Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Není to právě radostná skutečnost, na kterou upozorňuje apoštol Pavel svého spolupracovníka Timotea: někteří křesťané odpadnou od víry a dají důvěru nejrůznějším svůdcům, lhářům a pokrytcům, kteří přinášejí velmi nebezpečné učení: „svádějí démonskými naukami.“ Čekali bychom, že tu půjde o nějaké čarování a magii, modloslužbu či popření Krista. Ale je to mnohem obyčejnější. Ti, o nichž mluví apoštol s takovým odporem a s ujištěním, že „mají vypálen cejch na vlastním svědomí“, dělají jenom to, že zakazují lidem ženit se a jíst to, co Bůh stvořil.
Jejich svod, který odvede od víry, je prostě v tom, že chtějí být lepší než Bůh. On přece manželství dal člověku jako svůj řád a posvětil je. A stejně tak stvořil i pokrm pro člověka, aby se nasytil a chválil ho za to. Tito předuchovní učitelé, vpravdě lháři, toto odmítli. Možná, že vycházeli z tehdy se šířícího hnutí gnóze, které mělo odpor k tělu a k hmotné skutečnosti vůbec, kterou je třeba všemožně popírat.
Pavel sám nebyl ženatý a moc dobře věděl, co je to hlad. Ale právě on brání to, co Pán Bůh dává člověku ve své štědrosti. A dochází k převratnému zjištění, které bylo zcela nepřijatelné pohanům i židům: „Všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním.“ Židovské učení o tom, co je čisté a co nečisté, stejně tak jako gnostické nadřazování duchovních věci nad tělesnými, nemá tady žádný význam. Nemůže být špatné to, za co můžu Bohu děkovat. Právě vděčnost a chvála za to, co přijímám ze všech darů Božích, brání také jejich zneužití. Proto zůstává základním pravidlem střízlivého, nepřepjatého křesťanského života Pavlovo ujištění: „Všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním.“
To má Timoteus zdůrazňovat bratřím, stejně tak jako se má cvičit ve zbožnosti. Apoštol o tom mluví v souvislosti s cvičením těla. Nejde tu o ranní rozcvičku či návštěvu fitnessu, jak nás hned napadne. Jde tu o askezi, o trénink v odříkání se, o ovládnutí těla. Málokdo to uměl tak, jako apoštol; budí to respekt, stejně tak jako hladovění buddhistických mnichů či mesíční půst muslimů v měsíci ramadanu. Ale právě apoštol ví, že tohle všechno úctyhodné cvičeni těla má určitý význam, ale rozhodně není to cesta do Božího království: „Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí.“
Zbožnost je život s Bohem, který se nám dal poznat v Ježíši Kristu a s nímž máme osobní vztah. Než plýtvat silami na askezi těla, kterou se sám před sebou můžu pochlubit, je lepší usilovat o víru, lásku a naději; to dá hodně práce a námahy, ale stojí to za to. Ten zápas často znamená i zřeknutí se něčeho kvůli bližnímu: jak náročné je právě takové cvičení se ve zbožnosti! Ti Izraelci, o nichž jsme četli na začátku z proroctví Izaiáše, byli jistě zbožní, pokořovali se, drželi půst v žíni a v popelu, ale Hospodin tuto zbožnost odmítá, protože jí schází právě vztah k člověku: „Zdalipak půst, který schvaluji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha a dát ujařmeným volnost?“ (Iz 58,6) Nikde v Novém Zákoně není nařízen půst; Pán Ježíš sám se postí, dokonce čtyřicet dnů, ale na svých učednícich to nežádá. Ale žádá mnohem víc: „abyste se milovali, jako já miloval jsem vás.“
Apoštol věděl, že falešné učení, které práská nad člověkem karabáčem zákazů, dokáže jej odvrátit od víry, jež přináší radost a vděčnost za všechno, co Pán Bůh dává. Ale ani ta úspěšnost svůdců není důvodem, aby zápas víry vzdal, aby přestal zvěstovat plnost evangelia. „Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, zvláště věřících.“ Všechno, co Bůh stvořil, je dobré – to je první ujištění, které nepřipouští výjimku. A to druhé: Všichni lidé mají v něm Záchrance, je Spasitel všech lidí bez jediné výjimky. Spasitel těch, kteří k němu přišli jako marnotratný syn k otci, ale stejně tak Spasitel těch, kteří teď trucují a podobni tomu druhému synovi dělají mu jen potíže, když je zve k sobě.
„Máme naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, zvláště věřících. To přikazuj a tomu uč.“
Amen.