Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku


Kázání 2. září 2018

Introit:
Ž 67,2
Čtení:
Gn 12,1–4
Text:
Nu 6,22–27
Poslání:
Př 10,22
Písně:
67, „Všechno, co mám, je Pane, tvé“, „Sílu nám dáváš k životu“, 699, 485

Milé děti, milí bratři a sestry,

slovo „požehnání“ je zajímavé slovo, budeme nad ním dneska přemýšlet. V tom, abychom pochopili, o co jde, nám pomůže chlapík jménem Abram. Později bude přejmenován na Abrahama. Spíš ho lidé znají pod tímto novým jménem Abraham, tak mu tak budeme říkat i my. V tom krátkém textu prvního čtení se o požehnání mluví hned několikrát.

Než se ale dostaneme k Abrahamovi, připomenu jednu větu z dnešního hlavního čtení. Tu poslední. Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám. Nechám zatím stranou ty jednotlivé konkrétní „žehnací“ věci – Boží požehnání a ochrana, Boží úsměv a milost, Boží pohled a pokoj – a ještě jednou připomenu: Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.

To je totiž vysvětlení. Tímhle Bůh Mojžíšovi vysvětluje, k čemu je žehnání dobré. Je dobré k tomu, aby na ty, komu je požehnáno, bylo „vloženo Boží jméno“.

To zní hrozně divně „vložit na někoho svoje jméno“, ale velice dobře by to šlo popsat k sportovnímu dresu. Je spousta fotbalových klubů. Sparta, Bohemka, Slávie…

A při fotbale najednou běhá na hřišti 22 hráčů, k tomu ještě rozhodčí – když bych já byl jeden z fotbalistů, jak mohu poznat toho, komu mám přihrát míč?! No – bude mít „můj“ dres. Náš trenér na nás „vložil svůj dres“.

Jasně, že každé přirovnání je tak nějak nepřesné, ale přece jen nám aspoň trochu pomůže. Když na nás Bůh „vloží svoje jméno“, je to jako bychom oblékli Boží dres. V tu chvíli po nás Pán Bůh kouká, kde a jak běžíme. Když vidí, že máme dobrou pozici, usměje se a přihraje nám míč. Když vidí, že nemůžeme, nechá nás odpočinout. To všechno je v tom Áronském požehnání obsaženo! Boží úsměv a milost, Boží pohled a pokoj.

Mít na sobě Boží dres, mít Boží požehnání, to je výborná věc. V tu chvíli s námi Pán Bůh počítá ve své hře a může nám začít přihrávat. Rozhodně neudělá všechno za nás. Je potřeba se snažit! Prostě jako na tom fotbale – když člověk dobře běží, dá se mu dobře přihrát. A Pán Bůh nám chce přihrávat. Chce nám pomáhat.

Nejlepším řešením je to tedy spojit. Prokombinovat. Přijímat žehnání a zároveň se sám snažit. Být oblečen v tom správném dresu a sám dobře běhat po hřišti. Ale i když budeme běhat špatně, když se nám něco nepovede, tak nás Pán Bůh neodepíše. Máme ten jeho dres. Máme jeho požehnání. Když má člověk Boží požehnání, tak se na něj Pán Bůh pořád dívá a pořád ho počítá do svého mužstva.

Na Abrahamovi z prvního čtení je to dost hezky vidět.

Nejprve Pán Bůh Abrahamovi Pán Bůh slíbil, že mu bude žehnat a také, že bude žehnat všem, kdo budou žehnat Abrahamovi. Pak mu řekl, aby se stal požehnáním a nakonec řekl, že v Abrahamovi dojdou požehnání všichni lidé.

Máme tu ty jakési tři fáze, tři stupně, tři kroky, které prošel Abraham s Bohem a které se na Abrahamově životě nějak projevily. (1) Bůh Abrahamovi žehná, (2) Abraham se stává požehnáním a v Abrahamovi (3) dojdou požehnání ostatní.

