Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milí bratři, milé sestry, odsudek Bileáma, tak jak jsme ho slyšeli v druhé Petrově, se může zdát být příliš příkrý. Není tady něco divného? Jen si poslechněte závěr prvního čtení ještě jednou: V noci přišel Bůh k Bileámovi a řekl mu: „Když ti muži tě přišli pozvat, jdi s nimi. Ale budeš dělat jenom to, co ti poručím.“ Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži. I vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. Tak jak to je? Hospodin něco Bileámovi přikáže, a pak se za to na něj zlobí. Není tady nějaký rozpor s předpokladem, že Hospodinovo jednání není nikdy ve sporu s racionalitou, s rozumem, jak to svého času zdůrazňoval papež Benedikt?
Cílem tohoto kázání je vyložit, že tomu tak není. Budeme ale muset opustit doslovnou, řekněme pozitivistickou nebo legalistickou, interpretaci Hospodinových slov, a místo toho hledět na Bileámova očekávání, na stav jeho srdce. Historické reálie v kázání zůstanou tentokrát povětšinou stranou. Nebudu se zabývat tím, jakou povahu má ono proklínání, které Balák po Bileámovi požadoval, zda skutečně mělo nebo mohlo mít očekávaný účinek. Vyjdeme prostě z toho, že Bileám uměl něco, co jiní neuměli, nebo alespoň se domníval, že to umí. Z hlediska tehdejšího porozumění světu to byl svého druhu odborník, expert přes žehnání a proklínání.
Nevíme, jak se tím odborníkem na žehnání a proklínání stal. Víme, že znal Hospodina. Což je pozoruhodné, takových postav mimo Izrael je ve Starém Zákoně malinko. Napadá mě především Malkisedek, kněz Boha nejvyššího. Je to dobře, že takové postavy v Písmu jsou. Upozorňují nás na to, že zjevení, které se dostalo Izraeli, není celý příběh Božího jednání s člověkem, se stvořením. Ale je to ten příběh, který známe, jehož jsme součástí, je to náš příběh, je to ten příběh, který pro nás platí.
Bileám měl něco, co ostatní neměli. Bez toho, že by mu bylo dáno, by neměl nic. Ale také, lze se domnívat, něco pro své postavení udělal, obětoval. Dar proroctví lze totiž také přejít, pominout. A nebo se mu lze otevřít, věnovat se mu, učit se naslouchat. První přichází dar, na něj navazuje usilování. To usilování je sice druhotné, ale významem není zanedbatelné. Tak jako i v běžných povoláních. Dar, nadání, znamenají hodně. Ale také je potřeba něco pro to udělat. A je – bohužel – běžné, ba normální, že člověk, který se něčeho dopracuje, za tím vidí především svoje úsilí. Nikoliv to, co dostal.
V novozákonní parafrázi Bileámova příběhu čteme, že se mu zalíbila mzda za nepravost. Ve vlastním vyprávění toto ovšem nikde naplno napsáno nenajdeme. Ale lze to snadno vystopovat. Verš 7: Moábští a midjánští starší šli s odměnou pro věštce v rukou. Přišli k Bileámovi a vyřídili mu Balákova slova. Verš 10: Bůh však Bileámovi poručil: „Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný!“ To jsou slova, která byla řečena už při prvním setkání.
Bileám tedy ví, jak věci jsou. Zná moc a sílu Hospodina. Zná jeho vůli. Přesto, když přijdou Balákovi poslové podruhé, to opět zkouší. Vyzve posly, aby přenocovali a ptá se Hospodina znovu. Má naději, že by jim přece jen mohl vyhovět. – To je jako když se ptáme Boha, zda bychom přece jenom tentokrát nemohli něco ukrást. Já vím Pane, že se to nemá. Ale on se nikdo nedívá, ty lidi to stejně nepotřebujou, a já s tím něco opravdu hezkého zařídím. Nešlo by to? – Inu víme, tedy doufám, že víme, že by to nešlo. – Jenomže ono se to takhle snadno povídá, ale něco jiného je, když už jsme v pokušení až po uši.
