Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Když nám Matouš a Marek vyprávějí o tom, jak si Ježíš povolal první učedníky, je to hodně stručné, srovnáme-li to s tímto vyprávěním Lukášovým. Tady to všechno nejde tak rychle, jak to ukazují ti dva evangelisté: Ježíš zavolá na rybáře a ti všechno opustí a jdou za ním. U Matouše a Marka jde všechno jako na drátku, ráz na ráz. Je to až zkratkovité podání toho, co nám Lukáš dnes podává mnohem podrobněji. I jeho zpráva končí tím, že budoucí učedníci „všechno tam zanechali a šli za Ježíšem“, ale on jediný nám vypráví, co tomu předcházelo. Rozhodnuti zcela změnit dosavadní život a jít do úplného neznáma s Ježíšem není bláznivý nápad či únik z všednodenní dřiny rybářského života. Lukášovo vyprávění nám ukazuje, jak k tomu došlo v případě rybáře Šimona Petra.
Skoro bychom mohli tu najít určitý postup, který není vůbec náhodný. Začíná se kázáním Božího slova na břehu Genezaretského jezera. Slyšeli jsme, že zástupy se tlačily, aby toto slovo uslyšely z Ježíšových úst. Ale ti rybáři s Petrem v čele mají jiné starosti: spravují své sítě po neúspěšném lovu. Jsou u své práce, ne u Božího slova. Když člověk pořád myslí na své záležitosti, Boží slovo pro něj nic neznamená.
Ale Ježíš toho pracujícího Šimona požádá, poprosí, aby odrazil od břehu a umožnil mu kázat ze své loďky. A vlastně teď musí rybář chtě nechtě Ježíše slyšet. Neznáme obsah tohoto kázání na lodičce, ale víme, že to je Boží slovo, které vede k víře. K víře, která dokáže poslechnout Ježíše, i když všechno mluví proti.
Jestliže Ježíš chce, aby se Šimon vrátil na jezero a znovu to zkusil, pak už to není prosba, ale rozkaz. Zkušený rybář ví, že se loví v noci; ne ve dne. Tohle zní jako špatný vtip pro unaveného člověka. „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme neulovili.“ Je to hořký povzdech člověka, který dělal zbytečnou práci, kdy se dřel a nic z toho nebylo. Ale tento člověk naštěstí slyšel Boží slovo a ne marně; proto neřekl Ježíši, že toho má dost a chce mít svatý pokoj, protože to je stejně nesmysl. Řekl mu větu veliké a poslušné víry: „Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Jenom proto, že to říkáš právě ty, budu všechno zase zkoušet znovu.
Bez této víry, která musí zápasit s pocitem zbytečnosti a marnosti, ale spoléhá na slovo Ježíšovo, nelze se stát Ježíšovým učedníkem. A bez této víry, jež začíná stále od nuly, se nedá ani dnes zvěstovat evangelium. Nejsou žádné omračující výsledky, nad nimiž by svět žasl a církev jásala.
Je jen prostá víra, že Pán Ježíš si přeje, abychom nesli zvěst o něm dál a že to všechno děláme v naději proti naději, bez hmatatelných výsledků. A opakujeme si se Šimonem Petrem: „Ale na tvé slovo spustím sítě.“
Ten další krok k učednictví je poznání sama sebe jako hříšného člověka, který nestačí zachovávat Boží zákon. Děje se to v úžasu nad tím nečekaným obrovským úlovkem. Jestliže Gedeon žádal znamení, že on je opravdu vyvolen jako vysvoboditel Izraele, Petr dostává znamení jen na základě své víry, kterou Pán Ježíš nikdy nezklame. A jako Gedeon poznává svatost Hospodina zástupů a děsí se, že je jí tak nebezpečně blízko, tak Petr žádá toho, jenž mu tak pomohl, aby od něj odešel. Hříšný člověk nemůže snést přítomnost Boží, kterou on poznává v Ježíši.
Snad měl na chvíli pocit mecenáše, když mu propůjčil lodičku; teď leží před ním na zemi a říká mu kdo je: „Jsem hříšný člověk. Nejsem žádný borec ve víře, kterou jsem prokázal; jsem hříšný člověk, od něhož jdi dál, protože k tobě nepatřím. Jsem hříšný člověk: to je mé vyznání strachu před tebou, který jsi svatý Bůh.“
A právě teď, když poznal sám sebe a Ježíše jako svrchovaného Pána, slyší „Neboj se.“ Hříšný člověk se nemusí bát proto, že právě takovým, kteří si to dokáží přiznat, Bůh chce být v Ježíši blízko. A v něm chce naplnit dávné slovo proroka Micheáše: „Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti.“ A Pán Ježíš mu dává úkol a novou náplň života: „Od této chvíle budeš lovit lidi.“ Ryby skončí na pánvi – jsou loveny proto, aby zemřely, ale lidi bud Petr lovit sítí evangelia, aby měly život v Božím království.
Je dobře, že nám Lukáš vylíčil, jak roste učedník ke svému poslání. Není to u každého stejné, ale víra, která roste z Božího slova, vede člověka k důvěře v Ježíše Krista a k veliké nedůvěře ve vlastní schopnosti, mravnost či význam: Jsem člověk hříšný. A možná právě proto, že víme o lásce Pána Ježíše k hříšníkům, nebudeme chtít, aby od nás odešel, ale aby s námi byl a zůstal.
Všechny ryby byly uloveny – a byl to vlastně také zbytečný lov, protože to, z čeho mohlo být hodně peněz, nebylo už třeba. Ježíš je totiž víc než to, o čem snili rybáři nad těmi sítěmi. Teď to tam nechávají, protože našli toho, který je posílá zachraňovat lidi. „Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.“
Amen.