Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milí bratři a sestry,
dnes bude řeč o kompromisech. Setkal jsem se s tím slovem několikrát, když přišla řeč na křesťany, co pak odpadli od víry docela. Ti lidé začali dělat kompromisy ve své víře. Nebo to tak vypravěčům připadalo, že dělali kompromisy a právě tak jim třeba jen připadá, že docela odpadli, to je pro tuto chvíli jedno. Důležité je pro mne pro tuto chvíli to, že cesta od Krista nebyl zlom, ale vývoj.
Tak se dnes budeme ptát, co by to u všech všudy mohlo být, tyhle kompromisy ve víře. Na pomoc si vezmeme apoštola Pavla a text dnešního hlavního čtení. To jsou slova rozhodně velmi nekompromisní. A k prvnímu čtení se také vrátíme, tam naopak ke kompromisům došlo a dopadlo to velmi bídně.
Nejprve Pavel a Korint. Korint jako semeniště hříchu. Rušné obchodní město. Jedno z nejbohatších v Řecku. Navíc přístavní město, takže sem za obchodem přijíždí lidé z celého tehdejšího světa. Jak tak čteme Pavlovy listy do Korinta, musela to být nábožensky i mravně dost divočina. Do toho ještě štěpení ve sboru! Čteme o sporech o vedení sboru, čteme o sporech o průběh bohoslužeb, o to, kdo při nich může mluvit a kdo ne… Všechny ty zmatky vnějšího světa, zvyky, kterými členové sboru doposud žili, jejich náboženské a kulturní představy – to všechno proniklo do života sboru.
Nelze jinak. Není to tak, že bychom se vstupem do kostela odhodili všechno to, co „tam venku“ tvoří náš život. A tady jde o lidi, kteří se v dospělém věku obrátili ke Kristu ze všemožných pohanských kultů. Nelze očekávat, že ve vteřině zapomenou na všechno, co až doposud tvořilo jejich životy. Navíc žijí dál ve městě, kde žili svůj pohanský život – a teď v tom samém městě chtějí žít život křesťanský. To není nic jednoduchého. Nelze dost dobře očekávat, že by opustili všechny svoje dosavadní zvyky a postoje a také se nic takového nestalo. V Pavlových listech se tak znovu a znovu vrací zápas s všemožnými podivnostmi a představami, které do sboru tito lidé přinesli. Dnešní hlavní čtení není výjimkou. Ba právě naopak – tento text je možno chápat jako sumář. Jako shrnutí, které je zároveň východiskem pro všechno další uvažování
Jak si ta Pavlova slova vyložit? Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, praví Hospodin a ‚ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu‘… To zní dost jednoznačně. „Jste uprostřed záplavy modlářství a pohanské zhůvěřilosti! Zavřete se do bezpečí svých sborů“, volá Pavel. „Celý svět nestojí za nic a stejně shoří v ohnivém moři, utečte z něj, dokud je čas!“. Mnozí ta slova takto chápou a řídí své církve či sbory právě tímto způsobem. Co ovšem stojí za zmínku je fakt, že samotný Pavel takto své sbory neřídil. Jakkoliv cituje texty, které zní takto jednoznačně, ta sám podle tohoto chápání těchto slov nejedná a ani k tomu nevede jiné. Jak tak čteme listy do Korinta, tak vidíme, že některé věci je nutno omítnout. Vyskytly se nějaké případy zjevné nemravnosti, taktéž je Pavel jasně proti tomu, že se členové sboru mezi sebou soudí u pohanských soudů. U některých jevů ale jen upřesní pravidla – třeba v manželství s nevěřícím, kde ze strany věřícího není žádný důvod k rozchodu. U večeře Páně je potřeba brát ohled na druhé, aby na ně při společném jídle také něco zbylo. Při bohoslužbách se nemají lidé překřikovat.
U jiných věcí ukazuje, že na nich nezáleží. Maso obětované modlám se klidně může jíst. Je potřeba dávat pozor, aby člověk neurážel víru jiných členů sboru, kteří by s tím měli problém. Jinak ale je klidně možno zajít do pohanského chrámu a jíst tam z modlářských obětí.
