Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milí bratři a sestry,
jde nám v tuto chvíli o Boží požehnání. Do přemýšlení nad tím, co to znamená, nám promlouvá příklad Saula a příklad Davida. Ten motiv, kdy se Duch Hospodinův zmocňoval Davida, ale odstoupil od Saula. A ba co víc – Saula přepadal zlý duch od Hospodina. Do samé podstaty zla nepronikneme, ale na srovnání Davida a Saula vynikne to, co je dobré a na co bychom si měli dávat pozor. Čím na sebe člověk přivolává Boží požehnání a čím Boží zlořečení.
Co mají společného?
Oba jsou schopní. Dobří a stateční vojáci. Oba jsou hezcí chlapi. I když pisatelé Bible neměli zájem na tom vyzdvihovat Saulovy lidské kvality, tak nezastírají jeho úspěchy a nemohou skrýt fakt, že Saul vládl několik desítek let. To svědčí o tom, že musel být obratný politik, který ustál jak vnější ohrožení Pelištejců, tak vnitřní spory jednotlivých izraelských kmenů. David zabil lva i medvěda a byl schopný muzikant – o tom bude dnes ještě řeč. A nakonec tři společné znaky, které jsou nejdůležitější
Oba dva v životě v něčem zcela lidsky obstáli a v něčem zcela lidsky selhali.
Oba začínají s Božím vyvolením k úkolu vést a požehnáním, aby tento úkol zvládli a toto požehnání dokázali dobře použít.
Oba ve svém životě prožili, co to je zlý duch od Hospodina, a ani jeden z nich v této zkoušce neobstál.
To nás vede k otázce, co je odlišuje.
Je to způsob, jakým naložili se svými lidskými schopnostmi, jak naložili s Božím požehnáním a jak se zachovali v okamžiku svého selhání.
U těch prvních dvou dobrých vlastností vidíme u Saula budování královské pozice a u Davida službu. V selhání je to obdobné – Saul se snaží zachovat královské dekórum, zatímco David dává v pokání osobní nasazení, aby nebyl postižen lid v říši. V zapamatovatelné zkratce bonmotu řečeno: Saul chce zachovat své kralování, David své království.
Nejste v moc jiné pozici, než Saul či David.
Máte mnohé úžasné schopnosti a vlastnosti, které umíte používat. Do své letní služby přijmete požehnání od Boha. I vás čekají protivenství, menší či větší nezdary, možná i ty zkoušky, ve kterých tu obstojíte, tu ne – co já vím.
Ve vší té práci je potřeba chtít zachovat království, ne kralování. Udržet službu, ne svoji pozici. Dotáhnout k úspěšnému završení akci, ne svoji roli v ní. Není to vždycky snadné či příjemné, ale má to otevřenou dobrou budoucnost.
Vyprosme si požehnání slovy, kterými žehnal lidu Davidův syn Šalomoun: „Požehnán buď Hospodin, který podle svého slova dal odpočinutí Izraeli, svému lidu. Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci! Nechť nás neopouští a neodvrhuje! Nechť nakloní naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, nařízení a práva, která přikázal našim otcům … aby poznaly všechny národy země, že Hospodin je Bůh; není žádný jiný.
Vaše srdce buď cele při Hospodinu, našem Bohu, abyste se řídili jeho nařízeními a dodržovali jeho přikázání tak jako dnes.“ (1Kr 8,56n)
Amen.
Milé děti,
budoucí král David se dostává na královský dvůr. Ještě ne jako král, ale jako zbrojnoš krále Saula, tedy člen osobní panovníkovy vojenské družiny. Má ale v této družině speciální úkol. Je námezdný muzikant? Muzikoterapeut? Nad tímhle budeme ještě dneska přemýšlet, co vlastně měl David na Saulově dvoře za úkol
Král Saul má problém. Přepadá ho zlý duch od Hospodina. Pán Bůh to s ním dlouho zkoušel po dobrém. Dostával od Boha různé dobré dary. Duch svatý mu dával sílu, odvahu, vítězství… Ale Saul na Pána Boha nedbal. Saul při svých úspěších rychle na Pána Boha zapomíná. Když se mu daří, tak Pánu Bohu ani nepoděkuje.
