Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Bratři a sestry, milí přátelé,
o prázdninách jsem si četla příběh o Jákobovi a jedna věta mi zůstala, ba přímo uvízla v hlavě a znovu a znovu jsem se k ní vracela. Přemýšlela jsem o jednotlivých slovech a jejich významu. Přemýšlela jsem o tom, co to říká mě do mého života. Co můžu rozpoznat, že říká do života nás všech. A chtěla bych se o to s vámi rozdělit.
Když Bůh viděl, že Lea je nemilovaná, učinil ji plodnou…
Uvedu vás krátce do kontextu tohoto příběhu ze Starého zákona. Abrahamovi je zaslíbeno, že ho bude provázet Boží požehnání (Gn 22,16–18): „Jistotně ti požehnám a tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu… v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.“ Jeho synu Izákovi a Rebece se narodila dvojčata Ezau a Jákob. Jákob, z dvojčat ten mladší, velice stál o požehnání, které bylo určeno pro prvorozeného. Na radu své matky Rebeky oklamal starého, slepého otce a získal požehnání podvodně. Potom před rozzuřeným bratrem utekl ke svým příbuzným, ke strýci Lábanovi a tam sloužil 7 let, aby dostal za ženu krásnou Ráchel. A strýc Lában ho podvedl. Při svatbě mu podstrčil starší dceru Leu a později, po Jákobových protestech, že byl oklamán, souhlasil s tím, že si může vzít i Ráchel a sloužil dalších 7 let. A jsme u našeho textu.
Když Bůh viděl, že je Lea nemilovaná, učinil ji plodnou…
Zastavím se u jednotlivých slov.
Pracovala jsem v církevní škole, kde mnoho studentů nemělo žádnou zkušenost s vírou a já jsem se snažila nějak pro sebe a pro ně uchopit jednotlivé pojmy.
Zj 4,11: Jsi hoden Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno učiněno jest.
Bůh je Stvořitel vesmíru a země, tvůrce všech zákonitostí, dárce života. Každý člověk patří Bohu a existuje z jeho vůle.
Bůh je síla a řád, která od počátku určuje svět. Ta síla má osobní rozměr a miluje a záleží jí na světě, na stvoření, na každém člověku. Žijeme pod láskou a Boží láska už tisíce let objímá naše lidské pokolení.
Bůh se snaží získat naši pozornost, zjevit nám sám sebe. Čeká na naši odezvu, odpověď, reakci na svoji přítomnost. Říká v Ž 27,8 – Hledejte moji tvář. V Ž 34,9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý.
V nitru svého srdce máme duchovní schopnost poznávat Boha, když reagujeme na jeho nabídky.
Bůh prostupuje tento svět, je nad časem, protože je tvůrce času. Je nezobrazitelný, nepředstavitelný, ale zárověň blízký a tak milující, že o tom můžeme přemýšlet jen s tichým úžasem.
Člověk by řekl, že Bůh má jiné, důležitější věci na starosti na světě, než Leu. Ne. Jemu záleží Lee, na jednotlivci, na mně, na tobě, na nás.
Bůh viděl, co se děje s Leou a díval se na Leu milujícím pohledem. Tedy… vidí, co se děje i se mnou a s tebou, a vidí všechno. Naše myšlenky, očekávání, snahy, naše emoce, touhy, zranění, bolesti, zklamání, nedostatky, i tajné slabosti. Bůh vidí, jak žijeme a s čím bojujeme. A jeho oči jsou láskyplné oči, protože je dobrý.
Určitě znáte i nepříjemný, kontrolující pohled, odsuzující nebo podceňující, pohled, který čeká na vaši chybu.
Boží pohled je jiný, je láskyplný, protože Bůh je na naší straně.
Lea je dcera nezámožného pastevce, měla prý mírné oči. Je méně atraktivní než krásná mladší sestra Ráchel.
Je to úplně obyčejná dívka, z pohledů jiných nedůležitá.
Vlastní otec ji použije do podvodného plánu „Je zvykem, že se první vdává starší dcera“ a hotovo, a co chce ona, to nikoho nezajímá.
Proto, aby někdo byl v Božím zorném úhlu, není potřeba mít nějaké zvláštní postavení, důležitost nebo význam, to z toho vyplývá.
Lea je nemilovaná a je v tom nevinně. Dopadl na ni hřích jiných. Otec, v dobré snaze ji provdat nebo ve špatné snaze se jí zbavit, ji dostal do situace, která nemá dobré řešení. Lea je oběť špatných okolností a podvodu.
Ráchel měla všechno – krásu, manžela a jeho lásku – Jákob pro ni pracoval 7 let a jak čteme v Genesis 29,20, „bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval.“
A Lea je nemilovaná, s toužebným srdcem a zoufalá. Jistě se snažila, dovedeme si představit, že zkoušela všechno, co mohla, ale všechno bylo marné.
Ale v situaci, kterou při nejlepší vůli ona sama nemůže změnit nebo ovlivnit, je Bůh s Leou a (s námi) a jedná.
V Bibli se setkáváme s tím, že plodnost je znakem výrazného Božího zásahu a požehnání.
Je tomu tak u Abrahama, i u Izáka a teď i u Jákobových žen.
Bůh Leu vidí, slyší a jedná.
Pro Leu to neznamená, že dostane to, po čem bytostně touží.
Dostává však vzácný dar, něco, co dá jejímu životu smysl a přeznamená ho.
Z té touhy po Jákobově lásce, z toho sžíravého palčivého bodu, který Leu opanoval a určoval, dojde k posunu a stane se něco, co ji promění.