Bůh Abrahamovi žehná… Jak by se to mohlo projevit? Daří se mu nějak speciálně dobře? Splní se mu všechna jeho přání? To ne! Tohle se od požehnání čekat nedá. To zásadní je, že Bůh na Abrahama stále pamatuje. Abraham má na sobě Boží dres! Bůh ho rozhodně nepřehlédne. Ať je Abraham v Kenaánu nebo v Egyptě, Bůh je tam s ním. Nikdy ho neopouští, dokonce, i když Abraham udělá nějakou hloupost. A on třeba Abraham dá svoji manželku faraónovi do harému!

Bůh ale má pořád Abrahama rád. Pořád na něj myslí v dobrém. Vidí Abrahama v tom sém dresu a tak se ho pořád snaží vést k něčemu lepšímu. Neudělá něco za Abrahama, ale stačí, když se Abraham jen trochu snaží a už mu Pán Bůh přihrává, aby ta Abrahamova snaha dobře dopadla. A tam, kde se Abraham nechá vést, tam ho vede. Je to pořád to samé – Bůh Abrahama k ničemu nenutí. Jako dobrý spoluhráč mu ukazuje mu, kudy by měl jít a když Abraham tím směrem jde, tak Abrahamovi na té cestě Bůh pomáhá.

Tohle znamená, že někdo má na sobě Boží dres, že někomu Pán Bůh žehná – má ho rád, myslí na něj v dobrém, chce mu pomáhat. Nesplní každé přání, ale když se člověk o něco snaží, tak ho v tom Pán Bůh nenechá samotného. Pán Bůh Abrahamovi žehnal. Byl s Abrahamem a tam, kde se Abraham snažil o dobré věci, tam se mu to dobré dařilo.

Když takhle někdo nosí Boží dres, když má Boží požehnání, tak se top brzy projeví i na lidech kolem něj. O tom mluví ty další verše, že Abraham se stane požehnáním. Bůh vidí Abrahama ve svém dresu, jak se Abraham snaží vyjít s dalšími lidmi. A protože je s nimi požehnaný Abraham, Abraham v Božím dresu, tak Pán Bůh pomáhá nejen Abrahamovi, ale i těm lidem kolem Abrahama.

Tak se nakonec dobře daří Lotovi, i když dělá všelijaké hlouposti. Nakonec se dobře se daří Abrahamově služce Hagar, i když je ze začátku hnusná na Abrahamovu manželku Sáru. Bůh požehná Abímelekovi, králi gerarskému, který se chce s Abrahamem spřátelit. Kvůli požehnanému Abrahamovi i tyto lidi vede, když se nechají vést. Kvůli požehnanému Abrahamovi i těmto lidem pomáhá, když se sami snaží o něco dobrého. Sice nemají ten Boží dres, ale už to, že s nimi je Abraham, tak je těm lidem k dobrému.

Když nakonec slyšíme, že v Abrahamovi dojdou požehnání všichni lidé, tak je to pořád to samé, jen už se to vztahuje i na nás. I nám chce být Pán Bůh blízko. I nám chce pomáhat, když se snažíme o něco dobrého. Neudělá to za nás, ale když už se pro dobré rozhodneme, tak nám pomůže.

My ale máme možnost nejen spoléhat na praotce Abrahama kdysi hrozně, hrozně dávno. Ten stejný dres můžeme obléknout i my. Můžeme přijmout požehnání, aby i na nás Bůh při požehnání vložil svoje jméno.

Mít na sobě Boží dres, mít Boží požehnání, to je výborná věc. V tu chvíli s námi Pán Bůh počítá ve své hře a může nám začít přihrávat. Čím lépe člověk sám hraje, tím lépe se mu dá přihrát. Nejlepším řešením je to tedy spojit. Přijímat žehnání a zároveň se sám snažit. Být oblečen v tom správném dresu a sám dobře běhat po hřišti.

Začíná školní rok, Boží požehnání teď může přijmout každý, kdo má co se školstvím společného. Kdo chcete, pojďte sem dopředu.

Pane Ježíši Kriste,

ve Tvém jménu vyprošujeme požehnání pro ty, co půjdou teď po prázdninách do školy. Dávej jim pokoj a soustředěnost. Dej žákům dobré učitele a učitelům dobré žáky. Ochraňuj jedny i druhé ve škole i doma.

Požehnej vám všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý.

Amen

← Zpět na seznam kázání