Klíčem k pochopení Bileámova selhání nám budou přečtená slova z Petrovy epištoly. Tedy ne všechna, ono jich je tam moc a špatně se to pamatuje. Pro účely zapamatování vyberme jen závěr: Co se člověka zmocní, tím je zotročen. Ještě jednou: Co se člověka zmocní, tím je zotročen. Dokud se nás pokušení nezmocní, dokud v tom nejsme, tak se to snadno mluví. Když už v tom jsme, tak to bývá těžké.
Co se to zmocnilo Bileáma? Láska k penězům, touha získat Balákovu odměnu? Na první pohled to na to vypadá. Že by byl prorok prostě a jednoduše na prachy? Tak proč nešel do byznysu, proč se nestal obchodníkem? Chytrý je na to zjevně dost. – Ovšem, tak to v životě nechodí. Člověk se přece nestává obchodníkem jenom kvůli penězům. Spíše hledá společenskou roli, která by mu vyhovovala.
A když už nějakou společenskou roli má, tak by také rád uznání. Peníze v tom vystupují jako potvrzení. Peníze jsou, kromě toho, že si za ně můžeme něco koupit, také nějakým společenským oceněním. Někam nás zařazují. Všichni víme, jak je běžné posuzovat hodnotu lidí podle jejich výdělku. A jak s takovým postojem často i třeba my sami zápasíme.
Domnívám se, že Bileám je tady vystaven zcela běžnému a stále se opakujícímu pokušení expertů. Něco umí, něco zná. Aby toho dosáhl, tak se ponořil zcela do své odbornosti. Určitě při tom nemyslel pouze na to, jak prorokování, žehnání a proklínání někdy v budoucnu zužitkuje. Ale najednou vidí, že by to šlo. A to velkolepě. Balák se mu možná jeví jako jakýsi osvícený panovník. Konečně někdo, kdo chápe, že je třeba použít experty. A někdo, kdo ví, že expertům je třeba zaplatit.
Možná má Bileám zkušenosti, které jsou až hořce soudobé. Lidé ho nějak uznávají, využívají jeho služeb a něco mu za ně i platí, ale pořád se na něj dívají jako na podivína, který se do praktického života příliš nehodí. A on při tom ví, jak se dá svět měnit. Už ho to pobývání na okraji společnosti přestává bavit.
Ono nás může v životě přestat bavit spousta věcí a lidí. Práce, manžel, manželka, děti, sourozenci, rodiče, péče o vlastní tělo, chození do kostela, a někdy nás třeba už ani nebaví myslet nebo se hýbat. Pořád jako bychom něco museli. Že bychom se od toho nebo onoho osvobodili? Občas nás o tom někdo třeba i vemlouvavě přesvědčuje. Tak ještě jeden citát z přečteného oddílu druhé Petrovy: Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby.
Bileám tedy touží po Balákově odměně. Až ji bude mít, to teprve nastane život! Teda ne, že by se mu žilo špatně. Živnost proklínání, žehnání a zaříkání vynáší docela slušně, ostatně těžko by si jinak mohl dovolit držet dva tovaryše. Ale tenhle Balák, to je jiná liga. S touhle zakázkou bude za vodou.
Touha po ní se ho zmocní naplno, takže ani nevidí, že se dostal na šikmou plochu.. Říká si, že to přece musí jít nějak zařídit. – Připomíná mi to, kolik lidí na počátku manželského rozvratu se domnívá, že to půjde nějak docela slušně a dobře zorganizovat, takže to děti skoro ani nepocítí.
Ale teď přichází něco zajímavého. Hospodin Bileámovi neříká Ty jsi zištný lump, a taky trouba. To, o co Bileámovi jde, nechává Hospodin stranou. Hovoří s ním dál, bez hněvu. Dává mu instrukce, skoro až partnerské, co má dělat. Jak se v tom vyznat?
Podle mého soudu Hospodin jedná s tou částí Bileámovy osobnosti, která v danou chvíli zůstala přístupná a autentická. Hospodin přece neláme lidskou vůli. Je to na nás, kdy se otevřeme a jak se otevřeme. Bileám chce zůstat i nadále expertem na žehnání, proklínání a prorokování v Božím jménu. Alespoň v tuhle chvíli. Je teprve na okraji šikmé plochy. Podle některých míst v Písmu po té šikmé ploše Bileám sjede opravdu hodně hluboko. – To tak chodí, že když se nás něco zmocní, tak to může dojít konců, které na samém počátku vůbec nevidíme jako možné. – V této fázi Bileámova života však ještě nejsme. Balák zasadil seménko, a to ještě plně nevzklíčilo. V tuto chvíli chce Bileám být pořád ještě Hospodinovým prorokem.
