Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milé děti, milí bratři a sestry,
Pán Ježíš vyprávěl lidem podobenství. Co to je podobenství. Je to takový příběh, kde je velice důležité slovíčko „jako“. Něco, co by se špatně vysvětlovalo, tak se řekne: „To je jako…“ Zkusíme vymyslet nějaký příklad. Maminka se ptá: „Co je tak skvělého na tom vytahat všechny hračky a roztahat je po celém bytě?!“ A odpověď může být: „Víš, maminko, to jako hračkářství – a všechny hračky jsou vidět!“
Nebo: „Proč jsou všechny polštáře natahané v obýváku na gauči?!“ „No, to je jako bunkr, ve kterém jsem schovaný a tajně pozoruju celý svět“
Nebo: „Proč má bráška na celém těle pruhy nakreslené fixkou?!“ „No, to je jako mláďátko tygra a my jsme v džungli!“
No – a mamince je to hned úplně jasné, co znamená to rozházené lego v kuchyni, deka v obýváku i proužkovaný sourozenec. Jistě si představí Království hraček, středověké válečné ležení i prales v Indii. Tohleto „jako“ jí to názorně vysvětlilo.
Podobenství to dělá stejným způsobem. Je tu něco, co by se těžko vysvětlovalo, ale když to k něčemu přirovnáme, tak to druzí lidé spíš pochopí.
My tu máme dneska podobenství o lidech, kterým Pán Ježíš zvěstuje evangelium. Už to je samo o sobě těžké. Ale pomůžeme si nějakým tím „jako“. Člověk, kterému bylo zvěstováno evangelium, to je jako člověk, který slyší, co má dělat. Jasně, že to „jako“ není úplně přesné, ale díky přece jen tomu už rozumíme trochu lépe. Pán Ježíš chodil mezi lidmi. Pomáhal, uzdravoval – no a také lidem radil, co mají dělat. Jenže zrovna tohle dělal často pomocí podobenství. Pomocí příběhů, kde je něco „jako“ něco jiného.
Podobenství o rozsévači. Kdo to je rozsévač? Sedlák, zemědělec. Má nějakou tašku, pytlík, mošnu, v tom má zrní, chodí po poli a rozsévá zrní. Proč to dělá? Ze zrní vyroste klas, na klasu bude třeba takových 40 zrníček. A to navíc z jednoho zrníčka nemusí vyrůst jen jeden klas, ale klidně i víc – až deset. To vědí čtenáři Julese Werna z knížky Tajuplný ostrov. Cyrus Smith tam počítá, že jedno zrníčko může vydat užitek i osmisetsnásobný. Má tak spoustu zrní.
K čemu bude dobré zrní? Když se rozemele, je z něj mouka a z ní se peče chleba. Ale z obilí se třeba vyrábí pivo. Obilí je moc užitečné!
Pán Ježíš je jako rozsévač – něco rozsévá a čeká, že z toho bude nějaký užitek. Už jsme slyšeli, že „zvěstuje evangelium“ a to je něco jako „radit lidem, co mají dělat“. Co by asi mohl být ten užitek? Že se podle toho zařídí a že budou umět takhle dobře poradit i druhým. (My dospělí si tam pořád nechme na pozadí, že jde o zvěstování Evangelia! Zařídit se podle něj a zvěstovat ho druhým!)
Rozsévač je jako Ježíš.
Zrní jsou jako dobré rady.
A pak je tady nějaká půda. Ušlapaná u cesty, skalnatá a plná kamení, zarostlá trním a nakonec pěkně úrodná.
Rozsévač je jako Ježíš. Zrní jsou jako dobré rady. Co je půda? Jako co je? Půda, to jsme jako my.
Pán Ježíš mluví o čtyřech typech půdy: Ušlapaná, skalnatá, zarostlá a úrodná. Nejdříve si zopakujeme, co se stane v každé z nich se zrníčkem. Ušlapaná, skalnatá, zarostlá a úrodná.
Ušlapaná – hned ho sezobnou ho ptáci; Skalnatá – vzejde a brzy uschne; Zarostlá – vzejde, ale udusí ho plevel; Úrodná – vzejde a vydá velikánský užitek.
Se zrním je to jasné – jenže teď co to je to „jako“?
Ušlapaná půda, kam zrníčko vůbec nezapadne do hlíny. Je na první pohled vidět – a tak ho uvidí a sezobnou ptáci? Výklad od Pána Ježíše máme: Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté. Satan – to je někdo, kdo stojí proti Bohu. Pán Ježíš takhle jednou nazval apoštola Petra, když Petr Pánu Ježíši bránil jít do Jeruzaléma. Čili být někdy někomu satanem – to se může stát každému z nás.
Jak taková situace asi může vypadat, když zrno padne u cesty a sezobne ho pták? Zrní je dobrá rada. Člověk uslyší dobrou radu – ale přijde někdo a přemluví ho k něčemu jinému. Někdo vám řekne: „Pojď, budeme se učit na zítřejší písemku“. Vy si řeknete, že to by byl určitě správný přístup – a v tom, přiběhne někdo jiný a řekne: „Kašli na učení, budeme házet kamením po holubech!“ A vy si řeknete „Jó, to je lepší“. Dobrá rada se vůbec neuchytila a z písemky bude pětka.
Skalnatá půda. A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. Zůstaneme u stejného příkladu – Někdo vám řekne: „Pojď, budeme se učit na zítřejší písemku“. Vy si řeknete, že to by byl určitě správný přístup, jdete, chvíli se učíte… A pak pípne esemeska: „Co děláš?!“ Odpovíte: „Učím se na zítřejší písemku!“ A vzápětí přijde: „To jsi srab! Je to úplně trapný se učit! To jsi fakt takový šprt?!“ No – a ve vás to hlodá, učit se vám stejně moc nechtělo a nakonec se učit přestanete a písemka taktéž za pět.
Třetí půda: U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. Stále stejný příklad. Někdo vám řekne: „Pojď, budeme se učit na zítřejší písemku“. Vy si řeknete, že to by byl určitě správný přístup, jdete, chvíli se učíte… A najednou si řeknete, že už jste dlouho nebyli na mobilu, a že je potřeba podívat se, jestli Kovy nemá nějaké nové video. A taky je fajn si pustit nějaké starší, protože už jste ho třeba zapomněli. A taky je dobré uvařit si čaj a namazat si k němu rohlík máslem. Trochu „prokrastinace“ a trochu fakt hlad. A pak je najednou deset večer… No a jak asi dopadne ta písemka, to si dokážeme představit.
A pak konečně čtvrtý příklad: Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou. Někdo vám řekne: „Pojď, budeme se učit na zítřejší písemku“. Vy si řeknete, že to by byl určitě správný přístup, jdete, naučíte se a nejen, že máte jedničku, ale ještě to stihnete o přestávce vysvětlit někomu dalšímu, kdo to nechápal a tak má taky jedničku.
Rozsévač je jako Ježíš; Zrní jsou jako dobré rady.; Půda jsme my.
Když uslyšíme nějakou dobrou radu, (1) nenechme si ji vzít, (2) nenechme se odradit druhými, (3) nenechme se odradit sami sebou, svou leností či potřebami. Nebuďme ani půda ušlapaná u cesty, ani skalnatá a plná kamení, ani zarostlá trním.
Buďme ta půda pěkně úrodná, co si dobrých rad váží, používá je a prospívá sobě i druhým.
Amen.