Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milé děti, milí bratři a sestry,
podíváme se dnes na Heroda. Co byl zač Herodes? Jasně – darebák! Ale uvidíme, že to byl velice chytrý a velice schopný člověk – jen tu svoji chytrost a schopnosti používal jen sám pro sebe a tak hodně lidem ublížil.
Máme o něm v Bibli jen to, co jsme slyšeli – setkání s mudrci a povraždění dětí v Betlémě. Ale protože to byl ve své době významný panovník, tak toho o něm víme mnohem víc. Byl panovník významný, ale neoblíbený. Z mnoha důvodů.
První důvod je jeho původ. Abychom ho lépe pochopili, musíme se vrátit do dávné historie Božího lidu – až k Abrahamu, Izáku a Jákobovi.
Otec, syn a vnuk, nás teď zajímá syn a vnuk. Izák a Jákob. Izák byl sice jedináček, ale sám neměl jen jednoho syna, ale dva. Jákoba a Ezaua. Ezau byl sice prvorozený, ale svého prvorozenectví se vzdal. Když ho pak jeho bratr Jákob ošidil i o otcovské požehnání, rozhádali se bratři a trvalo 14 let, než se zase usmířili. Ale bylo to takové usmíření – neusmíření, stejně šel raději Jákob Ezauovi z cesty.
Nu – a po staletích tu máme potomky Jákoba a potomky Ezaua. Potomci Jákoba jsou židé, potomci Ezaua jsou Edómští, neboli Idumejci. Žili ve dvou říších, neměli se moc rádi, ale židé brali Idumejce jako příbuzné. Ostatní národy bylo potřeba vyhladit, Idumejce ne. Ti se mohli stát židy.
Přeskočíme staletí. 125 let před Kristem Idumejskou oblast dobyl židovský panovník a všichni Idumejci se povinně museli stát židy. Co se dalo dělat – stali se. Místním vládcem se stejně po pár desítkách let stal jeden z nich, jakýsi Antipater. To byl ale velice šikovný chlap. V Jeruzalémě se mezi sebou hádali, kdo bude vládnout. A Antipater mezi nimi kličkoval a hlavně stále jednal s Římany, kamarádil se Gaiem Juliem Ceasarem, který mu udělil římské občanství.
Měl několik dětí – a druhým nejstarším synem je Herodes. Po tatínkovi zdědil spoustu peněz, chytrost, schopnost kličkovat ve složité politické době. A naučil se od něj, že bez pomoci Říma se nikam nedostane. Tak kdykoliv byl problém, Herodes se obrátil na toho, kdo v Římě vládl, ubezpečil ho svou podporou, nechal mu něco ze svého ohromného bohatství – a ten který císař ho podpořil v tom, co zrovna Herodes chtěl.
Jediné, s čím mu Římský císař nemohl pomoci, bylo, aby Heroda měli jeho poddaní rádi. A oni fakt rádi neměli. Byl to původem Idumejec, čili ne úplně čistý žid. Kamarádil se s Římany, tedy s okupanty. No – a taky to byl fakt kruťák. Když se ujal vlády, tak nechal povraždit půlku členů židovské rady, tedy kolem třiceti lidí.
Herodes dával spoustu peněz do nových staveb po celé zemi. Zakládal nová města. Rád se srovnával se Šalomounem. I jeruzalémský Chrám nechal úžasným způsobem přestavět – ale lidi mu nevěřili, že to dělá pro ně pro Boží slávu. Podezřívali ho, že by takhle klidně stavěl pohanské chrámy – no a nejspíš ho podezřívali právem.
Tak to Herodes zkusil přes manželství. Aby nějak legitimizoval svůj rod, tak se přiženil se do bývalé královské rodiny. Vzal si dívku jménem Mariamné, což byla vnučka jednoho z posledních židovských vládců v Jeruzalémě. Zapudil svoji první manželku a prvorozeného pětiletého syna. Toho nechal časem popravit.
Tuhle manželku Mariamné měli lidi hodně rádi. To pro ně byla skutečná davidovská princezna a teď dokonce davidovská královna. Ale Heroda pořád rádi neměli. Nevěřili mu a já se jim vůbec nedivím. Herodes totiž moc dobře věděl, jak moc mají lidé rádi rodinu jeho ženy. Bál se, že kdyby se proti němu postavili, tak je lidé budou poslouchat raději, než jeho. A tak příbuzné Mariamné začali jeden po druhém umírat a lidem došlo, že to nemůže být náhoda.
