Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milé děti, milí bratři a sestry,
budeme mluvit o moudrosti. Na jedné straně to bude moudrost čtyřech mládenců z prvního čtení, na straně druhé moudrost mudrců z Evangelia. Je zajímavé, že spolu tak trochu souvisí. Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš byli odvlečeni do Babylónie při dobytí Jeruzaléma. Víme, že mnoho židů se pak už z tohoto „babylónského zajetí“ nechtělo vracet, i když mohli. Naučili se místní řeč, našli si zde zaměstnání, svoje děti posílali do místních škol… Je docela pravděpodobné, že oni „mudrci od východu“ – to byli jejich prapraprapravnuci. Židé, kteří dál věřili v Hospodina, dál se modlili s obličejem obráceným k Jeruzalému.
Zároveň ale studovali místní zdroje. Moudrost původně pohanskou – geometrii, matematiku, astronomii… U něčeho si řekli, že s tím nechtějí mít nic společného. Nechodili do místních pohanských chrámů a protože neměli svůj vlastní chrám, tak si vymysleli něco docela nového. Bohoslužby bez obětí (to bylo něco na tu dobu zvláštního a divného), ale se zpěvem, modlitbami, čtením Mojžíšova Zákona a jeho výkladem. Křesťanské bohoslužby na tento způsob uctívání Boha navázaly – naše bohoslužby jsou vlastně pořád to samé, co vymysleli před několika tisíci let židé v Babylónii. Tehdy tomu říkali kneset – shromáždění. Když potom začali mluvit řecky, tak si to jen přeložili do řečtiny a říkali tomu synagógé – tedy opět „shromáždění“. Dodnes se tak v některých církví v neděli říká, že jdou „do shromáždění“.
Do takovéto synagogy tedy chodili Danielovi, Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi vnuci, pravnuci a prapravnuci. Tam se vzdělávali v Bibli, tam se učili zpívat žalmy, modlit se k Hospodinu. A také chodili do normální školy. Časem se objevila řecká „gymnázia“ – tam byl třeba tělocvik. To bylo něco naprosto nevídaného! To do té doby nikdo neznal – běhat o závod, házet oštěpem, diskem… Vypráví se, že i židy to tak nadchlo, že když byl v Jeruzalémě postaven stadion, tak i kněží, místo aby v chrámě dělali bohoslužby, tak šli na stadion sportovat. Asi jako kdybych dneska ráno šel místo do kostela na fotbal, však vy už to tu beze mne také nějak zvládnete…
To ale bylo nějakých 300 let po Danielovi, Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi. Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš byli rozumní. To by nic takového nedělali. Chtěli sloužit Pánu Bohu co možná nejlépe – a krátce po svém příjezdu narazili na problém. Jako židé nesměli jíst určité druhy masa. Mojžíšův Zákon zakazoval vepřové, králíky, maso všech šlem, mrchožroutů, všeho, co žilo ve vodě a nemělo ploutve a šupiny… Jenže teď jim na stůl dávají kdo ví co! Tak uprosili velitele dvořanů, ať to všechno odnese a dává jim ovoce, zeleninu a čistou vodu. Že jim to stačí. Že žádné maso nechtějí. Velitel dvořanů se nejprve cukal. Připadlo mu, že z toho se člověk pořádně nenají. Ale nakonec souhlasil že to vyzkouší jeden týden. Když viděl, že po týdnu jsou mladí pánové stále v pohodě, tak už je u toho nechal.
My se ovšem zamysleme, proč Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš lahůdky z králova stolu nechtěli. To je velmi důležité. Je to totiž test jejich vztahu k Bohu. Bůh některá jídla zakázal. Nijak nevysvětil proč! Prostě řekl, že některá zvířata se jíst mohou a jiná ne. Kdyby Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš tato zvířata jedli, určitě by se nijak neotrávili. Vepřové normálně jíme. Ale narušili by svůj vztah k Bohu!
