Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milí bratři a sestry
tématem dnešního kázání bude otázka, co s výroky a příběhy v Bibli, kterým nerozumíme. Proč tam jsou?
Dnešní hlavní čtení zmiňuje podobenství. Zvláštní literární útvar v židovství velmi oblíbený. Původní slovo znamená něco jako „výrok určený k přemýšlení“. V úvodu jsme slyšeli 78. žalm, který je přímo nadepsán slovem od stejného kořene, které překladatelé přeložili jako „poučující“ a o verš dál pak to samé coby „přísloví“. Podobenství, přísloví, moudrá průpovídka – pořád jde o to samé, tedy aby se lidé dozvěděli něco důležitého. Aby pochopili, porozuměli. Aby se synové dozvěděli, jak svoji víru prožívali jejich otcové a dědové a předali to zase svým dětem. Šalomoun takových přísloví proslovil na tři tisíce.
Potud dobře – jenže jak to fungovalo? Opravdu lidé díky Ježíšovým podobenstvím snadno a hlouběji pronikali do Božích tajemství? Kdosi označil Ježíše jako „mystického rabína, který mátl lidi podivnými příběhy“. Máme zapsány desítky podobenství – ale opravdu jim všem bez problémů rozumíme? Nad některými dodnes zůstává rozum stát a vykladači se nemohou dohodnout, co tím u všech všude Pán Ježíš myslel, když v podobenství majitel statku pochválil správce, který ho okradl. Když Pán Ježíš přirovnal Boha k soudci „který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal“.
Lidé zůstávali v úžasu, naslouchali, jistě si pamatovali a vyprávěli dál, nejspíš už tehdy zapisovali a šířili – ale porozuměli? Chápali, v čem je podobenství podobné životu? V čem je jeho skrytý hlubší smysl? Čteme v Bibli, že ani samotní učedníci smysl Ježíšových podobenství nechápali. Přicházeli za ním, ptali se ho, nechali si ta podobenství vyložit. Z Markova evangelia jsme slyšeli, že Ježíš sám vykládal učedníkům v soukromí smysl všech těch příběhů a historek, které vyprávěl lidem.
Jsou to příběhy velice dobře srozumitelné samy o sobě. Když v nich nehledáme žádný skrytý smysl, tak jsou to prostě krátké historky ze života. O paní, co ztratila peníze a nemohla je najít, ale když ji našla, měla velikou radost, svolala kamarádky a spolu s nimi to oslavila. Jasné. O tom, že majitel statku svěřil svoje peníze různým lidem, a když se vrátil, tak schopné ocenil a lempla vyhodil. Rozumíme. Sedlák, který si vzal plnou ošatku zrní a šel rozsévat. Nabere a rozhodí. Když něco padne mimo dobrou ornici – na cestu, do trní či na skálu – tak z toho žádná úroda nebude. Ale když zrní padne do dobré půdy, tak z něj bude klas. Jo – je to logické. Ale právě po tomto podobenství o rozsévači přišli učedníci za Ježíšem a ptali se ho, proč to vyprávěl! Co tím chtěl říct? Co má ta historka za smysl?!
Ježíš jim to vysvětlil – ale to byli učedníci. To bylo těch pár, kteří patřili k Ježíšovu úzkému kruhu, kdo měli šanci se zeptat. Někde venku zůstávají stovky lidí, kteří tu historku také slyšeli. Porozuměli? Po mém soudu těžko. Není moc pravděpodobné, že by si Pán Ježíš vybral za apoštoly dvanáct ukázkově hloupých a nechápavých ňoumů a všichni ostatní měli na rozdíl od nich naprosto jasno.