U dalších argumentuje tím, že to tak je přece zvykem běžně, tak jak by to vypadalo, kdyby se žena modlila bez zakryté hlavy!
Velmi podivně to kontrastuje s těmi slovy o nebezpečí zápřahu do chomoutu spolu s nevěřícími, o neslučitelnosti světla a tmy, věřícího a nevěřícího Krista a Beliála. „Vyjděte z jejich středu a oddělte se … ničeho nečistého se nedotýkejte“ – ale zajít na oběd do chrámu Pallas Athény na kus masa z obětního hodu je možné?! Jako by ti pohané i se svými pohanskými kejkli a rituály nebyli zas tak nebezpeční, že by se jich člověk měl stranit….
V čem je zádrhel? Jsou tedy Ti pohané špatní, nebo nejsou? Smí se s nimi křesťan stýkat, nebo nesmí?
Moudrost se nepozná na dobrých odpovědích. Na to stačí vzdělání. Moudrost se pozná tam, kde se člověk umí dobře zeptat. Tyto otázky jsou špatné a tak je zbytečné na ně hledat odpověď. Ono je hrozně lákavé hledat špínu v těch druhých. Pavel je ale nejen vzdělaný, ale i moudrý. Do takovéhoto sudičství apoštol Pavel nesklouzne. Do toho, že by ukázal prstem na pohany a řekl: „Koukejte na tu špínu! To jsou ti, co nám sem tahají tu všemožnou nečistotu, která odděluje od Hospodina každého, do se jí dotkne – pryč od nich. Pryč od toho, co dělají“ Když budeme ten biblický text číst pořádně odhalíme skutečný Pavlův postoj. Rozeberme si klíčovou větu a odhalíme, kde je ten základní zlom mezi dobrým a zlým: Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími!
Podměte je „vy“ – čili konatelem děje jsme my. Pavlův napřažený prst není na pohany, ale na nás. My máme problém. Přísudek je „nedejte se“ – tedy klíčovou činností je něco neudělat. My máme problém a ten problém je v okamžiku, když my něco uděláme. Nevěřící totiž, ať už něco dělají nebo nedělají, tak nevědí, že dělají něco z křesťanského pohledu špatného. Odkud by to měli vědět?! My bychom to vědět měli a tak je to náš problém, když si neohlídáme své vlastní jednání. A teď co je předmětem? Co je to klíčové, na co si máme dát pozor a co nedělat? Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Je to ono „cizí jho“! Na to si máme dát pozor!
Problém tedy není v pohanech, protože i ti jsou Boží stvoření. Problém ne v tím, co oni dělají či nedělají, protože dokud nepoznali Krista, tak budou souzeni podle svého svědomí. Problém není ani v jejich modlách, protože víme, že modly nejsou nic, byť to oni nevědí.
Problém je v nás. Nastane v okamžiku, když se připodobníme pohanům, i když víme, že se mýlí. Nastane v okamžiku, když začneme kopírovat jejich modely jednání, i když víme, že jsou pro nás jakožto křesťany, špatné. Nastane v okamžiku, když pohanským modlám začneme nějakou moc přisuzovat, i když bychom měli velmi jasně vědět, že ji nemají.
V tu chvíli spojujeme světlo a tmu. Spojujeme Krista s Beliálem. Taháme do Božího chrámu modly. Tohle, to jsou ale už jen ilustrace toho, že to je špatné, ale to „to“, které je špatné, to je ono cizí jho. Nevěřící ho táhnou a on už si to pán Bůh přebere, co v tom bylo dobré a co ne. Pro nás to ale dobré není docela jistě. My bychom se k takové věci rozhodně neměli propůjčit. Cizí jho, cizí chomout – to je to, o čem je nyní potřeba přemýšlet, abychom do něj nestrčili hlavu a nevlekli jakousi pohanskou káru. A jestli už to někdo z nás udělal, jestli u se někdo takto znečistil, ta honem z toho chomoutu ven, odděl se, už se toho nedotýkej a Hospodin Tě opět přijme. Bude Ti Otcem a ty budeš jeho synem či dcerou.
