Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milý Šimone
Aleši, Marie, Anno, Matouši i vy všichni ostatní,
zase jedna taková historka, co Jeremjáš prožil, aby se o něčem poučil - a následně jsme se poučili my. Posledně to bylo zničené spodní prádlo. Lepší se to - tentokrát je vedle košíku zkažených fíků i košík fíků dobrých. Aspoň někdo v tomto obraze tedy vyjde dobře.
Jsme v době po roce 597 po Kristu, po první vlně deportací do Babylóna. Zmizel král Jójakín, zmizeli velmoži, světské i náboženské elity. Zato v Jeruzalémě dál stojí chrám a v něm běží bohoslužby. Dál stojí královský palác a v něm nový panovník dosazený Nabuchodonosorem. V nepříliš vzdálené egyptské emigraci se ukrývají další, kteří unikli babylónské moci.
Jako bych slyšel, co se odehrávalo v hlavách těch, co zůstali, případně se ukryli v Egyptě. Zkusme se vžít do těch pocitů, kdy lidé čekají Boží trest, přijdou Babylóňané a odvedou si pana krále a jeho rodinu, k tomu sedm tisíc knížat a nějaké ty soukromé podnikatele. Jak kdyby přiletěli čerti a se vší pekelnou parádou pekelných plamenů a smradu síry si v pytlích odnesli do pekla pana prezidenta s rodinou, vládu, parlament a nádavkem ještě krajské hejtmany, ústavní soudce, představenstvo České národní banky, ČEZu a já nevím kdo Vás ještě napadne. Já bych přihodil ještě pár úředníků z MKČR, ale každý asi máme v tomto ohledu své favority.
Jaký dojem by v nás asi takováto scenérie zanechala?! Kdybychom měli ty odnesené čertem na straně jedné a nás zanechané na straně druhé - jaký by byl náš postoj k jedněm a k druhým? Když zůstanu u Jeremjášova příměru - kdo by byl košíkem krásných zdravých fíků, na které je radost pohledět a se kterými se dá něco dělat a kdo jsou fíky prožrané červy, které po zásluze skončí v popelnici?
Protože jsme si ten text z Jeremjáše přečetli, tak pointu tohoto vidění už známe. Je to právě naopak, než bychom čekali, či - přesněji řečeno - než čekali obyvatelé Jeruzaléma. Právě ti sami se sebou spokojení Izraelci jsou odsouzeni k zániku. Rozdělili si svět na "my" a "oni" a spojili to s představou, že to "my" znamená "ti dobří, kterým Bůh zjevně požehnal". Vždyť jim zůstalo všechno při starém. Pak jsou tu ti "oni", to znamená "ti špatní, které Bůh zjevně potrestal". Výsledkem bude, že se budou stále jen točit ve svých staromilských představách, konzervovat staré postoje, udržovat staré pořádky a zvyky. V rámci této touhy po obnovování jakýchsi "starých dobrých časů" se pokusí obnovit i nezávislost z časů království Davida a Šalomouna. Vzepřít se Babylónu. Jenže babylónská vojska je smetou a přitom vypálí město, vypálí královský palác, vypálí chrám. Nezbude z nich nic.
Nositeli Božího požehnání jsou totiž "odvlečenci". Ti, kteří přijali novou situaci jako součást Božího plánu se světem i s nimi. Nebouří se proti Boží vůli, ale ani nespoléhají na udržování starých tradic. Porozuměli Jeremjášově výzvě navrátit se k Hospodinu celým srdcem, nejen vnějšími rituály. Z tohoto návratu celým srdcem, z tohoto osobního vztahu s Hospodinem, pak kterého vyrostou rituály a tradice úplně nové, do této doby neznámé. Budou to rituály a tradice tak dobré a nosné, že i naše evangelická bohoslužba dodnes do značné míry kopíruje to, co tenkrát vytvořili.
Je to dobrý text, který nám připadl na situaci, ve které mezi sebou vítáme Šimona. Prezentace, neboli "uvedení nepokřtěného dítěte do sboru" je obřad pro ty, které k tomu vede (agenda formuluje:) "důvod svědomí", tak nemusí nechat své dítě pokřtít. Bude pokřtěno, až se samo pro křest rozhodne.
Protože ale církevní zřízení nezná členství nepokřtěných, tak bude malý Šimon mezi námi vyrůstat jako host. Chvála Bohu jsme tady v Braníku daleci toho dělení světa na "my" a "oni", na konzervování starých tradic a hledání toho dobré budoucnosti v tom, že se budeme snažit obnovovat nějaké dávné zvyky. To, že Šimona vítáme mezi sebe, se nám tak může stát znamením, že chceme spolu s ní být košem dobrých fíků. Společenstvím těch, kteří vždy nově hledají, co to znamená vztah s Bohem. Společenstvím těch, kteří přijímají jinakost druhých. Vítáme Šimona v naději, že bude jedním z dobrých fíků v košíku tohoto sboru. Že bude přijímat Boží vedení, tedy Boží požehnání i napomínání. Že v tom všem poroste tak, aby byl Šimon Alešův jednou právě tak blahoslavený, jako biblický Šimon Jonášův a vyznal, že Ježíš Nazaretský je Mesiáš, Syn Boha živého. Že sám dobře pochopí, co je Boží vůle pro něj. A že tu Boží vůli bude pomáhat nacházet i nám.
Amen.
Požehnejž, Hospodine, rytěřování jeho, a v práci rukou jeho zalib se tobě. Žehnej, Hospodine, jeho zdatnosti a měj zalíbení v díle jeho rukou. (Dt 33,11)