Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milí bratři a sestry,
otevírá se před námi rok 2019 a my ho zahájíme výkladem verše, který pro tento rok vylosovala Jednota Bratrská. Vyhledávej pokoj a usiluj o něj. Jestli již máte zakoupená Hesla, tak to tam najdete v básnickém převodu Viktor Fischla: Hledej pouze mír, jak lovec za ním jdi! Co že to tedy letos máme dělat?! Dvě slovesa a jedno podstatné jméno.
Když chceme porozumět textu, tak je obecně praktické jít po slovesech. Tentokrát nás ale slovesa tak moc zajímat nebudou. Trochu jo, ale až v samém závěru. A jak zní ta slovesa v původní hebrejštině, to už nás vůbec nemusí zajímat.
Ale to podstatné jméno ano. Asi vás napadne, jak asi zní hebrejské slovo pro „pokoj“, „mír“. Ano, je to „šalom“.
Tak nad tím slovem pojďme v tuto chvíli přemýšlet. Šalom nás má zajímat po celý rok. Heslo Jednoty Bratrské nám ukazuje, že po celý rok 2019 ho máme vyhledávat a usilovat o něj. Máme ho hledat a jít za ním jako lovec. Takže o co jde? Mír? Pokoj? Takže klídek? Pohoda? No – je to v tom slově šalom obsaženo, ale to jsme přišli až k samému konci všech obsahů. Tedy mít mír, pokoj, klídek a pohodu – jo, fajn. Jen pozor na to, že když neporozumíme obsahu toho slova biblického pojmu „šalom“, tak možná budeme mít cosi, čemu budeme říkat mír, pokoj, klídek, či pohoda, ale s biblickým šalomem to nic moc společného mít nebude. Cosi budeme dost možná pečlivě vyhledávat a usilovat o to, hledat to a půjdeme za tím jako lovec, jen ten náš úlovek nebude tím, k čemu nás chce heslo Jednoty Bratrské pro rok 2019 dovést.
V hledání obsahu tohoto slova musíme začít už někde u Adama a Evy a jejich rajské dokonalosti, neporušenosti. „Dokonalost“ a „neporušenost“, to jsou totiž první a nejhlubší obsahy pojmu šalom. Adam s Evou měli všechno, co měli mít. Nic jim nechybělo, ale ani jim nic nepřebývalo. Základním znakem hadího útoku je zpochybnění právě tohoto stavu, který popisuje slovo „šalom“ – úplnost, dokonalost, neporušenost. Cože, vy něco nesmíte? Vám něco chybí! Žádný šalom! Ještě k tomu potřebujete ovoce poznání, abyste byli jako Bůh – a pak teprve přijde šalom, tedy pak budete mít všechno, co mít máte! Co potřebujete!
Adama s Evou ani nenapadne přemýšlet, jestli to, o čem mluví had, doopravdy potřebují! Jestli to do jejich života přinese cosi, co tam chybělo. Jestli to nebude něco, co jim nakonec uškodí. Je to jako v reklamě – i ta se vás pokouší přesvědčit, že nezbytně nutně potřebujete nový mobil, jiný prášek na praní, další typ elektrického zubního kartáčku a tu úplně nejvýhodnější bankovní půjčku. A ono většinou stačí chvíli přemýšlet a dojde nám, že to vlastně nepotřebujeme. Že ten úžasný elektrický posilovač břišního svalstva nejspíš bude obdobný klump, jaký už roky překáží ve skříni. Jen stál dost peněz a je nám ho líto položit k popelnicím. Že ani ten reklamou vychvalovaný hydratační krém vlastně docela určitě není to, co by nám chybělo, abychom byli konečně kompletní a dokonalí a díky němu dosáhli onoho kýženého míru, pokoje, klídku a pohody.
