Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milí bratři a sestry,
dnešní nedělí končí Vánoce. Ti tři králové, co nejspíš nebyli tři a určitě nebyli králové – to je jakési završení Vánoc. Určitě k Vánocům patří. V tradičních vyobrazeních je máme pohromadě s pastýři jako obvyklou součást okamžiku přivítání právě narozeného Mesiáše. Dlužno podotknout, že v Písmu nic takového nečteme. V době, kdy se Ježíš narodil a pastýři šli k betlémské stáji povědět, co slyšeli od andělů, tak mudrci v nejlepším případě zrovna procházeli jeruzalémské ulice. Pak následuje slyšení u Heroda, pak svolávání všech těch biblistů a exegetů, prostě odborníků na proroctví. Pak další slyšení u Heroda, tentokráte utajené a teprve pak vyráží mudrci do Betléma.
Kdo ví, kolik času ale dělí okamžik Ježíšova narození a návštěvu mudrců od východu. Četli jsme, že při tom druhém slyšení se Herodes vyptává na podrobnosti, kdy že se hvězda objevila. Jenže podle tohoto údaje pak bude také masakrovat betlémská neviňátka a to do dvou let věku, tedy nejen úplná novorozeňátka, dejme tomu s rezervou půlročního dítěte, ale i děti, které už by si s novorozenětem nespletl snad žádný, byť přiměřeně nevzdělaný římský voják!
Nám ale dnes nepůjde o Heroda či vojáky, ale soustředíme se na ty mudrce. Vyrazili pozdravit narozeného krále židů, co nalezli, to dobře víme a pak se zase vrátili do své země. Budu srovnávat jejich cestu za Ježíšem a jejich cestu zase do Ježíše domů. Tyhle cesty se zásadně liší a mně tyhle dvě cesty dobře ladí s prvním čtením a širokou a úzkou branou. Použiji je jako ilustraci, jako obraz. Široká brána – to je cesta za Herodem. Cesta logická a srozumitelná. Cesta, která účelně kombinuje náboženství s praktickým rozumem a snahou dosáhnout svého vytýčeného cíle. Na konci téhle cesty mudrci našli malého Ježíška, poklonili se mu, předali mu dary. A také na konci této cesty leží mrtvé děti jako oběť panské zvůle, jako oběť lidského sobectví. Po takovéto široké cestě chodí velmi dobře nejen s dobrým úmyslem, ale i s úmyslem špatným.
Proti této cestě za Herodem pak postavím úzkou bránu cesty z Betléma domů. Cestou, která je čirým Božím vedením. Nemá vůbec nic společného s lidskou logikou. Je to jen sen, ve kterém se mudrcům zdálo, že mají jet domů jinudy a tak jeli domů jinudy. Je to spolehnutí se na něco, co nemáme ve své moci, protože jsme se (tedy kromě Leonarda di Caprio!) stále ještě nenaučili sny ovlivňovat a s jejich výkladem také mnoho zkušeností nemáme. A tahle cesta má na konci Ježíšův úspěšný útěk do Egypta a tím i záchranu jeho života.
Široká cesta či brána a úzká cesta či brána. Cesta za Ježíšem a cesta od Ježíše. Ještě jednou, protože je to důležité: Ta široká, špatná to je cesta, kterou mudrci šli, aby Ježíše našli. Ta úzká, dobrá – to je cesta, kterou šli potom domů. Na první poslech zní divně, že cesta za Ježíšem je špatná a cesta od Ježíše pryč je dobrá. Podíváme se ale na ty cesty podrobněji, aby bylo jasné, o co mi v hodnocení té které cesty jde.