Ti sluhové mu to říkají docela srozumitelně, že to je „zlý duch od Hospodina“. Že to je od Pána Boha. Žádná hloupá náhoda, nebo tak něco, ale Boží trest. Bůh se snaží Saula vychovávat. Jak se dá člověk vychovávat? Když zlobí dítě, co mohou rodiče udělat, aby dítě zlobit přestalo? Jasně, že trest je jedna z možností – v něčem dítě omezit. Nesmí na počítač, na televizi, někde dokonce dostane výprask.
Takhle nějak Pán Bůh Saula trestá. Doslova tam můžeme číst, že ho ten zlý duch „dusil“. Když si tak představíme tu místnost, kde je Saul, tak v češtině se pro tu situaci používá výraz, že někde je „dusno“. Přesně takhle to teď vypadá okolo Saula. Je tam „dusno“ – nikomu tam není příjemně.
Jak se asi projeví, když Saula přepadal ten „zlý duch od Hospodina“? Víme, jak se chová Saul, když se naštve – po Davidovi jednou dokonce bude házet kopí, hodí ho i po vlastním synovi Jóntanovi. Možná jsou to ale depresivní stavy, kdy Saul kašle na královské povinnosti a utápí se ve svém smutku. Jestli hází kopím, jsou ohroženi lidé v místnosti, jestli kašle na kralování, tak je ohrožena celá země a všechen lid, protože Pelištejci můžou zaútočit kdykoliv.
Takže dost rozumím tomu, že Saulovi služebníci se snaží celý problém se svým pánem vyřešit co možná nejrychleji.
Sami s tím nic nenadělají, tak musí povolat někoho a přijde řeč na Davida. Jaké vlastnosti David má? Jeden z družiny nato řekl: „Viděl jsem syna Jišaje Betlémského, ten umí hrát. Přitom je to statečný bohatýr, bojovník i muž hbitý v řeči a pohledný, a je s ním Hospodin.“
Jak vidíme, David není žádné béčko! Silný, odvážný a ještě k tomu hezký. A navíc není žádný hlupák. Je to i muzikant. A je s ním Hospodin. Pořád jsme u toho, že služebníci vidí, v čem je problém. Vidí, že Saul zapomíná na Pána Boha a tak přivádí člověka, který by toho Pána Boha mohl Saulovi připomenout. S Davidem je Hospodin – a to je přesně to, co Saul potřebuje. David Saulovi může hodně pomoci, protože toho hodně zvládne – je muzikant, ale i statečný voják, umí dobře mluvit. Taky je hezký chlap, ale to asi Saul nedocení. I když – i to se nakonec bude Saulovi hodit! Až mu bude dávat za manželku svoji vlastní dceru, tak aspoň bude vědět, že jí dává fešáka. Ale to až někdy časem.
Teď je potřeba, aby David hrál na citaru, protože to Saulovi přinášelo úlevu. Doslova čteme, že mu to dává vzduch, provzdušňuje. Okolo Saula bylo dusno, dýchat se tam nedalo – a najednou je tam David a přichází úleva, čerstvý vzduch, pohoda a klid. Jak je to možné?!
První, co nás napadne, bude asi ta muzika. Může hudba měnit náladu? Kdy posloucháme muziku? Vlastně pořád potkávám lidi se sluchátky v uších. V rozhovoru dvou kluků jsem pochopil, že vzdálenost, kterou mají ujít, počítají na počet písniček z MP3 – je to daleko? Ne, tak na tři písničky!
Hodně lidí třeba poslouchá hudbu, aby se jim lépe usnulo. Na uklidnění, právě tak, jako Saul.
