Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milé děti, milí bratři a sestry,
budeme dnes přemýšlet nad apoštolem Tomášem. Slyšeli jsme o něm jeden příběh, ale v Janově evangeliu se mihne ještě dvakrát, tak uvidíme, co se na těch třech příbězích na apoštolu Tomášovi můžeme naučit. Jmenuje se „Tomáš“, každé jméno něco znamená, konkrétně aramajeské slovo te-ómá znamená „dvojče“. Někdy se Tomášovi říkalo řecky Didimos a to také znamená dvojče. Nejspíš byl fakt z dvojčat – ale s tím se mi pojí jedna velká otázka – jak asi říkali jeho sourozenci?! Nu, to už nevyřešíme…
Příběh o setkání s Pánem Ježíšem si necháme na konec, vezmeme si ty příběhy postupně. Poprvé se s Tomášem setkáváme v příběhu o vzkříšení Lazara. (J 11) Když se řekne „Lazar“, „leží jako Lazar“, lazaret…vždycky to ukazuje na něco spojeného s vážnou nemocí. Lazar je ale běžné hebrejské jméno, v původní podobě „Eleazar“ znamená „Bůh pomáhá“ („Ezer mu postavte kámen“). Tento jeden Lazar byl Ježíšův kamarád. Měl dvě sestry – Marii a Martu – a bydleli v Betanii, městečku asi 3 kilometru od Jeruzaléma. Lazar onemocněl. Co napadlo jeho sestry? Vzkázaly Pánu Ježíši, že je Lazar nemocný. A určitě se v tom skrývala prosba, aby Pán Ježíš přišel a jejich bráchu uzdravil. Pán Ježíš je měl všechny tři fakt hodně rád. Ale než do Betanie i s učedníky došel, dohnala je zpráva, že Lazar umřel. Pán Ježíš tam stejně chtěl jít, ale učedníci mu to rozmlouvali. Nebylo to tak dlouho, co Pána Ježíše v té oblasti chtěli ukamenovat. Mrtvému už stejně nepomůže a takhle bude darmo sám riskovat život! Ale Pán Ježíš stejně řekl, že tam chce jít.
Tehdy to byl Tomáš, kdo řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“
Co tím asi myslel? Jaký byl Tomáš?
Podle některých depkař – nic nemá smysl, tak to zabalme. Smrt je lepší než život. Ale moc mi to nepřipadá. Spíš bych řekl, že je srdcař – buďme s Pánem až do konce, i když to znamená bolest. Těžko říct, jak by to nakonec dopadlo, kdyby šlo do tuhého! Ale to odhodlání má.
Druhý příběh je vlastně spíš takový rozhovor Pána Ježíše a učedníků (J 14). Odehrává se krátce před Velikým Pátkem. Jidáš už zmizel kamsi do tmy Pána Ježíše zradit, Pán Ježíš už řekl Petrovi, že než kohout zakokrhá, tak ho Petr 3× zapře. Pán Ježíš připravuje učedníky na velikonoční události. Zemře, bude vzkříšen – a co bude potom?! Řekl jim: „Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já… a cestu, kam jdu, znáte.“ Kam odejde? Jasně – odejde ke svému nebeskému Otci a jednou se znovu pro své učedníky vrátí.
Jenže v tu chvíli je ti zase apoštol Tomáš, který Pána Ježíše pozorně poslouchá – ale fakt nerozumí: Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ Na to, že Pána Ježíše tři roky následuje, je to docela bída. A obávám se, že mu Ježíšova odpověď „Já jsem ta cesta, pravda i život...“ taky moc nepomohla.
A opět: Jaký byl Tomáš?
