Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Kdyby Zacheus ze svého úkrytu ve větvích moruše Ježíše jenom zahlédl, jak jde kolem, moc by to neznamenalo. Ale on slyší, jak Ježíš volá jeho jméno a tím začíná změna jeho dosavadního života.
Šimon Petr ve svém dopise vlastně vyjadřuje tutéž skutečnost, jež se týká každého křesťana: s vírou v Ježíše, jehož jsme poznali jako Pána, jsme nezačali ze své vlastní vůle, ale On „nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.“ A že můžeme žít ne bezbožně, ale s vědomím Boží přítomnosti, tedy zbožně, to není vůbec naše zásluha, ale jeho dar. „Všecko, čeho je nám třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc.“ Všechno, i toto společenství bratří a sester, společenství víry, lásky i naděje. Pán Bůh ve své štědrosti nezapomněl na nic, čeho je nám třeba k životu s ním.
A apoštol jakoby chtěl ještě přesněji vyjádřit obsah této Boží vstřícnosti k všem, jež si povolal. Bůh nám daroval všecko, co je třeba k zbožnému životu, ale to je jen začátek jeho lásky. „Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení,“ pokračuje Petr. Dal nám své sliby, každému z nás je dal skrze Krista, svého Syna, nezrušitelné sliby své věrnosti. A přece nám je nedává jen proto, abychom se o ně mohli opřít ve své slabosti. Už to je přece veliká pomoc. Ale Petr zná ještě hlubší důvod tohoto obdarování: „abyste se stali účastnými božské přirozenosti.“ Proto nám dává své slovo, abychom měli s ním to nejtěsnější společenství a my vyzařovali něco z jeho slávy. To všechno, co potřebujeme k zbožnému životu, nám On daroval.
Jakoby v tomto oddíle Petrova dopisu znělo: Všechno záleží na něm. Ale bylo by vyprázdněním apoštolského poselství, kdybychom všechnu iniciativu nechali jen Pánu Bohu. Protože Bůh je tak štědrý, „proto také vynaložte snahu, abyste ke své víře připojili ctnost“ – vybízí i nás apoštol. Toto slovo znamená v původním řeckém textu „zdatnost“, potom to znamená, že křesťan má svou víru dosvědčit i v praktickém životě svou pílí a pracovitostí. A Petr žádá, abychom tu snahu projevili ve stálém růstu všeho dobrého: je třeba se snažit být trpělivým, zdrženlivým a laskavým. To nemáme v sobě bez vnitřního úsilí. „Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.“
Pán Bůh to základní a podstatné učinil pro nás sám. Stále znovu se v Novém Zákoně objevuje slovo povolání a vyvolení. V Ježíši Kristu nás zavolal jako toho Zachea, z nepochopitelné lásky si nás vybral, – a tak tomu rozumí náš text – „abychom unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.“ A přece i když Bůh učinil všechno, stále záleží na tom, jak my se k jeho lásce postavíme. Zda zani děkujeme, třeba svou upřímnou snahou být činní v jeho službě a nést ovoce, nebo zda ve své pohodlnosti, nikoliv víře, všechno necháváme na něm, protože jsme duchovně líní. „Proto se, bratří tím víc snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. „ Bůh učinil všechno, ty učiň aspoň něco.
Amen.