Kronikář píše, že Mariamné opravdu miloval, ale dost děsně na ní žárlil. Když jel jednou do Říma na velmi složité jednání, u kterého nevěděl, jestli vůbec sám přežije, tak tajně svému bratrovi přikázal, že kdyby ho v Římě popravili, tak jeho bratr má ihned v Jeruzalémě zabít i Mariamné, protože Herodes nechce, aby ji měl ještě někdy nějaký jiný chlap. Jenže Mariamné se to dozvěděla a jak si Heroda nikdy moc nevážila, tak tohle byla asi poslední kapka do poháru. Do nefunkčního manželství začala vrtat Herodova sestra (asi si chtěla sama vzít bráchu za manžela) a obvinila Mariamné z toho, že byla Herodovi nevěrná. Pak už Herodes neváhal a nechal Mariamné popravit. Od té doby Herodes likvidoval příbuzné své ženy včetně vlastních synů, které s ní měl.
Byl ke stáru hodně nemocný. Několikrát se rozneslo, že je mrtev. Když Herodes zjistil, že se z toho někdo radoval a chtěl toho nějak využít – tak ho nechal popravit taky. Když už opravdu umíral, nechal v Jerichu na stadionu shromáždit zástupce významných židovských rodin. Šlo prý o 15 tisíc lidí. Ti měli být pozabíjeni v okamžiku, když umře, aby měl Herodes jistotu, že po jeho smrti se nikdo nebude radovat, ale naopak budou všichni jeho poddaní plakat. Naštěstí zasáhla Herodova sestra Salome a její muž Alexas, kteří odmítl rozkaz splnit, a po Herodově smrti všechny pustili domů.
No – může se nám Herodes líbit? Asi moc ne. Je to sice schopný vládce, ale je to kruťák a nejspíš docela blázen.
Když víme, že to je kruťák a docela blázen, který nechává zabíjet vlastní děti, protože se bojí, že ho chtějí připravit o trůn. Tak si můžeme zkusit představit tu situaci, jak to asi vypadalo, když do Jeruzaléma přišli ti mudrci od východu a vyptávali se na právě narozeného krále. Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. Tomu teď už naprosto rozumíme – Herodes se bojí o svůj trůn, a když Herodes jde po svých nepřátelích, tak to bere hlava nehlava. Z toho by mohl být dost velký rambajs!
Herodes je ale výjimečně schopný politik. Jiný by na jeho místě možná vybuchl. Dal by mudrce na mučidla – to už s některými příbuznými Herodes taky udělal. Ale Herodes ne. Je to bláznivý kruťák, ale je schopný a chytrý. Ovládne svoje emoce a zjišťuje co nejvíce informací po dobrém. Kdy se objevila hvězda, kde, jak, co to má znamenat… Něco mudrci od východu vědí, ale zdaleka ne všechno. Hlavně nevědí místo – proto přišli do hlavního města.
Tak Herodes zavolal znalce Bible. Kde končí lidská moudrost, tam má pořád ještě co říct Pán Bůh a Pán Bůh mluví i skrze Bibli. Tady skutečně promluvil – slova proroka Micheáše jsme slyšeli: A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. V rodném městě krále Davida, kde se před časem kvůli sčítání lidu sešli všichni lidé z nesčetných Davidových potomků, tak tam se má také narodit král, který ten Davidovský trůn převezme. Židé to věděli a Herodovi to došlo, že to nebude jen tak ledasjaký panovníček.
Takže Betlém je jasný. Ale kdy? V Betlémcích jsou tradičně pastýři a mudrci vedle sebe, ale tak to rozhodně nemuselo být. Každopádně v Bibli nic takového nečteme. Mudrci mohli přijít dny, týdny i měsíce po Ježíšově narození. Josef si určitě i v Betlémě našel práci snadno a sotva pominulo sčítání lidu a z Betléma se stala zase ta stará dobrá vesnička s pár stovkami obyvatel, tak snadno sehnal i nějaké ubytování, než si Marie po porodu odpočine.
Mudrci se o narození Mesiáše dozvěděli podle nebeského znamení. Viděli „jeho hvězdu“. Ale co to znamenalo – že se narodil? Právě se rodí? Až tam přijdou, tak se narodí? To už vůbec není jasné. Navíc jestli přišli z Babylónie, tak jim cesta trvala nejméně 4 měsíce, spíš déle. Klidně rok.
Proč nechal Herodes povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. No – prostě „hraje na jistotu“. Slyším z toho, že malému Ježíškovi může být od pár dní tak do roku, roku a půl. Tak ty dva roky jsou jistota, že se obávané konkurence určitě zbaví. Výsledkem je masakr. I když Betlém tehdy opravdu byla větší vesnice a počet povražděných dětí odborníci odhadují na 10–20, pořád je to hnusárna. Od Heroda zas tak moc nepřekvapí, ale to ji nijak neumenšuje.
Co si z toho dneska zapamatovat – že být velice chytrý a velice schopný, to ještě není výhra. I takový člověk může druhým hodně ublížit. Je dobré být chytrý a schopný – ale chce to ještě něco. Chce to mít rád Pána Boha a mít rád lidi kolem sebe. Pak člověk svojí chytrostí a svými schopnostmi nebude ubližovat, ale pomáhat.
Amen.