Cesta tedy nevede přes variantu „chci všechno“, ale my alespoň poznáváme první znak toho, jak se projevuje šalom a obsah tohoto slova. V tom příštím roce by nás měla provázet „úplná neporušenost“. To zní hrozně, ale chápejme to tak, že budeme mít všechno, co opravdu potřebujeme. Opravdu potřebujeme. Nic nám nebude chybět, ale právě tak nám nic nebude přebývat, jako ten posilovací neřád ve skříni a dvacátá sklenička hydratačního krému v poličce v koupelně pod umyvadlem. Jo, takhle žít – to jasně povede k míru a pokoji. Klídku a pohodě, jak mají být. Nic vám v životě nepřekáží, neruší, neotravuje… A zároveň nejste nervní z toho, že by něco chybělo, něco bylo potřeba sehnat.
Pozor, to neznamená nicnedělání! Ani náhodou to neukazuje k nějaké té nirváně – k nějakému rozplynutí se, kterým vše skončí. Lépe tomu porozumíme, když si vysvětlíme další významový odstín tohoto slova, kterým je „ukončenost“. To sice na první pohled k nějakému takovému finálnímu stavu blaženého bytí-nebytí ukazuje, ale fakt jen na pohled první a to nesprávný.
Jde o to v každém okamžiku být v jakémsi maličkém „cíli“, kterého jsme v tu kterou chvíli dosáhnout měli. Příklad nám to dobře osvětlí. Představte si situaci, že jste uvařili oběd a jdete se najíst – jasně, že v tu chvíli, když si dáváte jídlo na stůl, tak to ještě není konečný cíl, tedy plné břicho. Ale v ten okamžik nandávání na talíř jste přesně v té správné fázi, v jaké máte být. Cosi zdárně proběhlo a teď to může v klidu zdárně pokračovat. Už v tom okamžiku nandávání jídla na talíř můžete prožívat pokoj, protože vidíte, jako to bude v pohodě pokračovat dál, až se do toho jídla s chutí pustíte.
Teď prožíváte šalom. Mír. Jste úplní a neporušení. Uvařili jste dobré jídlo, nic mu nechybí a nic mu nepřebývá. Ke kachně jsou knedlíky a zelí, polévka není přesolená. Na stole jsou talíře příbory, skleničky a pivo ze sedmého schodu. I otvírák! Kočka nesedí uprostřed stolu.
Jste pro daný okamžik „ukončení“ – víte, že nemusíte nic ubírat a nic přidávat. To, co je, je dokonalá startovací plocha pro to, co bude. Tedy pro samotné snědení tohoto oběda.
A takto to pokračuje v každé vteřině dál. Šalom není nirvána. V šalomu je pohyb, děj! Na vidličku nabodnete kus knedlíku, přidáte zelí a kousek masa. Opět nic nepřebývá a nic nechybí. Vše je úplné a neporušené a dokonale ukončené pro další krok: ham! Dát jídlo do úst. A tak dál a dál, od ukončení jedné úplné neporušenosti k ukončení další úplné neporušenosti. Vidíte ten rozdíl od nirvány? Čas se nezastavil v jednom blaženém okamžiku! Takový člověk žije od jednoho šalomu k druhému šalomu, od pokoje k dalšímu pokoji. Přes všechen běh světa on je v trvalém pokoji, byť běží s tímto světem. Reaguje na změny, mění se on a mění svět kolem sebe – a přece je neustále klidu. Má šalom, pokoj, mír. Tedy cosi, co bychom nazvali „pokoj v duši“, nebo „vnitřní mír“. Tahle vnitřní pohoda pak z takových lidí mnohdy úplně vyzařuje.
Už to máme téměř komplet, abychom pochopili obsah pojmu šalom. K dokonalosti úplnosti, kompletnosti pokoje, tedy aby šalom byl šalomem šalomovatým, nám ale chybí ještě jeden významový odstín tohoto slova. V hebrejštině zní ze slova „šalom“ židovským uším ještě cosi o odměně, odplatě, splacení dluhu, splnění slibů, náhradě škody… Suma sumárum – o tom, že ta úplnost, neporušenost a kompletnost se týká i našich vztahů s druhými. Nejde jen o vnitřní stabilitu. Člověk, který prožívá šalom, má srovnané i svoje vnější vztahy.
