Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milí bratří a milé sestry,
Jan Filip a Madla Chadimovi požádali o křest pro svého syna Dominika. Spolu s nimi přišli kmotři (…)
Na začátek tohoto křestního shromáždění zpívejme píseň: 456: Nejmilejší Ježíši
Modleme se:
Všemohoucí, věčný Bože, poslal jsi na svět vlastního Syna, aby zničil moc Zlého a vyvedl nás z temnot do tvého předivného světla. Skrze něho tě prosíme: Vysvoboď nás i toto dítě z viny, která tíží lidské pokolení, ať jsme chrámem tvé slávy a Duch svatý ať v nás bydlí na věky věků. Amen.
Křest si církev nevymyslela, ale v křestní praxi naplňujeme Kristův příkaz: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,18-20)
Bratři a sestry,
Křest je uvedením do Nové Smlouvy. Dnešním křtem tak vyznáme, že Nová Smlouva, kterou se svým lidem uzavírá Pán Ježíš, platí i pro Dominika.
Připomeňme si situaci, ve které Pán Ježíš tato slova vyslovil – kdesi v Galileji se setkal s učedníky, oni ho uctívají, klaní se mu, ale zároveň pochybují. Přece jen se děje něco nad jejich chápání. Ten, který zemřel, tak žije. Ten, který byl odsouzen a skončil jako zavržený bezvýznamný rebel, tak říká, že je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. To co viděli na vlastní oči, najednou neplatí. Ani něco tak jistého, jako je smrt, najednou vůbec není nic jistého a nezpochybnitelného. To je něco, s čím si lidský rozum těžko poradí.
Pochybnosti či nepochopení ale nejsou nepřekonatelnou překážkou. Pán Ježíš totiž neapeluje na to, aby lidé rozuměli, ale na to, aby mu uvěřili. Jděte … a získávejte mi učedníky – to je výzva ke zvěstování evangelia. Teprve ti, kteří uvěří, tak se učí žít jako křesťané. Teprve tehdy totiž má křesťanský život smysl. Byla by hloupost hrát si na křesťany a snažit se o křesťanský život, kdybych nevěřili, že to je cesta k Bohu.
Neupadněme ale do vykladačské pasti tím, že začneme bazírovat na jednotlivostech. O pořadí toho kterého kroku se vedly nekonečné diskuse, až úplně zanikl první krok toho všeho, samo podstata a základ té Nové Smlouvy. Hledáme-li to nejpodstatnější v Kristově smlouvě s námi, tak to není ani víra, ani učení ani křest, ale Kristova přítomnost. To je preambule této Nové Smlouvy, první věta, která v sobě shrnuje to nejpodstatnější: „Hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“
Tady to začíná – ne u nás a u naší aktivity, ale v zaslíbení Kristovy přítomnosti. Spása neleží na nás, není závislá na žádném skutku, který vykonáme či nevykonáme. Byť by to měl být křest. Spaseni jsme pouhou milostí, ve které se k nám Bůh sklání, ve která s námi zůstává a ve které nás tímto světem doprovází. Díky této milosti pak následuje všechno ostatní. Víra, křest, veřejné vyznání, křesťanský život – to všechno jsou důsledky Boží milosti. Tak díky této milosti uvěřil Jan Filip a díky této milosti uvěřila Madla a jako věřící rodiče teď chtějí pro Dominika to nejlepší, co je na tomto světě k nalezení – právě tuto Kristovu přítomnost, Kristovu milost. Ne pro naše odhodlání, ale pro tuto Kristovu milost pak můžeme mít všichni dobrou naději, že Dominik sám jednou uvěří a vyzná Ježíše Krista jako Pána svého života.
Ani víra nepřestává být darem. Nemůžeme pro Dominika udělat nic víc, než že ho budeme k této víře zvát. Myšlenkou, slovem i skutkem, tedy v modlitbách, ve svědectví i celým svým životem mu ukazovat, že cesta, po které se snažíme jít, je dobrá cesta i pro něj. Křest je jedním z těchto kroků, ve kterých Dominika po této cestě vedeme. Křest, baptisma, obmytí – to je lidský krok, ke kterému (jak věříme) se Kristus přiznává. Ten Kristus, který je s námi, protože on své slovo dodržuje a podle smlouvy, kterou s námi uzavřel, se také chová. Přijímá toto lidské obmytí jako znamení Nové Smlouvy. Zaslibuje svoji přítomnost i Dominikovi.
To je přesně to, co chceme. Chceme, aby Bůh byl s Dominikem. Proto křtíme ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha svatého, abychom vyjádřili, že nikomu jinému už Dominik víc patřit nebude. Nám byl propůjčen, svěřen, ale patří Bohu. Ve křtu vyznáváme, že Bůh, který svět stvořil, vykoupil a neustále svět posvěcuje, tak je i Dominikovým stvořitelem, vykupitelem a posvětitelem. Tak, jako před námi otevřel bránu do svého království, tak ji otevírá i před Dominikem.
Proto je dobrým postřehem, že křest není tečka, ale dvojtečka. Křtem se naše křesťanství nezavršuje, ale začíná. Jak píše J. A. Komenský v prvních třech otázkách svého katechismu: Milovaný, jsi křesťan? – Chvála Bohu, ano. Kdy ses stal křesťanem? – Když jsem byl pokřtěn. Dělá křest křesťana? – Je k tomu přístupem.
Křest otvírá bránu ke křesťanskému životu. Touto branou dnes chceme Dominika provést. Konáme tak v naději, že přes všechny naše nejistoty, pochybnosti a slabost naší víry ho za touto branou přijímá živý Kristus. Pán Ježíš, který je věrný a který si Dominka přes všechnu nedostatečnost našeho lidského svědectví sám povolá za svého učedníka.
Amen
Bože, stvořiteli všeho živého, děkujeme ti za radost, že se toto dítě narodilo na svět. Děkujeme ti za ochranu, kterou jsi poskytl jemu i jeho matce, a prosíme tě: buď mu i dál blízký svou péčí a milostí. Ty víš, jak těžký úkol je před námi: vést své děti tak, aby se mohly radovat z tvé lásky a žít ve smlouvě milosti, kterou jsi i s nimi v Ježíši Kristu uzavřel. My na to ze své síly nestačíme. Proto prosíme tebe: ty sám se ujmi našeho dítěte, chraň je od zlého a posiluj v dobrém. Dej mu v bohaté míře okusit všechno veliké a krásné, co pro nás v milosti našeho Pána Ježíše Krista máš.
Vyslyš nás, když se k tobě společně obracíme slovy Tvého Syna: Otče náš…
Amen