Připadá mi z toho chudák zmatený jak lesní včela na mýtině. Kam Ježíš jde? Proč tam jde? Co se zase děje? Kam máme jít my? Zase ty divné výroky v podobenstvích, kdy se to dá vyložit na bambilión způsobů! „Já nevim!!!“
Třetí příběh už jsme slyšeli. Tedy – dvojpříběh. Dvě části příběhu od sebe dělí jeden týden. Nejprve „Tomáš a učedníci“, pak „Tomáš a Pán Ježíš“
Na prvním setkání se vzkříšeným Pánem Ježíšem nebyl. Netušíme proč, ale to je asi jedno. Když člověk propásne něco tak úžasného, jako je setkání s Pánem Ježíšem, tak je pak už dozajista šumák, kvůli čemu to bylo. Ať to bylo cokoliv, určitě to nebylo důležitější, než setkat se s Ježíšem.
Kdybyste si z dnešního kázání chtěli zapamatovat jednu jedinou věc, tak si zapamatujte, že do kostela je potřeba chodit pravidelně – nikdy nevíte, kdy se stane něco tak zásadního (jako bylo to setkání se vzkříšeným) – a vy tam zrovna tu neděli nebudete a propásnete to. A kdo ví, jestli se bude ta šance opakovat! Tomáš měl kliku, Pán Ježíš se mu o týden později taky zjevil – ale to vůbec není zaručeno. Takže poučení: Do kostela se chodí co možná každou neděli, abyste nic nepropásli!
Ale zpět k příběhu. Apoštolové sice Tomášovi vykládají o setkání s Pánem Ježíšem horem dolem, ale nezabírá to. Učedníci Tomášovi vypráví o tom, jak se setkali se vzkříšeným Pánem Ježíšem a jak jim Pán Ježíš ukázal ruce i bok. Tomáš jim nevěří.
Jaký je Tomáš v tuto chvíli?
To je ten příslovečný „nevěřící Tomáš“. Někteří si myslí, že to ani není tak moc touha po důkazu, ale ironický sarkasmus zpochybňující zkušenost ostatních. Já bych ale Tomášovi fandil víc. Vidím v něm člověka, který se pere s vlastní pochybností. Pere se. Chce ji řešit. Protikladem víry není pochybnost, ale lhostejnost. Pochybující člověk zápasí. Velcí mužové víry – Abraham, Mojžíš, Job, Jeremjáš… měli své období pochybností, ale neměli nikdy období, kdy by se Boha, který je oslovuje, vykašlali
Nu – a pak je týden po Velikonocích, učedníci jsou opět shromážděni za zavřenými dveřmi. Už to je zajímavé – vypadá to, že to první setkání se vzkříšeným Pánem Ježíšem je moc neproměnilo. Pořád se bojí. Ale teď už je tady Tomáš a o toho nám jde. Ježíš zdraví všechny jako posledně – „Pokoj vám“ – ale pak už jde rovnou za Tomášem a říká mu: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Ví přesně, co Tomáš chtěl a nabízí mu to.
Vypadá to, že toho Tomáš nevyužil. Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš.“ Ne „že sis sáhl, věříš!“ Setkání s Ježíšem je tak silný zážitek, že nejen, že si nepotřeboval sáhnout, ale z Tomášových úst slyšíme největší vyznání víry, jaké v Bibli o Pánu Ježíši máme: „Můj Pán a můj Bůh.“
Jaký byl Tomáš teď? Co o něm můžeme říct?
Není zatvrzelý. Je to hledač, který se drží toho dobrého, co nalezne. A jako to bylo v tom příběhu s Lazarem – pak do toho jde naplno.
Jak to shrnout?
Jméno Tomáš znamená „dvojče“ – Tomáš byl jedním z dvojčat. Nevíme, kdo byl jeho bratr nebo sestra. Ale říkám si, že by to mohl být někdo z nás. Někdy je fakt rozhodnutý Pána Ježíše následovat – to jsme my někdy také. Pak se stane, že nu ale fakt nerozumí – stejně jako my. A rád by si spíš věci ověřoval sám, než spoléhal na to, co mu poví druzí – i tou nejspíš rozumíme velice dobře.
Nu – ten dnešní příběh nám říká, že i takovéto nás Pán Ježíš bere, i takoví máme v církvi prostor.
Zaplať Pán Bůh za to.
Amen.