Jako Adam a Eva, dokud byli v ráji. Mezilidsky spolu i nábožensky s Hospodinem. Jako u té kachny s knedlíkem a zelím a pivem ze sedmého schodu, když nebude chybět ani děkovná modlitba a přátelský úsměv na lidi kolem sebe.
Je spousta pozemských klídků a pohod, kterých se dá dosáhnout, ale biblický šálom potřebuje tyhle tři vlastnosti: (1) být neporušený a kompletní – v tu chvíli nic nechybí a nic nepřebývá; (2) být ukončený – v tu chvíli jsme na té části cesty životem, kde máme být a (3) mít srovnané vztahy s Bohem i lidmi – tedy splněné sliby, projevenou vděčnost, vyjádřenou omluva a odpuštění…
Jasně – vždycky je to v nějaké fázi. V tomto všem jsme na cestě. Jako s tím kouskem knedlíku, zelí a masa na vidličce teprve za vteřinku půjdeme do úst, tak i v těchto vztahových věcech jsou to jednotlivé kroky, které na sebe navazují. Jen nezapomenout, že to tam také patří. Že ty kroky vedoucí k pokoji, šalomu, je potřeba promýšlet a realizovat neméně pečlivě, jako když chcete s cílem pokojného oběda dobře upéct kachnu, nepřesolit polévku a vychladit pivo.
V zájmu pokoje je potřeba takové věci vyhledávat. Usilovat o ně. Vyhledávej pokoj a usiluj o něj. To jsou ta dvě slovesa, která si zaslouží aspoň chvilku pozornosti. Ona se vzájemně doplňují, rozvíjejí. Tak vypadá klasická židovská poezie, že se vlastně stejná myšlenka vyjádří různými slovy, ale význam je téměř stejný. U obou sloves jde o to něco hledat, pronásledovat, usilovat o chycení, kdy už to je vedle mě, tak to doprovázet, aby se mi to neztratilo… Té snaze, úsilí, vlastní iniciativě – tomu asi rozumíme. Všimněme si ale – pozor! – není v tom nic o „tvoření“ pokoje. Napořád je to situace, kdy je cosi mimo nás a na nás je to hledat objevit, pronásledovat, dohnat to a pak se toho přidržet.
Šalom není lidské dílo. Moudře říká svatý František: „Učiň mne, Pane, nástrojem svého pokoje!“ Nedáváme nic, co bychom předtím sami nepřijali. Nedohnali, nenašli, neulovili jako lovec – a teprve teď to máme.
Už jsme to zmiňoval – jsou lidé, ze kterých ta vnitřní pohoda úplně vyzařuje. Je v nich jakási vnitřní stabilita. Většina lidí je jako padající list, který poletuje a otáčí se ve vzduchu a zmítá se a dotřepotá se k zemi. Jiní však, a je jich málo, jsou jako hvězdy. Udávají pevnou dráhu, žádný vítr je nedostihne, sami v sobě mají svůj zákon a svoji dráhu. Tak to popisuje Herman Hesse. A pokračuje: I kdyby měl takový člověk tisíc učedníků, kteří by každý den poslouchali jeho učení a neustále plnili jeho přikázání, tak ti všichni dál mohou být jen to padající listí. Protože on nalezl, dohnal, ulovil – ale nejen, že to za nikoho neudělá, ale ani není žádný fígl, trýček, zaručená metoda, kterou by je mohl naučit a kterou se dá šalom vždycky získat.
Když ho ale získáme, prospěje to nám i lidem kolem nás. Tak je to na každém z nás, abychom v tomto roce každý, jak nejlépe umíme, vyhledávali pokoj a usilovali o něj.
Amen.