Právě proto, že to byly příběhy naprosto srozumitelné v tom pomyslném „prvním plánu“, tak pochopit jejich skrytý smysl není vůbec nic samozřejmého. Vyzkouším na vás jeden takový příběh. Historku o uživateli počítače v podnikové síti. Potřebuje, aby mu to všechno fungovalo a on mohl dělat svoji práci. Nechce se učit Linux, je zvyklý na své desítky Windows. Není jeho úkolem udržovat počítač v běhu. To za něj dělá právě ten správce sítě. Když má coby uživatel problém, obrátí se na něj. Cílem ale není, aby byl správce sítě celou pracovní dobu v jeho kanceláři a všechno dělal. Uživatel chce mít na ploše ikony těch programů, které používá. Potřebuje, aby počítač běžel, i když zakolísá napětí v síti. Aby nepřišel o data, když vypnou proud. Potřebuje, aby počítač běžel rychle a spolehlivě. Ví o existenci počítačových virů, trojských koní, malware, spyware a kdo ví, jak se všechny ty potvornosti jmenují, co je rozhodně nechce mít v počítači, protože to škodí. A také ví, že jsou tu hackeři, tedy novodobí lupiči a piráti, kteří se snaží vlézt mu do počítače a brát si z něj, co se jim zamane, třeba hesla k účtu v bance. Nebo třeba úplně zničit všechnu jeho práci za poslední týdny, měsíce i roky. Ale protože má toho správce sítě, tak se toho nebojí, protože on už se nějak stará, aby se mu nikdo takto do počítače nedostal.
Tento uživatel se tak jednou obrátil na svého kolegu u vedlejšího stolu a řekl mu: „Ty hele, já ti povím podobenství. Mám rád našeho správce sítě, díky němu vím, že všechno bude OK. Nechává mne pracovat v příjemném uživatelském rozhraní, na ploše mi nechává ikony všech programů, které potřebuji. Hlídá napětí v UPS i poctivě čistí registry, protože je to dobrý správce sítě. I kdyby můj počítač napadli hackeři, nebojím se o svá data, protože on sedí v serverovně. Jeho znalosti hardwaru i softwaru mne uklidňují. Můj systém běží i ve světě počítačových virů, je vyladěný a programy v aktualizovaných verzích. Ano, klid mě provází při práci i odpočinku, chválím ho pokaždé, když usedám za svůj počítač.“
Co mu tím chtělo říct? Je vám to srozumitelné? A připomnělo vám to něco?
To byl jednou dočista jiný pán, ten se roky živil jako pasáček: Ten v obdobné situaci řekl, že si připadá jak úplně spokojená ovečka. Mluvil o dobrém pastýři a radoval se, že nebude mít nedostatek. Díky němu odpočívá na travnatých nivách, je přiváděn na klidná místa u vod, naživu udržován, stezkou spravedlnosti veden. I když půjde roklí šeré smrti, nebude se bát ničeho zlého. Jeho ochránce je s ním, jeho berla a hůl ho potěšují. Nadto mu prostírá stůl před zraky protivníků, hlavu mu olejem potírá, kalich mu po okraj plní. Dobrota a milosrdenství ho budou provázet všemi dny jeho žití. Do Jeho domu se bude vracet do nejdelších časů.“
Podobenství jako podobenství Hospodin je můj pastýř, nebo Hospodin je můj „ajťák“. Otázka ovšem zní, které to podobenství je nám bližší a srozumitelnější. Protože už jsem to na pár lidí zkoušel, tak mi říkali, že přece jenom ten král David a jeho 23. žalm. Ale proč? Kdo z nás kdy pásl ovce? A zvláště tím složitým způsobem, jako v Izraeli, kdy je potřeba hnát je každou chvíli z místa na místo, protože pastviny jsou chudé a vody je málo. Nemáme dravá zvířata, abychom potřebovali pořádnou hůl. Nemáme tu skalní strže, ze kterých bychom ovce vytahovali zahnutým koncem pastýřské berly. Myslím, že nemáme ani jedinou pastýřskou zkušenost, která by byla tak intenzivní, jako když si omylem smažete v počítači text, na kterém jste pracovali několik hodin či ještě déle.
