Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milí bratři a sestry,
vánoční příběh samozřejmě známe. Připomínáme si ho ne proto, že by snad někdo přes rok zapomněl, jak že se jmenuje Ježíšova maminka či co že to říkali andělé pastýřům na betlémských pastvinách. Každý rok si ho připomínáme jako pozvánku. Je to jeden z příběhů Bible a biblické příběhy jsou tu proto, aby se staly naším příběhem. Nechtějí být jen dávnou vyprávěnkou, ale naší současností. Příběh o Ježíšově narození není v tomto ohledu výjimkou. I tady nejde o „cosi a tehdy“ ale o žhavé „tady a teď“.
Tak nás dneska nad vánočním příběhem Božího narození čeká příběh, jehož hlavním motivem bude motiv „milosti“. Vánoce jako svátky Boží milosti. A pořád – má to být zvěst, která se nás týká v dnešní době. Jde o Boží milost, která se sklání k nám. Ke každému z nás. „Nám, nám, narodil se!“ – budeme to zpívat a každý, kdo tu koledu zpívá, tak ji může zpívat s radostným vědomím, že do toho „nám, nám“ patří i on. I on patří k těm obdarovaným „milostí za milostí“. Ta milost a pravda se skrze Ježíše Krista stala i pro něj. Tedy pro mě, pro Tebe.
Milost za milost. Milost za milostí… Dá se v tom najít hned několik možných směrů k přemýšlení. Přinejmenším jeden, co se bude vztahovat k té naší současnosti vztahovat z minulosti – a pak druhý, který bude od naší současnosti ukazovat kupředu k budoucnosti. Napořád jde o nás – něco se pro nás stalo – a něco to s námi má udělat.
Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
„Byli jsme obdarováni.“ Dostali jsme „milost nad milost“. Jako že tu největší milost ze všech milostí. To, že přišel Pán Ježíš, to je to nejúžasnější, co se mohlo stát. Jsou různé úrovně Boží milosti a teď vidíme v betlémských jeslích tu, kterou nám přinesl Pán Ježíš. Milost za milostí. Jako že tu už nějaká milost byla a teď jsme dostali další.
Co že by byla ta předcházející milost? Nu – evangelista Jan hovoří o Zákonu Mojžíšově ve srovnání s Kristem. Tedy: Zákon daný skrze Mojžíše – už to byla Boží milost. Hele – to zní na první pohled divně. V čem by mělo být projevem Boží milosti, když dává lidem nějaká „zákony“? Co je milostivého na pravidlech, co se dělat musí a co se dělat nesmí?! Slovo „zákon“ možná zní nepříjemně a tvrdě. Jenže – nebylo by to fajn? Copak to neznáme? Copak bychom sami vlastně nechtěli nějaký jasný a jednoduchý návod na život? Pokyn, co konkrétně mám vlastně dělat? Jasné slovo, co je dobré a co je zlé?
Do zmatků všemožných pohanských kultů Mojžíšův Zákon přinesl poznání Boží vůle. To je dobré – a to je špatné. Tohle dělej – a tohle nedělej. Už tolikrát jsem se potkal s lidmi, ze kterých přímo čišelo, jak by to bylo příjemné, kdybychom měli za každé situace funkční manuál na život. Kolikrát k nim sám k nim patřím… Co chtít víc, než kdybychom na všechno měli manuál – na volbu zaměstnání, na manželství, na výchovu dětí – a bylo by to jasně nalajnované a dokud by se člověk držel manuálu, tak by bylo všechno v pořádku! Kdybych měl předpis, kterým by stačilo se řídit a neudělím chybu!
