdělení mezi lidmi: jedni vidí a slyší ta nejhlubší tajemství, ti druzí nevidí nic a i když slyší, nechápou. Nevadí jim to a nemají touhu – jako učedníci – aby Ježíš sám je dál vedl do hlubin pravdy o Božím království. Slyší Ježíše a přece z toho nemají nic, jen větší zmatek a nepochopení. A to je jedna z podob Božího soudu nad lidskou pýchou a soběstačností, kterou Pán Ježíš tak často neviděl u svých posluchačů, jimž mluví v podobenství, „aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.“
Ale ti, kdo jsou s ním a hledají u něj odpovědi na své otázky, mají chápat právě to, co je tajemství Božího království. Boží slovo je na tomto světě stále rozséváno jako semeno, které má vzejít v lidském srdci a přinést úrodu. A přece tam, kde se káže, tam už je v pohotovosti nepřítel, který je chce zbavit jeho moci. „Přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.“ V takovém srdci už nic nezůstane, snad jen nějaký dojem, že to bylo hezké a povznášející, ale takové prchavé dojmy nevedou ke skutečné víře a tím k záchraně. Jindy se Boží slovo do srdce dostane, ale nezakoření se, takže člověk dobře začal, ale odpadne. A zase další možnost, aby setba byla zmařena: člověk má starosti a chce si užít a prostě nemá čas. To, co zrovna nevybere ze srdce ďábel, spolehlivě udusí jako trní naplněnost mysli věcmi tohoto světa.
To všechno nám Pán Ježíš takto vysvětluje, abychom slyšeli Boží slovo správně: „Dejte si pozor, jak slyšíte.“ Ti kteří nesou úrodu, slyšeli Boží slovo tak, že je zachovávají v srdci. A to je jediné slyšení, které má smysl. Nenechat si ničím a nikým vzít to, co jsme slyšeli jako Boží slovo. Pak to slovo, zachované v srdci může vzklíčit a přinést úrodu. Je skryté jako semínko v zemi, ale už tím, že vzejde je vidět. „Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.“ I to, jak u nás dopadlo Boží slovo, v našem životě. Jde stále o to, abychom slyšeli správně, žili z Božího slova a bylo to na nás vidět, jako je vidět světlo: to se nedává pod postel, ale na svícen, „aby všichni, kdo vcházejí, viděli světlo.“ A ten, kdo ve správném slyšení „má“ Boží slovo ve svém srdci, aby v něm rostlo k Boží slávě, ten dostává stále víc Božího bohatství a moudrosti, kdo zůstává jen povrchním posluchačem tohoto slova, postupně ochladne ve víře a všechno ztratí. „Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.“
Stále znovu slyšíme Boží slovo. Je to dar, z něhož může být v našem životě veliká úroda k slávě Boží nebo velké nic k naší škodě. Proto nás Pán Ježíš při každém zvěstování Božích tajemství vybízí: „Dávejte tedy pozor na to, jak slyšíte.“
Amen.