Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Sestry a bratři, milé děti,
co myslíte? Existují výraznější a důležitější milníky v životě člověka, než je překlopení číslovky v kalendáři?
První den ve škole prvňáčka, maturita, promoce. Svatba. Narození dítěte. I mnohem banálnější (obyčejnější) věci mohou být výraznějšími milníky než přelom roku: Koupě prvního počítače, získání řidičského průkazu, první let letadlem, zakoupení auta na dálkové ovládání, průnik do vyšší úrovně v počítačové hře...
Ještě výraznějšími milníky bývají ovšem negativní (špatné) věci, kterým se v životě vyhýbáme a kterým se nakonec jen těžko zcela vyhneme, i když se to někdy snaží dospělí před dětmi tajit. Den, kdy nám umře někdo blízký. Autonehoda, úraz, nemoc. Rozvod. Konflikt v zaměstnání, který vás vypudí jinam. Nebo třeba ubližování slabšímu spolužáku ve škole/školce. Útěk dítěte z domova. Den, kdy vám někdo v přeneseném smyslu slova podrazí nohy. Den, kdy já někomu podrazím nohy. První lež, první podvod, první ponížení... Okamžik, kdy nedoběhnete maraton a zůstanete ležet kilometr nebo třeba jen třicet metrů před cílem (zde hovořím obrazně, ale takových nedoběhnutých maratonů máme všichni za sebou desítky).
No, smutné věci bývají také milníky. Milníky zásadnější, hlubší, výraznější. Změna kalendářního data proti tomu nic neznamená. Ani lidský život, ani shledání, ani rozloučení, ani revoluce, ani války, ani usmíření nezačínají a nekončí v 364 případech z 365 na Nový rok…
Změna kalendářního data sama o sobě nic neznamená. A přece není Nový rok jen bezvýznamnou změnou číslovky, kterou bychom měli ignorovat a místo oslav a zamyšlení si jen vyměnit diáře a kalendáře. Z několika důvodů. Jednak se ta změna děje všude na všech místech (s výjimkou Číny a muslimských zemí, i ty však musejí počítat v obchodu a byznyse s naším kalendářem). Je to uzavření jedné velké společné kapitoly. Jsme v tom všichni lidé na jedné lodi, čas se nám vyměřuje úplně stejně. Jsme v tom všichni lidé společně. Dalším důvodem je, že se bilancuje. Je to okamžik, kdy sčítáme všechny zisky a ztráty v daném roce a prognózujeme rok příští. Je to příležitost uzavřít staré účetní knihy a otevřít nové. Jedna etapa za námi se všemi výšinami i hlubinami za námi, další před námi. Přemýšlíme tedy v širším časovém měřítku. Nejde o jeden vteřinový okamžik, jde minimálně o bod středu 730 dní (ohlížíme se vzad i v před!) Také můžeme některé historicky důležité věci cíleně naplánovat právě na začátek roku.
Do nového roku sice nevyrážíme s čistým štítem, s úplně novým tělem, s novou myslí, ale můžeme do něj vyrazit s novými ideály a předsevzetími. Novoroční předsevzetí nejsou zavrženíhodné nesmysly, i když se málokdy podaří dosáhnout všeho v toužené míře. Člověk se někdy potřebuje připravit ke skoku a k tomu mu mohou zabouchat novoroční rachejte.
Podíváme-li se do Nového zákona, zjistíme, že myšlení v kategoriích starý/nový, stará/nová je úplně běžné, obvyklé.
Kristus hovoří v podobenství o starém obleku a nové záplatě, o starých měších a novém vínu. Slyšíme o novém přikázání (nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.), hovoří se o novém Jeruzalému. A dnes jsme od apoštola Pavla slyšeli o novém člověku. Píše se tam, že 9) nemáme obelhávat jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky 10) a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.
Ne. Jde o něco jiného. Starý člověk, to je to zlé, co v nás je. Je to touha po bohatství, po panování nad ostatními, je to sobectví, když víc myslím na sebe než na druhé. Když lžu. Všechny tyhle zlé věci patří starému člověku v nás. Bůh nám ovšem dává nové srdce. To nové srdce je hodné, laskavé, přátelské. To nové srdce je nový člověk. Je to jeden ze zázraků, které se dějí. Velký zázrak už je to, že tu jsme. A ještě větší zázrak je, když oblékneme nového člověka, který se podobá svému svému stvořiteli. Ono to nebude vidět a poznat jako u hadů. Tam zbude stará kůže (svlečka). Nový člověk není vidět. Není to tělesný člověk, je to děj, který se děje v našem nitru, v našem duchu.
Jestli se nám alespoň z malé částky podaří v novém roce svléct alespoň kousek starého člověka a obléknout alespoň kousek člověka nového, které se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele, bude stát za to! A přelom roku 2010/2011 se z jinak bezvýznamného dne může stát dobrým, významným a nezapomenutelným milníkem. Můžeme v tom být společně, nikdo není vyňat.
Amen.
Petr Špirko