Ale i zcel obecně, pro řízení naší země! Kdyby všechny zákony schválené parlamentem a podepsané panem prezidentem byly jasné, srozumitelné a ku prospěchu lidí. Jó, to by se žilo…
Židé právě takto chápali Mojžíšův Zákon. Oni z něj fakt měli radost! Pro ně to byl dokonalý návod na život. Toho jsou plné žalmy, kniha Přísloví, Kazatel i další spisy, jak se ten pisatel raduje z toho, že má v ruce sepsané Boží Zákony. Že nad nimi může přemýšlet a že je může dodržovat – a tak ví, že žije dobře, smysluplně, podle Boží vůle. Věděli, jaká je to milost mít takovýto manuál na život. Jo, vždycky to nezvládneme dodržet. Stane se. Ale kdybychom to zvládli, tak by bylo všechno v pořádku. Kdyby všichni židé jeden den v roce dodrželi všech 613 zákazů a příkazů Tóry, nastal by ráj na zemi. Tak moc dobrá věc tahle přikázání jsou!
A teď evangelista řekne – po téhle už tak velké milosti Zákona, který byl lidem dán skrze Mojžíše, tak jsme dostali novou milost, která se stala skrze Ježíše Krista. Už v těch slovesech je cítit ten posun od už tak dobrého k ještě lepšímu. Zákon jsme dostali, ale milost se stala. Zákon je něco, co dostáváme do rukou a můžeme ho studovat. To je fajn. Milost, kterou dostáváme příchodem Ježíše Nazaretského, to je něco co se děje kolem nás, čeho můžeme být součástí – a to je mnohem lepší.
Svaté „dění“… Tohle víme z Bible, že Pán Ježíš málokdy radil a říkal lidem, co mají konkrétně dělat. To dělali v jeho době zákoníci. Měli v ruce Mojžíšův Zákon a ten vykládali. Proto si říkali „zákoníci“. Často se dohadovali, jak tomu kterému zákonu porozumět. Tyhle rozhovory byly pak později zařazeny do knihy, které říkáme Talmud.
Nový Zákon ale vypadá úplně jinak. Nový Zákon – to je „svaté dění“. Ukazuje Pána Ježíše, jak pomáhá, léčí, uzdravuje, křísí. Pořád se kolem něj něco děje. Když už poučuje, tak je to formou příběhů, podobenství, obrazů. Dokonce i tam, kde to už už vypadá jako poučka, tak přece jen… Hele – useknout si ruku či vyloupnout oko, když nás svádí ke hříchu – fakt je to přikázání? Fakt je to paragraf zákona? Tohle víc vypadá jako poetický obraz, než jako mechanické pravidlo pro život. Něco, co zaujme, ale potřebuje další výklad!
Že lidé nadšeně sledují Ježíšovy mocné činy, to pochopíme snadno. Ale stojí za připomenutí, že Pánu Ježíši lidé visí na rtech a jdu za ním světa kraj, aby si Pána Ježíše mohli poslechnout, i když vypráví jen ty svoje prapodivné historky, podobenství, příměry. I když jde o slova, něco se děje. Pravda a milost stala se… Kde se objeví Pán Ježíš, tam se něco děje! A hned se lidé sbíhají. Má to tak už od narození – v Betlémě se schází andělé, co hovoří o pokoji mezi lidmi, pastýři a časem tři mudrci od východu. Už tehdy se okolo Pána Ježíše děje a to, co se děje, mění lidské životy k lepšímu mnohem účinněji, než to dokázal Mojžíšův Zákon.
Představte si tem „Betlémek“. To je fakt hodně divná sbírka společenských vrstev. Tihle lidé by se jinak docela určitě nepotkali. A my vidíme: Vánoční atmosféra dokáže lidi proměňovat a potkají se lidé, kteří by se jinak hodně nemuseli. Příklad za všechny – Maltézští rytíři. Současná česká maltézská mládež, za kterou je velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů. Parta, co dělá charitativní ples či vaří charitativní punč někde v centru Prahy. Člověk si řekne, že lidé jako Ursula Czernin, Eleonore a Esperance Kinski, Johanna Lobkowicz či Wolfgang Czernin to fakt nemají zapotřebí se někde předvádět. Ale jsou tam a podporují o Vánocích něco, co pomůže lidem někde na okraji společnosti.
