Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milé děti, milí bratři a sestry,
Dneska bude řeč o Ježíšově „slávě“. Proč je Pán Ježíš slavný. Co to vůbec znamená, že je někdo slavný. Kdo je třeba slavný? Zkusme si vzpomenout na nějaké slavné osobnosti.
Při proměnění na hoře viděli tři učedníci Ježíše v jeho slávě Božího Syna. Úplně je to ohromilo. Něco se ale na celé té situaci měli naučit – že Pán Ježíš je slavný, protože poslouchá svého nebeského Otce.
Celé se to odehrává na hoře. Pro Izraelce byly hory důležité, byly totiž spojeny se zjevením Boží vůle. Na hoře se odehrává řada důležitých příběhů ze života Pána Ježíše. Ježíš na hoře Blahoslavenství kázal, na Olivové hoře byl zatčen, na hoře Golgata byl ukřižován, na kterési hoře se setkal s učedníky po vzkříšení. Na horách se odehrály i důležité příběhy Starého Zákona. Na Boží hoře Chorébu dostal Mojžíš Desatero a na stejné hoře se s Bohem setkal i prorok Elijáš. Elijáš na hoře Karmel zvítězil nad Baalovými proroky. Na hoře Nébó u Jordánu zemřel Mojžíš. Ale protože u toho nikdo z Izraelců nesměl být, židé věřili, že si Mojžíše vzal Pán Bůh k sobě.
Nevíme, na jaké hoře se odehrálo to, o čem si vyprávíme dneska, ale na ty příběhy o Chorébu si učedníci dozajista vzpomenout mohli, protože Mojžíš a Elijáš se v něm objevili také. Je to ale příběh nadepsaný „proměnění na hoře“, takže nejprve nás zajímá, jak se Pán Ježíš proměnil. Co se na něm změnilo? Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit. Co to asi mohlo znamenat? Bělost, zářivá čistota – to není reklama na prací prášek, ale ukazuje to k Pánu Bohu. Učedníci vidí, že Pán Ježíš i svým oblečením patří víc k Bohu, než na naši lidskou stranu. Mohlo by nám to připomenout i slova, která jsme slyšeli na úplném začátku bohoslužeb z Danielova proroctví o Synu člověka. Tam také byla řeč o bílém obleku v souvislosti s Bohem a posledním soudem. Bílé roucho, to bude i oblečení v nebi. Ať se to děje cokoliv, tak Petrovi, Jakubovi a Janovi je na první pohled jasné, že to je něco zázračného. Že tady svou mojí působí Bůh.
Navíc se to objeví Mojžíš a Elijáš. Ti dva toho mají dost společného: pěvně věřili v Boha, k této víře vedli druhé, bojovali proti pohanům i odpadlíkům ve vlastním národě… Takových by bylo asi víc. Spojuje je ale také jejich zvláštní konec. Elijáše si vzal Bůh v ohnivém voze do nebe. Už jsme si řekli, že Mojžíše Bůh pohřbil na hoře Nébó, ale protože nikdo netuší, kde je jeho hrob, židé to chápali tak, že i jeho si vzal Bůh k sobě. Dokonce o tom sepsali knihu, která se jmenovala „Nanebevzetí Mojžíšovo“, kousky se z ní dochovaly. O obou židé věřili, že jsou s Bohem – ale je to takový divný konec života. Mojžíš nedošel do Zaslíbené země. Elijáš nevymýtil ze země pohanství. Ten jejich konec nevypadá jako odchod vítěze z bitvy, ale spíš jako odchod z rozdělané práce, kterou za Mojžíše dodělá jeho nástupce Jozue a za Elijáše jeho nástupce Elíša. Ale právě tihle dva – Mojžíš a Elijáš – si teď povídají s Pánem Ježíšem.
Co na to učedníci? Mluví akorát Petr – no a plácá první, co ho napadlo: Zůstaneme tady! Postaví nějaké přístřešky, Ježíš bude rozmlouvat s Mojžíšem a Elijášem, no, to bude krása! Jenže ani nedokončí svoji úvahu, když do té scény promluví sám Bůh. Tak, jak na hoře promluvil k Mojžíšovi, jak promluvil k Elijášovi, tak teď mluví k Petrovi, Jakubovi a Janovi: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ A celé vidění je pryč.
Takže žádné vymýšlení vlastních nápadů. Jestli někdo chce být nablízku Pánu Ježíši, tak jde hlavně o to dělat to, co on nařídí.