Špatná cesta, to je cesta tímhle světem. Může to být cesta hledání pravdy, jenže v tomto světě jsou pravda a lež promíchány a vyloupnout cosi jako „čistou pravdu“ v drtivé většině případů není možné. Mudrci od východu nešli úplně špatně, ale ani úplně dobře. Na takovéhle cestě se potkáte jak s Ježíšem, tak s Herodem. Lidé kolem nás nehledají zlo. Ani ten nejrozhodnější ateista se ráno neprobouzí s myšlenkou: „Tak komu dneska něco ukradnu a komu se budu posmívat, až uklouzne na náledí!“ Ale čas od času způsobují zlo a dělají zlo. Ježíš i Herodes – oba na té cestě můžete potkat. Velice hezky to řekl ve svém kázání současný papež: „Jazyk stvoření nám umožňuje projít velkou část cesty k Bohu.“ I bez Bible, bez církve, zcela přirozeným způsobem, prostě tím, že pozoruji svět kolem sebe, že přemýšlím, co je dobré a co je zlé, co mně a druhým prospěje a co nám ublíží – už tímhle se člověk dobere ke spoustě dobrých myšlenek. Čteme to v žalmech, že při pozorování krásy přírody a jejích zákonitostí se člověk dobere na jakousi úroveň poznání Boha. Čteme to u apoštola Pavla, že i pohanské národy, které se nikdy s Bohem nesetkaly, tak došly k nějaké úrovni poznání pravdy. A co je důležité – čteme i to, že Bůh toto jejich poznání pravdy bere vážně.
Zatím to vypadá všechno fajn – ale nezapomeňme, že pořád je řeč o široké bráně a široké cestě. Tahle cesta vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Tohle je totiž moudrost světa. Svět byl stvořen jako dobrý a tak není divu, že se na těch cestách potkáte i s dobrem. Ale konec té cesty, ten za to nestojí. Ne, že by si to zasloužilo potrestat! Jen to prostě končí smrtí.
Je spousta lidí, kteří po téhle cestě chodí a více či méně zodpovědně hledají, co je dobré a co je zlé. Je spousta lidí, kteří po téhle cestě chodí a více či méně rozhodně a vážně se snaží to dobré dělat a proti tomu zlému bojovat. Jenže jak je to na té špatné cestě, tak to také podle toho čas od času vypadá. Tahle cesta dovedla mudrce k Herodovi. To je po mém soudu velmi příznačné, protože takováhle cesta, to je přesně Herodův styl života. Herodes byl v mnoha ohledech skvělý panovník. Za jeho vlády se lidem dařilo. Snížil kriminalitu, podporoval obchod, kulturu, vzdělání, církev (či přesněji – církve, protože podporoval i samařany a pohany). Cenou za to byly třeba popravy bez soudu či vraždy možných politických konkurentů na objednávku. Vláda tvrdé a nekompromisní ruky. Kdokoliv nějak ohrožuje jeho vládu, je bez milosti smeten, i když jde o manželku či vlastní syny. Ta betlémská neviňátka, to je Herodův styl. Nemáme tuto událost potvrzenou z žádného nezávislého zdroje, jen z toho Matoušova evangelia, ale na stranu druhou je to něco, co u Heroda nijak nepřekvapí. Zjistil, že v městečku pár hodin od Jeruzaléma se narodil nežádoucí konkurent. Herodes už roky programově likvidoval všechny příslušníky bývalé vládnoucí dynastie, do které se on přiženil a založil svojí. Tady by se měl zastavit? Betlém je rodné město Davidovo, to, že to byl nějaký potomek z Davidovy rodiny není nic překvapivého. Pryč s ním, než vyroste a utvoří se okolo něj skupina pár desítek následovníků, kteří ho prohlásí králem z krve Davidovy! To je něco, co má mezi židy velkou váhu a s čím nemá Herodes jak soupeřit. On nejen, že není z žádného slavného židovského rodu, on dokonce není ani plnoprávný žid.
Takhle podáno vypadá Herodes jako ohava, ale připomínám i druhou stranu mince – Herodes začal vládnout po desítkách let občanských válek a handrkování o trůn. A pak nastoupil on a za pomoci Říma přinesl do země mír a nebývalý hospodářský rozkvět. Těžko je nám soudit a nemožné stanovit, kde je ta jasná hraniční linie mezi dobrem a zlem. Černá s bílou smíchaly se spolu. Razantní boj proti kriminalitě vedl k odstranění námořních pirátů a silničních lupičů, ale i k masakrům pokojných studentských demonstrací, které nikoho a nic neohrožovaly. Tak nějak to je dodnes. Čím více dopřejete svobody, tím spíš se najde někdo, kdo ji zneužije. Za stanného práva a zákazu vycházení snížíte kriminalitu na minimum, ale z takového řešení také nejspíš nikdo není úplně na větvi. V tomhle světě to ale nejspíš nejde zas tak moc jinak.