Nejde tedy o to utíkat ze světa, ale nenechat se spoutávat světským způsobem života. Nenechat se spoutat jeho požadavky. Jhem nevěřících. Teď už nedumejme nad korintskými pohany, ale nad světem kolem nás. A stále přitom mějme na mysli – nejde o nevěřící, protože ti jsou v pohodě! Oni Krista doposud nepoznali, takže neměli šanci nahlédnout neúčelnost honby za tím, za čím se každý den honí a tak nebudou souzeni za marnost svého jednání.
To je náš problém, jako to byl problém Saul v prvním čtení. On věděl, co je klaté a má se zničit. Místo toho zachoval to, co se mu od pohledu líbilo. Místo jednoznačného uposlechnutí Božího rozkazu všechny nepřátele pobít, Saul rozhodl ušetřit život nepřátelského krále. To se tak dělává v politice, když chcete, aby Vám ten král byl zavázán. Třeba se mu dá dát i dcera za manželku, nebo si naopak za manželku vezme jeho dceru. Tehdejší běžná politická strategie, jak si zajistit, aby mi ten druhý král byl nějak zavázán. A nebo také ne, také by v něm mohla zůstat hořkost porážky a touha po pomstě. Ale Saul to zkouší – a je za to jasně odsouzen prorokem Samuelem. Nejde o možné nebezpečí ze strany mstícího se Agaga. Ne pro politickou neprozíravost, ale pro neposlušnost jasnému Božímu rozkazu vybít všechny nepřátele jako klaté.
Co je z toho zajímavé pro nás – Saul se začal řídit podle moudrosti tehdejšího světa. Vůbec nejde o to, že by se dal do holportu s nějakým pohanem. Za pár let to bude v dělat David, Šalomoun tuhle sňatkovou politiku o rozjede naplno a bude to v pohodě. Saulův problém je v tom, že začal lidským myšlením nahrazoval poslušnost Bohu. Lidskou chytrost staví nad Boží vůli, kterou dobře znal. On věděl co má dělat – Samuel mu jasně řekl, že tenhle nepřítel je určený k naprosté likvidaci, protože s ním má Izrael špatné zkušenosti už stovky let. Ale stejně podle toho nejednal a myslel si, že to vlastní hlavou vymyslí lépe.
To je to podstatné, to si z toho Saulova příběhu zapamatujme – znát Boží vůli, ale přesto udělat něco jiného, protože se to tak dělá, protože je to běžné, protože to vidíme kolem sebe. Protože to lidem ve světě připadne rozumné, tak i když my víme, že rozumného na tom není nic. Tak to uděláme také.
Nejdřív jen tak maličko, časem častěji a víc. To jsou ty kompromisy, o kterých byla řeč na začátku. Přesně v tuhle chvíli je ale apoštol Pavel tak rázný. V tuhle chvíli je v pravé slova smyslu nekompromisní. Jsou věci, které se míchat nesmí. Tedy věci – ony to právě nejsou ani tak věci, jako spíš postoje.Vždyť už o tom byla řeč, že Pavel si z těch hmatatelných věcí zas tak moc nedělal – maso obětované modlám a vůbec nečisté potraviny, setkávání s pohany – v tom problém není. To na co si musíme dát pozor je, abychom se nezačali těm pohanům připodobňovat v jejich pohledu na život, začneme přejímat jejich životní hodnoty. Tohle je cesta, která prostě nemůže vést dobrým směrem.
Jakmile člověk začne dělat kompromisy, tak ho to táhne pomalu ale jistě od Boha. Proto je potřeba sám sebe hlídat a když už člověk Boží vůli zná, tak se podle ní musí řídit. To je ten nejhorší kompromis, jaký můžete udělat, když víte, co by po Vás Pán Bůh chtěl a neuděláte to. V tu chvíli se zapřaháte do jha nevěřících a je to horší, než když to samé ve své nevědomosti dělají nevěřící sami. V tu chvíli si musíte říct „dost!“ Skončit s tím, odejít od toho. Ničeho nečistého se nedotýkejte a Bůh Vás přijme a budete jeho syny a dcerami.
Amen.