Když nějaký ten kněz nebo chrámový služebník nešel do kostela a místo toho si šel zaběhat na stadión, taky nespáchal něco úplně příšerného. Chrámový provoz zajišťovaly desítky lidí, takže když jeden dva chyběli, tak se tak moc nestalo. Ale je vidět, že jeho vztah k Bohu není už tak úplně ono. A tak už se přesouváme až k těm třem mudrcům, co jim klidně můžeme říkat Kašpar, Melichar a Baltazar, i když o nich vlastně nevíme vůbec nic. Dokonce ani to, jestli byli tři. To jen proto, že přinesli tři dary – zlato, kadidlo a myrhu – tak se usuzuje, že tři dary přinesli tři lidé. Víme jen, že to byli „mudrci od východu“. Zbytek jsou dohady, ale tady jsou to dohady docela pravděpodobné. Herodes Veliký totiž měl rád židy, kteří nebydleli v Jeruzalémě. Měl pro to různé důvody, ale hlavní byl ten, že tihle židé, co bydleli třeba právě v Babylónii, tak nebyli tak přísní na dodržování Mojžíšova Zákona. Herodes měl hodně přátel mezi pohany a místní židé mu to měli za zlé. Babylónským židům to bylo jedno. Sami měli také mnoho přátel mezi pohany, tak jim to připadalo normální, že židovský král nebere Boží přikázání zas tak vážně. Proto Herodes židy z těchto vzdálených končin rád zval do Jeruzaléma a když mělo být nějaké důležité rozhodnutí, tak se jich ptal na jejich názor raději, než těch místních. Oni mu totiž odpověděli tak, jak se mu to víc líbilo. Pak těm místním řekl. „Podívejte, já už jsem se ptal vážených židovských mudrců z Babylónie a z Egypta a ti mi to řekli tak a tak – a mě už váš názor vlastně nezajímá.“
Herodes byl třeba vynikající sportovec, oštěpař, závodník na válečném voze. Jeruzalémským se to nelíbilo. Říkali, že židovský král by takovéhle věci dělat neměl. Že by měl místo toho častěji chodit obětovat do chrámu, aby lidé viděli, jak správné sloužit Bohu. Ti babylónští ale řekli, že proč ne, a že to je úplně v pořádku, že to tak dělají všichni velcí vládcové. Protože Herodes byl opravdu výborný sportovec, tak vyhrával. Jeruzalémští se mračili, ale babylónští ho měli o to raději. A Herodes měl tím raději je.
Jednou z věcí, která se v Babylóně zkoumala velice pečlivě, byla astronomie a astrologie. V Jeruzalémě ne. Pro jeruzalémské židy to příliš připomínalo pohanské kulty a modloslužbu. V Babylóně si ale řekli, že to nemá nic společného s bohy a náboženstvím. Že to je věda, při které člověk zkoumá pohyb nebeských těles a z tohoto pohybu usuzuje, co že se asi s námi lidmi, či ve světě stane zajímavého. Tak 400 let před Kristem začali v Babylóně jako úplně první sestavovat osobní horoskopy. V té době už byli Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš dávno mrtví. Tohle byla doba o pár set let později. V době Herodově už asi v Babylóně nebyl nikdo, kdo by jim řekl, ať ty horoskopy neberou tak vážně.
Tak nějací babylónští mudrci koukali na nebe, zkoumali pohyby hvězd a planet – a dospěli k závěru, že se židům narodil král. Sami se k židovství hlásili, takže se vlastně narodil král jim. Určitě to bude významný král, když jeho narození oznamuje nebeské znamení. Nevíme, co by ta betlémské hvězda měla být. Kometa? Trojnásobná konjunkce (královského) Jupitera a (židovského) Saturna? Nějaké docela zázračné nebeské znamení? Nemáme žádné bližší informace, kromě toho, že to mělo něco společného s astrologií. Když jim tohle astrologické znamení řeklo, že se narodil židovský král, tak vyrazili za ním. Jenže kam? Nu, jdou rovnou do Jeruzaléma. Rovnou za Herodesem.
Je zajímavé, že Herodovi rádci bez jakéhokoliv zaváhání vědí z Bible, v jakém městě se má Mesiáš narodit – v judském Betlémě. Jak to, že to nevěděli ti babylónští židé? Nu, zjevně Bibli zas tak moc nečetli. Pro samé zkoumání hvězd se přestali zajímat o Boha a jeho vůli. Místo toho, aby četli Bibli, tak se učili astrologii. Jenže jejich astrologická moudrost je dovedla přímo do Herodova paláce a touhle hloupou zastávkou u Heroda málem způsobili průšvih! Kdyby je anděl nevaroval a neposlal domů jinudy, tak to všechno Herodovi vyzvonili a Herodes by malého Ježíška zlikvidoval!
Tak tu máme dvě moudrosti – moudrost Daniela, Chananjáše, Míšaela a Azarjáše a moudrost Kašpara, Melichara a Baltazara. Ti první dělají věci na svou dobu velmi nerozumné, ale protože je to příkaz od Pána Boha, tak je to k dobrému. Ti druzí dělají věci ve své době velmi moderní, jasné a pochopitelné. Jenže jsou to věci, které s Božími přikázáními nemají nic společného – a je z toho málem průšvih.
Tak tu máme poučení. Moudrost je třeba hledat u Pána Boha. V Bibli a při modlitbě. Když budeme spoléhat jen na to, co považují za moudré lidé kolem nás, tak to nejspíš dopadne špatně. Aby bylo dobře, je potřeba chodit do kostela, číst Bibli, modlit se. Tím se naučíme takové věci, které jsou doopravdy důležité. Moudrost je třeba hledat u Pána Boha.
Amen.