Jasně, že muzika umí mnohem víc. Nejen uklidňovat, ale právě naopak – pořádně rozparádit. To známe z rockových koncertů, ze sportovních stadiónů i od husitských bojovníků.
Písnička dokáže hodně a tak umět hrát na citaru, to je právě takový užitečný nástroj, jako když David mává mečem nebo když umí ve své výřečnosti něco dobře vysvětlit.
Když potřebuje Saul vojáka – je tu David s mečem
Když si chce Saul s někým prostě pokecat – je tu David se svou výřečností
Když má Saul deprese a přepadá ho vztek na všechny lidi kolem – je tu David s citerou. Možná v té kombinaci dobré výřečnosti a hudebního nadání koření Davidovo autorství žalmů!
Tohle všechno jsou ale věci, které jsou tu a tam. Nejsou pořád války, není vždycky čas a nálada na pokec. A ani ten zlý duch od Hospodina nepřepadá Saula dnem i nocí, ale jen občas.
Je tu ale jedna věc, kterou může David řešit 24×7×365. Co odlišuje Davida a Saula? Duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále … Duch Hospodinův odstoupil od Saula. Tohle je trvalý Saulův problém a Davidova přítomnost znamená trvalou možnost ten problém vyřešit. David je neskutečně šikovný a tak může Saulovi pomoci v celé řadě různých problémů. Ještě důležitější pak je, že v každé z těch situací může svědčit o Hospodinu – a on to ten David fakt bude dělat.
David válečník – jak to bylo s Goliášem? David Saulovi vysvětluje, že Hospodin mu dá zvítězit nad tím neobřezancem
David hovořící – jak to bude třeba, když David bude Saulovi vysvětlovat, že ho nechce zabít – vždyť Saul je Hospodinův pomazaný, Hospodinův král.
David zpívající – to je ten David, co skládá žalmy a do písniček vkládá svoji víru, svoji naději, ale i svoje strachy a vyznání svých hříchů. I tohle mohlo Saulovi moc pomoct.
Asi nejsme takoví frajeři, jako David. Nezvládneme toho asi tolik, jako David. Ale něco z toho třeba ano. Anebo třeba zvládneme věci, které neuměl David. Nikde nečteme, že by uměl David malovat. Že by uměl cizí jazyky. Asi nikdy nehrál něco jako fotbal a určitě neuměl pracovat na počítači.
V tom všem, co umíme, tak můžeme dělat dvě věci. Jedna je dělat tyhle věci a dělat je dobře. To je fajn. Ale může v tom být saulovský zádrhel. Připomínali jsme si ho při požehnání vedoucím letních akcí: Saul byl také mimořádně šikovný. Také byl dobrý válečník, politik, diplomat – ale co byl jeho problém? Dělal to všechno sám pro sebe. Aby byl slavný. David znovu a znovu opakuje, že mu jde o Boží slávu. O to, aby lidé poznali Pána Boha. A tak jako David, tak dodnes lidé skládají písničky, které slouží k tomu, aby lidé lépe poznali Boha. Jiní lidé kreslí krásné obrázky z biblických příběhů. Na internetu je spousta dobrých křesťanských stránek. Ambassádoři hrají k větší Boží slávě fotbal. Abychom lépe poznali Boha a dávali ho lépe poznávat druhým, tak lidé jezdí na malý a velký tábor nebo na sborovou dovolenou. Tohle už si musí každý promýšlet sám, co a jak dělat, aby to bylo Pánu Bohu ke slávě a nejen lidská kratochvíle.
My se vrátíme k Davidovi a jeho zpěvu. Na písničkách, které zpíváme, se to totiž asi pozná nejlépe. I křesťanské písničky se totiž velice snadno stanou kulisou. Člověk si je zazpívá a vůbec nepřemýšlí nad textem. Nenechá se vést k Bohu, ani k Bohu nikoho nevede. Je to jen takové líbivé la, la, la, ale obsah se ztratí. Tak teď u té, kterou budeme zpívat, pozorně sledujeme, protože už ta první sloka nám to říká.
Amen.