Moc hezky to ukazuje jedna historka z první světové války. Dokonce byl podle ní i natočený film. 25. prosinec 1914 a Němci si v zákopech kdesi v Belgii zpívají koledy. A pak jim to nedá a tjeden z nich a postupně i další Němci vylezli ze zákopů a dohodli se s Brity, že se o Vánocích válčit nebude. A dávali si dárky a hráli fotbal. Jasně – po Vánocích zase válka pokračovala a zrovna na tomhle místě fronty byly poprvé použity chemické zbraně. Ale bylo to tam! Oni to prožili! Obdobnou změnu atmosféry ve vězení popisoval Vladimír Škutina v knížce „Prezidentův vězeň“. Ale věřím, že to známe i z naší osobní zkušenosti, že se člověk aspoň o těch Vánocích nějak trochu víc snaží o pokojnou atmosféru a ono se to tu a tam fakt někdy i podaří.
Není to nic samozřejmého. Naprosto chápu, kolik námahy to kolikrát koho z vás stojí – a stejně, když to vyjde a najednou je ta vpravdě vánoční pohoda. Je to tam. A právě ta nesamozřejmost ukazuje k tomu, že je to projev Boží milosti.
Nedá se to nějak přikázat. Tohle by ani sebelepší zákon zajistit nedokázal. To není slovo proti zákonům, jen to ukazuje jejich meze. Zákon, pravidla, předpisy, manuál… – to zvládne ledacos. Ale tohle bylo z milosti. Milost zvládne víc. Zákon říká, jak by to mělo být – ale milost se prostě děje. Z Boží nepřeberné plnosti se takhle milost děje i v našich životech, v našich rodinách, v našich domácnostech.
A teď se v myšlenkách pomaličku přehoupneme o krok dál.
Tyhle milosti za milosti můžou ukazovat do budoucnosti. Nejen to, že ona milost za milostí je milost Ježíšova příchodu, která přišla za milostí darovaného Mojžíšova Zákona. Boží plnost se nevyčerpala touto událostí. Když už necháme tuto milost vstoupit do svých životů, když ji dobře použijeme, tak se bude milost rozhojňovat dál. Pán Ježíš na to měl podobenství o svěřených hřivnách, kde na konci řekl, že … každému, kdo má, bude dáno a přidáno (Mt 25,29). To byl ten služebník, který nejen dostal, ale také dobře použil. Opakuji – dostal a použil. Z milosti dostal – a podle nejlepšího vědomí a svědomí použil.
Ta milost, která se stala skrze Ježíše Krista, se může stávat i skrze nás. Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Dostali jsme nějakou milost, dobře ji použili – a Ježíš nám dal další! Milost za milostí. Jemu fakt neubývá. Není cisterna, která jednou načerpala a až se vyčerpá, tak šlus. Je studnice, která dává a nepřestane dávat. „Je studně nepřevážená“, jak to napsali kraličtí ve svém výkladu Janova evangelia a Jan Amos Komenský pak podle toho napsal fakt dobrou písničku. (Celocírkevní kantor Laďa Moravetz říkal, že se neoposlouchá, tak si ji za chvilku zazpíváme.) Tedy studnice nevyčerpatelná. Jen jiným obrazem řečeno totéž – je jako oheň, který zapaluje jiný oheň – sám tím nic neztrácí, má stále dost.
Pořád to bude milost. Nesamozřejmý dar, že je nám fajn. Ne naše zásluha. Ať uděláme cokoliv, tak že i když je na Vánoce dobře, stejně se my nemáme čím chlubit. Připomínejme si to, že těmi obdarovanými na Vánoce jsme na prvním místě my.
Tahle milost se dá poslat dál. Pořád stejně nezaslouženě a nezasloužitelně. Jako jsme si my nijak nemohli zasloužit narození Mesiáše, tak není důvod předpokládat, že by si lidé kolem nás měli nějak zasluhovat, že na ně my budeme laskaví, milí, přátelští.
Ne proto, jací jsme my, ale proto, jaký je Bůh, tak přišel o Váncích v Betlémě v Ježíši Kristu Pán Bůh za námi. To je milost.
Ne proto, jací jsou lidé kolem nás, ale proto, že jsme milost přijali, tak milostí za milostí můžeme obdarovat druhé. Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí, proto můžeme milostí za milost obdarovávat dál.
To je poselství Vánoc.
Amen.