Tímto jsem si představili tu širokou cestu. Je to cesta lidské moudrosti. Cesta moudrosti světa. Svět není hloupý! Je to přece dobrý Boží svět a tak v něm mnohdy narazíte na úžasné věci. I Pán Ježíš mnohokrát dával za příklad děti tohoto světa, které jsou cílevědomé, prozíravé a důsledné, když si jdou za svými pomíjivými radovánkami. Máme se i v tomto světě co učit. Jen je to cesta světa. Světa pomíjivého a tak i tato cesta končí v pomíjivosti. To je potřeba mít na vědomí
A pak je tu ta druhá možnost. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Mudrcům od východu bylo ve snu řečeno, aby se vrátili jinou cestou. Vidím tady úplně jinou cestu, jiný přístup k životu. Proč? Co se změnilo? Pro odpověď se podívejme, co bylo těsně před tím. Mudrci na cestě do Betléma spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Ti lidé se setkali s Kristem. Tohle mi připadá zásadní a klíčové. Setkání s Kristem člověka mění. Činí ho vnímavějším pro jiné způsoby komunikace s Bohem. Nejde o to, že to je cesta od Krista domů, ale že to je cesta po setkání s Kristem.
Mudrci doposud fungovali podle moudrosti světa. Je to široká a pohodlná cesta, na které je dost prostoru ke kličkování, aby se nám žilo co možná nejpříjemněji. Někdy je to fajn, jindy to stojí za starou belu. Teď se ale mudrci setkali s Kristem a začínají komunikovat přímo s Bohem. Nevíme, jak dlouho jim to vydrží, ale už tohle jednoduché uposlechnutí přímého Božího pokynu zdrželo Heroda natolik, že Josef, Marie i s malým Ježíškem stihli utéct do Egypta.
Vejděte těsnou branou, protože vede k životu. První zřetelný znak této těsné brány a úzké cesty už jsme slyšeli. Je to setkání s Kristem. Rozpoznání, že to malé dítě narozené v Betlémě, ze kterého za pár let vyroste prapodivný rabbi, který se stýkal kdo ví s kým a který nakonec zemřel jako politický buřič na kříži – že to je Kristus. Že to je skutečně Král. Bez tohoto prvního kroku se dál nedostaneme. Mudrci od východu ho udělali, jak jsme četli – když uviděli dítě … padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Rozpoznali, že došli tam, kam měli dojít a viděli toho, koho měli vidět.
Moudrost tohoto světa je dovedla podstatný kus cesty, zbytek poznali z Bible. Když si tak poskládali to, co o tomto světě poznali, když se tak dívali kolem sebe, tak vyrazili hledat toho nově narozeného krále židů. To se patří, přivítat nového krále dostatečně důstojně. Když se setkali s Písmem, poznali víc – především to, že půjde o Krále s velkým „Ká“ na začátku. O Krále králů, o Mesiáše. Ne o nějakého královského synka, ale o Krista. O Spasitele. Už moudrost světa nás může natočit dobrým směrem, Bible nás dovede až k samému cíli.
Mudrci si spojili svoje osobní vzdělání s tím, co je v Bibli a šli dál. Pořád je to ještě cesta za Ježíšem, cesta, ve které se snaží poznat pravdu. Před nimi je ta druhá cesta. Okamžik zlomu nastává, když tuto pravdu osobně poznají a tato pravda změní jejich životy.
Co bude potom, to se nedá odhadnout. Mudrci se vykašlou na Herodovo přání a na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. Jestliže se člověk rozhodne poslouchat Boha, může to jeho život změnit způsobem naprosto nečekaným. Začne dělat věci, které jiným lidem připadnou bláznivé – jako třeba brát vážně své sny, nebo neposlouchat mocné tohoto světa. Nebo cokoliv jiného, třeba umřít na kříži a třetího dne vstát z mrtvých. U Pána Boha jeden neví. Tahle úzká cesta, cesta života ve kterém se necháváme vést Bohem – to může být dost divočina. Dnešní první čtení nám ale o této cestě řeklo důležitou věc – tahle těsná brána a úzká cesta poslušnosti Boží vůle, kterou málokdo nalézá, to je brána a cesta, která vede k životu věčnému.
Amen.