Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Slyšeli jsme několik veršů z evangelií, kde Pán Ježíš hovořil o království nebeském. Co a jak si lidé představují o tom, že přijde království Boží?
Od mladého chlapce jsem slyšel, že to bude asi tak jako když se k naší zemi přiblížila kometa. Prostě přiletí to z vesmíru, dosedne to na zem a udělá to na zemi pořádek.
Starší člověk mi řekl: „Vstane někdo, kdo bude mít tu moc, a ujme se vlády nad světem. V některém státě začne a bude své panství dále rozšiřovat.“ A opět jsem slyšel: „A udělá na světě pořádek.“
Nejmladší děvčátko: „Budou Vánoce a narodí se Kristus Pán v Betlémě a my mu půjdeme zazpívat.“
Další muž, který byl znalý bible, mi situaci chtěl zkomplikovat. Ptal se, zda míním království nebeské nebo království Boží či to, o němž Pán Ježíš Kristus říká „mé království“.
Tak jak to je s královstvím Božím?
Jsou věci, které lze slovy popsat velmi jednoduše. Metr jako jednotka délkové míry je přesně určen tím kouskem slitiny, která leží ve sklepě v Paříži a s níž můžeme náš metr porovnat.
Jak ale budeme definovat to, co to je láska či štěstí nebo radost? O takovýchto věcech toho hodně namluvíme – a přece budeme mít pocit, že jsme to popsali jen velice neuměle. Zkusme to.
Na království – jako třeba na české království v době Karla IV. – se můžeme dívat jako na kus země, na níž žijí lidé. Tento kousek země má své hranice.
Na království se můžeme dívat i jinak – jako na množství či společenství lidí, kteří spolu přicházejí do styku. Hovoří spolu, spolu jednají, dostávají se do problémů i sporů a konfliktů – a ty nějakým způsobem řeší. O takovémto společenství lidí můžeme říci, že v něm panují určité vzájemné vztahy. Někdy řekneme o skupince lidí např. v podniku, že je tam napjatá atmosféra. Jindy si někdo stěžuje, že ve skupině lidí, v níž pracuje, se nedá vydržet. A jsou skupiny lidí, kde se to navzájem hádá, uráží, pere, ba i zraňuje a zabíjí. V této souvislosti řekneme, že v takové skupině lidí je špatná atmosféra – a nemyslíme tím kvalitu ovzduší (vzduchu).
A co dělá špatnou kvalitu ovzduší ve skupině lidí? Dělá to např. to, že je tam vedoucí, který je pyšný a namyšlený, domnívá se, že je ředitel světa. Jedná z pozice moci a síly. Špatnou atmosféru ve skupině lidí mohou vytvářet i ti, kteří nestojí včele, ale neustále pomlouvají, rýpají, svévolně kritizují, ponižují, ubližují druhým, píchají a dráždí – a z toho mají radost. Napjatou atmosféru vytváří i to, že se tam někdo projevuje sobecky, že jedná egoisticky – bez ohledu na druhé lidi. Vidí jen sama sebe a prosazuje své zájmy, někdy hlava nehlava. O takovémto společenství bychom těžko řekli, že to je království Boží.
Království Boží je pravým opakem. Je tam, kde lidé poznali „jedovatost“ sobeckého jednání a dobrovolně se takovýchto forem jednání zřekli. Nebylo to snadné. Proč? Protože se každý z nás svého egoismu drží zuby nehty – tak je nám drahé to, co je „naše“ a co nám dává nadvládu nad druhými – ať jsou to věci, které se za peníze koupit dají nebo naše znalosti a dovednosti či naše společenské postavení či prestiž. Bible nazývá toto dobrovolné vzdávání se vlastní nadřazenosti a pýchy slovem pokoření. Pokořit se tak znamená uvědomit si, co je ve mně „jedovatého“ pro mezilidské vztahy a dobrovolně se toho vzdávat.
Vzdání se vlastních sebestředných zájmů a snah je však jen prvním krokem na cestě do království Božího. Druhým krokem je nastolení něčeho radikálně jiného, nežli bylo to, co v nás bylo od narození zakořeněno. Bible má po tento krok specielní výraz: agape. Ale co je to agape?
Výraz „agape“ se překládá z řečtiny do češtiny slovem „láska“. Jde však o jiný – specifický – druh lásky. Nejde o romantickou lásku ani o sexuální milování. Původní význam řeckého slova „agape“ odkazoval k postoji vůči hodnotě ukryté v drahokamech a jiných vysoce cenných věcech. V tomto smyslu milovat znamená vidět a ctít „drahokam“, kterým je – případně kterým by mohl být – druhý člověk.
Jde o to chápat druhého člověka jako dar, vzácný dar (diamant). A podle toho se i k němu chovat. Nejen si ho vážit, ale i pečovat o něj. Starat se o něj. Pomáhat mu, aby se stal člověkem – takovým, jakým by mohl i měl být. A radovat se z toho, když se mu to podaří, když se projeví jako „Člověk“. Tak se radovat, jako když zachytneme barevný paprsek světla, který prošel diamantem. Tak nějak prožíváme projev člověka, kterým projde paprsek Boží lásky – a je to zdroj radosti a naděje. A k tomu nás náš verš zve.
