Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Do prvního dne nového roku nám zní Boží hlas z poslední knihy Bible, ze Zjevení svatého Jana, jež se nazývá podle řeckého označení také Apokalypsa. Už toto slovo budí úzkost, protože bývá často užíváno jako zkratka pro řadu děsivých událostí, ne-li přímo planetární katastrofy. A přece je to kniha veliké naděje, již právě dnes tolik potřebujeme; ale je to naděje ukotvena v Ježíši Kristu, nikoliv v člověku, který si se vším nakonec nějak poradí. Tuto povrchní a klamnou naději tu nenajdeme. Cílem této knihy také není ukojit lidskou zvědavost, jež by chtěla odhalit neprůhledný závoj budoucnosti. To člověka odjakživa lákalo. Dodnes ji chce poznat z postavení hvězd či výkladem karet či jiných magických praktik. Autor poslední knihy Bible však nic takového nepřináší, ale zvěstuje Ježíše Krista jako jediného Pána, který byl, který jest a který přijíti má. A všechny ty tajemné obrazy Zjevení nejsou výkladem, ale potvrzením té základní pravdy: že budoucnost patří Ježíši Kristu, ne náhodě, ne všemocnému zlu.
Právě to potřebovaly slyšet křesťanské sbory v Malé Asii na přelomu prvního a druhého století. Nebezpečí pronásledování už bylo velmi reálné. A do toho úzkostného očekávání křesťanů, co může nastat, zní poselství Zjevení o tom, že nad všemi mocipány, císaři, diktátory, nad mamonem a politikou má převahu ten který je Svatý a Pravý. Tak o sobě mluví Pán církve v dopise do Filadelfie. A má v rukou klíč jako znamení své moci: může zavírat, aniž by někdo mohl otevřít a stejně tak může odemknout a nikdo nemůže zavřít. Jako by měli v tom malém sboru v e Filadelfii slyšet: ti nepřátele, z nichž máte strach, nemohou zvrátit mé rozhodnutí a mé plány.
Klíč, na němž skutečně všechno záleží, není v lidských rukou. „Mám klíče od smrti i hrobu“ – tak to slyšel autor Zjevení z úst Vzkříšeného Pána hned na začátku, než začal psát tento jeho vzkaz do Filadelfie (1,18). Ten klíč je znamením převahy nad každým nepřítelem, i nad tím posledním.
A po tomto ujištění o své moci Pán říká filadelfskému sboru: „Vím o tvých skutcích.“ Ta krátká věta je zaznamenána ve všech sedmi dopisech, které posílá Jan sedmi maloasijským sborům, jež jsou jakoby ztělesněním celé Církve, Kristova lidu všech dob. Vím o tvých skutcích, říká Pán každému svému společenství. Vím, co děláš, co prožíváš, vím jak ti je. Mám tě pořád na dohled a sleduji tě, i když si myslíš, že tohle dělají jen ti, kteří ti mohou ublížit. Vím o tvých skutcích.
Tak mluví ten, který nás všechny dokonale zná. S tímto ujištěním jde církev proměnami času, že Pán, který si ji tvoří svým Duchem, má o ní nejčerstvější informace a že ji nespustil se zřetele. Je to povzbuzení, že jsme pro něj tak důležití, aby se zajímal o to, co děláme. Ale je tu i ujištění, že mu nemůžeme nic skrýt, že před ním si nemůžeme na nic hrát. On ví o našich postojích a životní orientaci, kde je tolik skutků, kterými nemůže být oslaven nebeský Otec. Vím o tvých skutcích – to říká náš Pán každému z nás svým slovem a svou přítomností mezi námi. A to je div jeho lásky, že lidi, o nichž ví naprosto všechno, zve ke svému stolu jako své přátele.
A těm, které zná tak dobře Pán s Davidovým klíčem v ruce říká: „Hle, otevřel jsem před tebou dveře a nikdo je nemůže zavřít.“ Když máme k někomu otevřené dveře, znamená to, že smíme k němu přijít kdykoli a s čímkoli, aniž bychom se museli bát, že obtěžujeme. Dveře, které on otvírá, vedou k trůnu Boží milosti. Naše fušerské klíče na to nestačí, to musí udělat on sám. A jen on sám dokáže, aby se nezaklaply naší vinou, naším hříchem. On je otevřel a nikdo je nemůže zavřít, ani pronásledování tenkrát ani konzumní společnost a její nástrahy dnes.
V úvodním slovu na začátku jsme slyšeli vybídku žalmisty k chvále Hospodina, protože on „rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.“ On odstranil všechno, co překáží a brání, aby byl jeho lid skutečně svobodný a mohl oslavovat jeho péči a věrnost. Filadelfský sbor dostal také tuto svobodu, protože má před sebou dveře otevřené a nikdo je nemůže zavřít.
O tom, co přijde, nevíme vůbec nic. Nevíme, kolik času nám zbývá, neznáme budoucnost a její tajemství. To neznali ani křesťané ve sboru ve Filadelfii. Ale slyšeli od svého Pána přesně to, co slyšíme my, že před námi jsou otevřené dveře a nikdo je nemůže zavřít. A Janovo evangelium této jistotě dává ještě hlubší rozměr ve slovech Páně: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“ Není a nebude tedy před námi nikdy slepá ulička, kde se končí, je před námi volný prostor svobody a lásky, který nám otevřel On sám. Nevidíme do budoucnosti, ale víme, že tam není nikdo jiný, než ten, od něhož nás nemůže odloučit život ani smrt. On postavil i před nás dveře otevřené a nikdo je nemůže zavřít.
Amen.