Stále se zpomalující počítač, omylem smazané soubory… To všechno jsou takové všední věci. Nesváteční. Nevhodné pro podobenství. Co by to bylo za podobenství, že Hospodin ze svého stretch-debianového serveru shlíží na obyčejné uživatele windows… Pryč s tím. Jo – pastýř, rozsévač, či král uspořádávající hostinu… To jsou pro nás srozumitelné propriety pro podobenství. Stačí si jen zavzpomínat na nedělní školu a všechny ty výklady a hned rozumíme, co nám tím kterým podobenstvím chtěl Pán Ježíš říct.
Jenže takhle to tenkrát nebylo, nebyla nedělní škola a nebyly žádné výklady. Jen poprvé v životě slyšená historka o pastýři, historka o staviteli domu, historka o nezdárném synovi, co se vrátil domů, historka o zlých vinařích, historka o neodbytné vdově… Jednou si ji lidé poslechli – a co teď s tím?!
Proč Ježíš mluvil v mnoha podobenství a bez podobenství k lidem nemluvil? Náš dnešní text nám otvírá vysvětlení. Ježíš bez podobenství k lidem nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal. Co nám to chce říct? Že už v té době šance porozumět byla – jen bylo potřeba přidat se k učedníkům. Ke společenství prvotní církve mluvil ještě přímo Ježíš.
Jak to, že pastýř, rozsévač, vinař, král uspořádávající hostinu, hořčičné zrno menší než jiná zrna a přece z něj vyroste strom… jsou pro nás srozumitelné propriety pro podobenství? Jak to, že těm podobenstvím rozumíme. No, protože jsme si vzpomněli nedělní školu a všechny ty výklady a proto rozumíme, co nám tím kterým podobenstvím chtěl Pán Ježíš říct.
Ty Ježíšovy výroky, příběhy a podobenství na první poslech neměly žádný hlubší obsah, ale čirá logika dá, že tenhle potulný rabi rázující si to křížem krážem po Svaté zemi chce říct něco hlubšího, než historku o osamělé paní, která se radovala z nálezu ztracené peněženky. Jenže když chtěl člověk proniknout do obsahu těch výroků, musel sestoupit z piedestalu pocitu, že všemu rozumí a přidat se k Ježíšovým učedníkům pokorně přiznávajících, že vůbec nechápou a čekajících na výklad.
Když nerozumím něčemu v Bibli, nemusím to hned dát stranou s tím, že to není pro mě. Nejen podobenství, ale i všechny další příběhy, příkazy, obtížná místa, prorocké vize… Dost možná je to výzva, abych si přiznal, že potřebuji výklad a přidal se k Ježíšovým učedníkům. Jako onen mouřenín na cestě do Gazy, když si četl proroka Izajáše a vůbec nechápal o čem to je. A ejhle (jak je důležité míti Filipa!) – objevil se tam Ježíšův učedník Filip a ten mu to proroctví vysvětlil.
I skrze hlas církve může Ježíš promluvit. Podobenství, „mášál“, je výrok určený k přemýšlení. Vrací nás to k úvodním slovům dnešních bohoslužeb. Abych pochopil, tak je dobré vstoupit do té řady lidí, kteří po generace tato podobenství promýšleli, nějak k nim promlouvala a my to od nich můžeme přijmout a předat dál vlastním dětem, vnukům či pravnukům. V nesrozumitelnosti je skryto pozvání do církve. Do společenství lidí, kteří se už po tisíciletí snaží pochopit, co nám chce Pán Ježíš říci. Protože mnohé skutečně pochopili, dobře porozuměli, správně vyložili.
V mnoha takových podobenstvích Ježíš mluvil slovo tak, jak mohli slyšet. Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal, aby se ještě mnozí další přidali k učedníkům a spolu s nimi hledali odpovědi na svoje otázky.
Amen.