Agapé představuje alternativu k nenávisti, podezíravosti, odsuzování a paranoidnímu chování. Znamená to, že jdete světu a druhému člověku vstříc s otevřeným srdcem, nikoliv se srdcem připraveným druhého ponižovat či povyšovat se nad něj. Znamená to, že svět a druhého člověka neodmítáme a neudržujeme si od něho dostup, ale že ho naopak přijímáme se vším všudy. Agape je postoj k druhému člověku – ať jím je kdokoliv, jehož plodem je úcta.
Agapé není touha vlastnit nebo dosáhnout bezohledně jen vlastního uspokojení. Prvořadým významem tohoto slova je: dát najevo v postoji k druhému člověku úctu – dát mu najevo, že si ho vážíme jako člověka, že s ním cítíme, že pociťujeme totéž, co cítí on – ať je to radost nebo žal. Znamená i pečovat o někoho jako o někoho, kdo je v Božích očích vzácný. Nejedná se o pouhou abstraktní lásku v tom smyslu, že chceme po lidstvo to nejlepší nebo že bojujeme za nějaký ideál. Agapé znamená skutečnou úctu k lidem – i k lidem všelijak odmítaným a lidem často přerůzné povahy. Přiměřenou pozornost – takovou, kterou věnujeme blízkým přátelům. Konkrétně jde o to, co vyjadřujeme slovem úcta, laskavost, velkomyslnost a to, co naši otcové nazývali velkodušnost (oproštění se od malicherností). Oč tedy jde? Jde o to zaujmout takový postoj k životu, v němž by se mohla zrodit a projevit láska typu „agapé“.
Je možno se potom divit, že člověk, který nikdy nic takového neviděl, a najednou vidí, že se lidé mají rádi a že i jeho mají rádi, diví se a otevře oči – jako ten slepý v Ježíšově podobenství?
Je možno se potom divit, že člověk, kterému někdo něco odpustil a který v životě nikdy o něčem takovém nic neslyšel, najednou slyší – jako ten od narození hluchý, kterého uzdravil Pán Ježíš?
Je možno se potom divit, že člověk, který se díky sobecké namyšlenosti někoho ve své blízkosti, cítí slabý a bezmocný – se najednou se vzchopí, když zažije projev laskavosti, velkomyslnosti a úcty k sobě – jako ten malomocný – ten „málo – mocný“ – v Ježíšově podobenství?
Po tom, co bylo řečeno, nás neurazí, když řekneme, že takovéto postoje mezi lidmi mohou vést k tomu, že království Boží, které je tam, ke vládne mezi lidmi láska typu agape, může být „doma“ i v manželství a v rodině – ba i té širší rodině např. mezi sourozenci, že může být mez lidmi ve sboru, v církvi – tedy všade, kde se sejdou dva neb tři?
Thomas Moore napsal: „Manželství je duchovní akt, protože vyžaduje neustálé přehodnocování vlastní sebestřednosti a sobeckosti i vědomé rozhodnutí vést dobrý život. Skutečné manželství má svou vlastní vnitřní spiritualitu. Manželství je zároveň zázrak i duchovní stav. Je zcela na místě, že se svatby konají v kostele a jiných svatostáncích. Když Ježíš hlásá ‚Království Boží je mezi vámi‘ – nemá tím na mysli i naše manželství?“
Království Boží by mohlo, ba mělo být i mezi námi ve sboru. Že tomu tak může být, o tom zpívá řada bratrských písní. Příkladem může být píseň č. 482 „Jak rozkošné a milé, když bratři s druhem druh, jsou svorni ve všem díle a v srdcích jeden duch…“ Obdobně o tom zpíváme i v písni č. 397 Radujme se vždy společně, zvláště pak tam, kde zpíváme „Dejž, ať v lásce trvající a své bližní milujíce, pokoj Boží v srdcích máme, v milosti tvé prospíváme, nadějí se těšíc jisté, že nás všechny, Pane Kriste, ruka tvoje v jedno spojí, tam, kde trůn tvůj věčný stojí.“ Jsme vděčni za to, že nejen tato píseň, ale i tento Duch můžeme nacházet i v našem branickém sboru.
Zřejmě nejde o to, aby toto království Boží bylo „doma“ jen v rodinách a v církevních budovách. O tom, jak tomu má být, nám něco napovídá Ježíšovo slovo: „Kdekoliv se shromáždí dva neb tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“
V Lukášově evangeliu, v 17,20 čteme o Pánu Ježíši Kristu: „Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: ‚Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: Hle, je tu nebo je tam!
Vždyť království Boží je mezi vámi!‘
Je tam opravdu?
Je?
Jaro Křivohlavý