Tohle potřebuje slyšet hlavně apoštol Petr. Už jsme slyšeli, jak hned navrhuje zůstat na hoře. Vůbec neslézat dolů, prostě si užívat té blaženosti zjevení Mojžíše a Elijáše. V prvním čtení jsme slyšeli také o jednom takovém Petrově rozhovoru s Pánem Ježíšem, kde Petr nabízí svůj názor. Co že to bylo? Brání Pánu Ježíši jít do Jeruzaléma, když se dozví, že by tam měl Pán Ježíš trpět a zemřít.
Trochu si ten příběh připomene, je důležitý, protože těsně předchází příběhu o proměnění na hoře. Ty dva příběhy spolu úzce souvisí. Pán Ježíš šel se svými učedníky do vesnic u Cesareje Filipovy. Kdo má rád mapy, tak je to úplně na severu Izraele, na úpatí hory Hermon, kousek od pramene Jordánu. Po cestě si tak povídají a Pán Ježíš se svých učedníků na něco zeptal. „Za koho mě lidé pokládají?“ Co si tak kdo o Pánu Ježíši myslí – co je zač?
Někteří si mysleli, že to je Jan Křtitel, který nějak unikl z vězení, nebo zázračně ožil
Jiní za Elijáše, protože jeho zjevení lidé čekali. Nebo za nějakého jiného proroka. Každopádně jsou to všechno dost hezké věci. Je vidět, že si lidé Pána Ježíše váží a považují ho za velmi důležitého člověka
A pak se jich zeptal: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“
To je to nejvyšší hodnocení, jaké kdo mohl o Pánu Ježíši říct. Mesiáš, neboli pomazaný. Olejem byl někdo pomazaný, když byl vybírán ke zvláštnímu úkolu. Třeba král. Nebo kněz. Ten, kdy byl vybraný jako ten úplně nejlepší pro tuto práci, tak toho pomazali olejem. Pána Ježíše sice nikdo olejem nepomazával, ale Petr tím říká – Ty jsi „pomazaný“, protože si tě vybral Pán Bůh sám. Jsi Bohem vybraný jako ten úplně nejlepší. Tebe si sám Pán Bůh vybral, abys všem lidem přinesl radost, pokoj. Tebe sám Pán Bůh vybral, abys vládl a všem lidem bylo dobře.
Tohle Petr řekl úplně správně. Přesně toto Pán Ježíš je. Nu – ale co bylo dál? Co na to Petrovi Pán Ježíš řekl?!
Souhlasil s ním. To ano. Pán Ježíš skutečně je Mesiáš. Přišel proto, aby všem lidem bylo dobře. Jenže v tu chvíli začal Pán Ježíš mluvit o tom, co ho čeká v Jeruzalémě o Velikonocích. Co to bude? Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.
Pán Ježíš je Mesiáš. Přišel proto, aby všem lidem bylo dobře. Znamenalo to ale, že jeho samotného to bude hodně bolet. Přišel proto, aby lidem pomohl, ale pomáhat druhým, to často bolí.
Petrovi se tohle ale vůbec nelíbilo. Určitě si to představoval nějak jinak. Když je Pán Ježíš Boží Mesiáš, tak by měl být mocný, slavný. Populární a obdivovaný. Mnohem víc, než je teď. Ale určitě by neměl nějak trpět. Že by Pán Ježíš měl trpět a umřít? To tedy určitě ne! I když Pán Ježíš mluvil i o vzkříšení třetí den, stejně se to Petrovi nelíbilo.
Chtěl by, aby Pán Ježíš byl slavný teď a pořád. Na hoře Proměnění viděl, že Pán Ježíš tu slávu má. Dokonce mnohem větší, než si Petr doposud dokázal představit. Ale k této slávě neoddělitelně patří poslouchat Pána Boha. A to pro Pána Ježíše znamená přijmout i utrpení. Velikonoční příběh. Ježíšovo utrpení, smrt a vzkříšení. Tím totiž Pán Ježíš splní svůj úkol být Mesiáš. K tomuto úkolu si ho Pán Bůh vybral. Ježíšova smrt a vzkříšení otevřou lidem cestu k radosti a pokoji. Když se lidé budou řídit podle Ježíšových slov, tak jim bude dobře.
Teprve po Velikonocích to učedníci pořádně pochopí, a proto do té doby o svém zvláštním zážitku nemají nikomu vyprávět. Po Velikonocích pochopí, co je v Ježíšově příběhu to nejdůležitější – jeho smrt a vzkříšení. Protože to nám otevřelo cestu do nebe.
Amen.