S Boží pomocí, v tom, že se stala matkou, získala svoji důstojnost v Bohu, svoji integritu, je Bohu blíž a vkládá se znovu a znovu do jeho rukou.
Je to příběh o Lee, ale i o mně a o tobě.
Někdy jsme chyceni do pasti bezvýchodnosti. Potkají nás okolnosti, které nemůžeme ovlivnit. Máme bytostná přání jako Lea – aby mě někdo měl rád…, přání, aby něco podstatného bylo jinak, vždyť je to tak normální…
Na konferenci o vnitřním uzdravení za mnou přišla dospělá žena s prosbou o modlitbu a řekla: Já bych chtěla, aby mě máma měla stejně ráda, jako bráchu… a celá se chvěla tou nespravedlností. Je to tak normální, že to potřebujeme.
Toužíme, aby nás měli rádi rodiče, partner, partnerka, děti, toužíme po dobrých věcech pro své blízké, pro děti, aby byly milované nebo aby se správně chovaly. Vložme do toho nějakou naši situaci, kde v našem životě byl nebo je nedostatek lásky. Nebo nás trápí, že partnera nebo děti nemáme.
A když se nás chytá beznaděj a zlobíte se a marně se snažíte a už nevidíte východisko, je dobré si připomenout příběh Ley.
Když Bůh viděl, že je Lea nemilovaná, učinil ji plodnou…
Milující oči našeho Pána jsou upřeny na nás. A on vidí do každého skrytého zákoutí našeho já.
Tam, kde končí naše síly, je začátek pro Boží vedení a pro proměnu jeho mocí. Prostor pro ztišení na kolenou, nemůžu, dávám ti to… a Bůh bude jednat.
A tak sice nebudu milovaná Jákobova žena, ale budu milovat a dávat život jiným. A vstoupím do dobrých skutků, které Bůh pro nás připravil.
A Lea roste od trápení a sebelítosti k pokoji a radosti z Boha. Podívejme se, jak Lea pojmenovává své syny.
… Lea počala a porodila syna. Dala mu jméno Ruben (Hleďte, syn!), neboť řekla: „Hospodin pohlédl na mé trápení. Teď už mě můj manžel bude milovat.“
Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: „Hospodin slyšel, že jsem nemilovaná, a tak mi dal i tohoto.“ Dala mu tedy jméno Šimeon, Vyslyšení.
Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: „Tentokrát se ke mně můj muž připojí – vždyť jsem mu porodila tři syny!“ A proto dostal jméno Levi, Spojení.
U všech tří jmen slyšíme, že je Lea pořád zaměřená na Jákoba a touží získat jeho lásku. Skoro to zabolí i nás být tak blízko takovému trápení.
…Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: „Teď budu chválit Hospodina!“ Proto mu dala jméno Juda, Chvála.
S každým dalším dítětem byla Lea schopnější přijímat a více se zaměřit se na Boží lásku.
A v souvislosti se čtvrtým dítětem se stala s Leou proměna.
Místo toho, aby byla zaměřená na Jákoba, se dívala na Boha, který ji miloval od počátku, a chválí ho.
Místo zraněné a stěžující si ženy na to, že je nemilovaná a nechtěná, se vidí jako ta, která je požehnaná v Božích očích.
Z postoje, kde vidí, co všechno nemá, vidí, co jí Bůh daroval.
Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné je srdce naše, dokud nespočine v tobě, říká církevní otec Augustin.
A Lea v Bohu spočinula.
Její soupeření s Ráchel není u konce, ale cítí, že je zahrnuta požehnáním.
A to netuší, jak obrovské požehnání pro ni Bůh má v dějinách spásy.
Lea byla součástí rodokmenu, z ní a pokolení Judova se narodil Ježíš. Pokolení syna Léví, neobdrželo žádný podíl země Kanán, Bůh ho vybral pro sebe, ke kněžské službě a řekl mu: Já jsem tvůj podíl, a tvé dědictví, a tím ho učinil bohatším nade všechny.
Z příběhu Ley pro svůj život můžeme rozpoznat ještě další věc.
O hříchu jsme si udělali jasnou představu, je to něco špatného. Hřích je něco, co nás odděluje od Boha, překážka mezi námi a jím.
U Ley vidíme, že i normální, dobré přání se může proměnit v touhu, která nás opanuje a zabrání nám v plném obecenství s Bohem.
Takové přání nám nedovolí dát Bohu v našem životě prioritu.
Lea zná Hospodina, ale jeho láska k ní nemohla plně proniknout, protože její touha byla jako opona, bariéra, která skrývá Boží tvář.
Z vlastní zkušenosti vím, když se podívám zpátky na svoje modlitební zápasy, že když jsem nějaký palčivý problém předkládala Pánu, tak to trvalo dlouho. Byl to dlouhý a někdy dlouhodobý proces, než jsem to nějak vnitřně opravdu vložila na svého Pána a vyháčkovala se z té zžíravé touhy po tom dobrém, co jsem si pro někoho přála.
V Písmu jsme ubezpečováni: nic nás nemůže odloučit od lásky Kristovy. A tak se na to postavme. Z jeho strany je vše darované. A tak i my se můžeme rozhodnout, osvobodit se, a postavit se proti tomu, aby nad námi trápení panovalo nebo, nebo aby nás opanovalo.
V 1. Petrově 5,7 čteme: „Uvrhněte všechnu svou starost na něj, neboť on se stará o vás.“ Anglický rozšířený překlad Bible to říká ještě jasněji „Uvrhni všechny své starosti (všechny své obavy, všechna svá trápení, všechna svá znepokojení) jednou provždy na Něj, neboť Mu na tobě záleží.“
Bohu na nás záleží, ví o nás a bude jednat.
Amen.
Marta Drápalová