To, na co Hospodin u něj apeluje, se týká způsobu, či metody, jakou Bileám prorokuje. On ví, alespoň v tuto chvíli to ještě ví, že jeho moc je spjata s mocí Hospodinovou. To je pro něj objektivní fakt, stav jeho poznání, způsob práce. Dalo by se říci, že tady máme co dělat s Bileámovou profesní etikou. A Hospodin mu ji připomíná: Budeš dělat jenom to, co ti poručím. – Jasný Pane, tak je to přece vždycky Pane, bez Tebe bych nemohl nic Pane.
Proč ale Hospodin ještě navíc říká „Když ti muži tě přišli pozvat, jdi s nimi“? Že by to znamenalo – Vidím, jak na tom jsi, nebudu tě přesvědčovat o něčem, kde vím, že bych neuspěl? Raději ti to potvrdím, abys mohl sehrát úlohu, která ti v příběhu izraelského putování do Země zaslíbené náleží? – Inu takový výklad možný je a lze se s ním setkat. Úplně mi ale nesedí. Spíše to vidím tak, že naše umanutost vede k zatemnění – nebo jinak řečeno k zašumnění – Božích slov. Slyšíme pak, co chce slyšet naše touha, naše žádostivost. Taková přesmyčka, jako kdyby místo Vidím, že tam chceš jít za každou cenou Bileám slyšel Je tam třeba jít za každou cenu.
Dozvídáme se tak i něco o naši způsobilosti k modlitbě, k rozhovoru s Bohem. Pokud mě svazuje nějaká touha, kterou nechci před Bohem naplno přiznat, tak se stěží mohu spolehnout na to, že když se v dané věci budu modlit, tak to, co uslyším, bude Boží hlas. Ono nejde o to, že by nám Hospodin nepřál naše touhy. V Příslovích (13,12) čteme, že dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života. Co ale překáží ve vztahu k Hospodinu není touha jako taková, ale pokoutnost, kdy chceme udržet určitou fasádu, zdání bezúhonnosti, a přitom sledujeme nějaký svůj vedlejší cíl, o kterém tušíme, že se Hospodinu nelíbí. Jako když si Bileám myslí, že to nějak uhraje. Že bude Hospodinovým prorokem a současně získá Balákovy peníze.
Dnes žijeme ve světě, který etiku stále více profesionalizuje. Čím méně se mluví o morálce obecně, tím více se vytvářejí různé mravní kodexy pro dané povolání nebo podnikání. Bileám se dívá na Baláka jako na klienta a říká – počítej s tím, že tady máme nějakou profesní etiku. A Balák říká, že to je jasný. Oba si myslí své. Ví, jak to chodí.
Jenomže se do toho zamotá osel, přesněji oslice. Z povahy své bytosti o profesionální a klientské etice nemá tušení. Není dost chytrá na to, aby si dokázala naordinovat mravní slepotu. A tak vidí Hospodinova posla, který se Bileámovi postavil do cesty jako protivník. Posla s taseným mečem. A dělá, co má osel ve zvyku. Hledá, kudy projít. Ale ono to nejde. Nikde není místo. Ten Bileámův plán se službou Hospodinu nelze smířit. Je potřeba, aby promluvil osel, aby Bileám konečně prohlédl. – Nebo že by to jeho prohlédnutí bylo jen tak pro forma, na oko, jen tak lehce a letmo? Bileám říká: Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty. Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky. Hospodinův posel ho ale nevysvobodí. Ne, ne, žádný návrat, teď už to milý Bileáme dohraješ až do konce. Půjdeš, a opravdu budeš říkat jenom a jenom to, co ti Hospodin vloží do úst. Žádné ohýbání profesní etiky se konat nebude.
Je to pořád totéž. Satan hledá skulinku. Nabízí svobodu. Dnes, kdy svobody se zdá být dost, nabízí zábavu a odreagování. Když se člověka zmocní, tak ho zotročí. – Nedejte se, bratři a sestry.
Amen.
Aleš Drápal