Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milé děti, milí bratři a sestry,
jistě, že postní období už trvá několik týdnů, ale dneškem se ten Velikonoční týden opravdu roztáčí. V okamžiku, kdy slavíme Květnou neděli a připomínáme si Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, tak už nejsou nejmenší pochybnosti, že Velikonoce jsou za dveřmi. Což je moc dobře, protože pořád na tu přípravu máme týden. Na důležité věci stojí zato se připravit. Proto tady je celé to čtyřicetidenní postní období!
My už to dneska zas tak moc neprožíváme. Že bychom se v myšlenkách zaobírali Velikonocemi, co to pro nás znamená, že budou a tak. Ale dneska to ani jinak nejde. Příběh o vjezdu do Jeruzaléma nemá bez Velikonoc smysl. My si budeme dneska vyprávět příběh o tom, jak Ježíš vjel na oslátku do Jeruzaléma – ale znovu a znovu se nám tam budou připomínat Velikonoce, tedy to, o čem si budeme v kostele vyprávět za týden.
Připomeňme si ty nejdůležitější 4 velikonoční dny od čtvrtka do neděle. Víme co se stalo – ve čtvrtek poslední večeře, Ježíšovo zatčení, v pátek výslechy, bičování, ukřižování a smrt na kříži. Pátek, sobota, neděle – tři dny, třetí den neděle Vzkříšení. Tohle se odehraje za pár dní v Jeruzalémě a do tohoto Jeruzaléma teď Pán Ježíš vjíždí na oslátku.
Řekněme si hned na začátku, že Ježíš ví, co ho čeká. Ví, že to je Boží vůle, aby se to takto stalo. Plnit Boží vůli je pro Ježíše to nejdůležitější a proto je Ježíš pevně rozhodnut je právě takto prožít. Několikrát na to své učedníky připravoval, aby na to byli připraveni. Ta příprava je pravdu užitečná věc! Jenže oni si to k srdci moc nevzali. Pán Ježíš jede do Jeruzaléma zemřít na kříži, řekl jim to – jenže tady před Jeruzalémskými hradbami to vypadá, že na to úplně zapomněli.
I v tom vjezdu do Jeruzaléma se to ale skrývá, protože se tam naplňují tehdy dobře známá proroctví. Třeba odkud přijel. Zazněla tam místní jména Betfage a Betanie, ale hlavně jméno jedné hory. Hora Olivová. Kvůli ní si Pán Ježíš trochu zajel. Do Jeruzaléma přijížděl od jihu, ale z hory Olivové, která je na východ od Jeruzaléma, měl přijít svému lidu na pomoc sám Bůh. Tak aby lidé věděli, že jim v Pánu Ježíši přichází sám Bůh na pomoc, tak to vzal tudy.
No ale hlavně pak to oslátko. To už bylo naprosto jasné úplně všem, že Pánu Ježíši jde o naplnění Zacharijášova proroctví o králi, který přijede na oslátku. Král – a na oslu. Na oslu králové nejezdí, to je nám jasné. A v tom je právě ten trýček, že o králi, který na oslu přijede, tak Zacharijáš také prorokoval. Když pak Ježíš na oslu do Jeruzaléma vjížděl, tak si lidé na tohle proroctví vzpomněli a jako krále ho vítali. Když dneska vítají nějakou slavnou filmovou hvězdu nebo významného politika, tak před ním rolují červený koberec. Když jde nevěsta na svatbu, tak se jí sypou pod nohy květiny. Tenkrát to bylo docela podobné. Koberec neměli, tak dávali na zem své pláště, nebo natrhli nějaké kytky na poli a ty pak dávali na cestu, aby měl Pán Ježíš právě něco takového, jako koberec.
Pán Ježíš tedy vjíždí na oslátku jako král, lidé ho vítají jako krále – tak v čem je problém?! Vraťme se na začátek kázání – co čeká Pána Ježíše v Jeruzalémě? Korunovace na krále? Koruna tam nějaká bude, ale trnová. Ježíš přece jede do Jeruzaléma zemřít! Kdyby si lidé pořádně přečetli toho Zacharijáše, tak by je to také mohl trknout, že to s tím králem nebylo jen tak. Co o jsme se něm dozvěděli?! Že král, který přijíždí na oslátku, je král spravedlivý a zachráněný, pokořený.
To, že je spravedlivý, to je v pohodě. S tím by nikdo problém neměl. Spravedlivý král – tak to přece má být. Má žít podle zákonů. Žádné zneužívání královské funkce! Ale zachráněný a hlavně pokořený – to už jsou divná slova, když je řeč o králi. Pokořený, tedy před někým se sklánějící. Někoho poslouchající. Takového krále lidé u Jeruzaléma moc nechtějí. Oni by chtěli někoho, kdo se před nikým sklánět nebude. Někoho, kdo vyžene Římany. Nejlépe, když vyžene všechny pohany, když obnoví Davidovo království… Lidé měli spoustu představ, co by takový král měl udělat. A Pán Ježíš opravdu je Král! Je Pánem nad nebem i zemí! Jenže to je pořád ten háček, že učedníci zapomněli, co jim Ježíš říkal, tedy proč do Jeruzaléma jede. Jde mu o to, aby naplnil Boží vůli, tak jak byla dána poznat prorokům a jak ji sám poznal. Je to pokořený král. Tedy král, který se sklání před Bohem.
Pána Boha chce Ježíš poslouchat děj se co děj. Protože Bůh to tak chce, tak Ježíš takto o Květné neděli vjíždí do Jeruzaléma. To je pěkné. To by se určitě líbilo i nám. Ale Pán ježíš chce Boha poslouchat i tam, kde by se to nikomu nelíbilo – a tak pár dní po Květné neděli přichází i ten čtvrtek, pátek a sobota – tedy Ježíšovo zatčení, poprava, smrt, pohřeb, hrob. Ježíš je pokořený král. Poslouchá Pána Boha i v tom, co příjemné není.
Proto ale také všechno dobře dopadne. Velikonoce neskončí Ježíšovou smrtí, ale vzkříšením. Pán Ježíš je zachráněný král. I toto slovo se nakonec ukáže jako důležité. Pán Ježíš nezůstane mrtvý v hrobu. Bude zachráněn i ze smrti – vstane z mrtvých.
Když se snažíme Pána Ježíše napodobovat, žít jako on, tak nám tahle tři slova ze Zacharijášova proroctví mhou hodně pomoci.
Spravedlivý znamená, že žijeme poctivě podle zákonů.
Pokořený znamená, že posloucháme Pána Boha, i když to třeba v tu chvíli není příjemné.
Zachráněný znamená, že to nakonec dobře dopadne. I kdyby bylo sebehůř, Pán Bůh nás neopustí a pomůže nám.
Amen.