Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milé děti, milí bratři a sestry
budeme dnes hodně přemýšlet nad slovem „znamení“. Ten příběh o nasycení zástupů je totiž právě o tom, jak lidé viděli „znamení“, díky kterému měli zjistit, co je ten Ježíš zač a co z toho vyplývá pro ně.
Proč šel za Ježíšem ten ohromný zástup lidí, co pak dostal hlad? Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Viděli znamení, která činil. Znamení – to je něco jako šipka, ukazatel. Něco to má znamenat, když je to znamení. Jaké si můžeme dávat „znamení“? Třeba lze kývat prstem – a ten druhý pochopí, že to znamená „pojď sem“. Pochopil, co to znamení znamená. Nebo když policista zvedne plácačku s červeným kroužkem a ukáže ji řidiči auta, která k němu právě přijíždí – řidič pochopí, že má zastavit. Nebo je znamením dopravní značka – třeba slepá ulice.
Znamená má něco znamenat – člověk musí pochopit ten skrytý obsah. Tak by si třeba při kývání prstem někdo mohl říct, že si ten druhý jen procvičuje ukazováček (měl ho asi zlomený). Nebo že pan policajt s tou plácačkou odhání mouchy. Nebože si někdo hrál s barvičkami. Znamení něco znamená – ale může se stát, že ho někdo nepochopí!
S tím se můžeme přesunout k Pánu Ježíši a k tomu, že i on dělal „znamení“. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Co to asi bylo? Co mohl udělat s nemocnými? Jasně – uzdravil je. A teď to znamení. Nebyl to prostě jen zázrak uzdravení. Div uzdravení. Kouzlo uzdravení. Bylo to znamení. Lidem to měl říct něco víc. Co? Co jim to mělo říct o Pánu Ježíši?
Že Pán Ježíš má moc od Boha. Působí Boží mocí. Měli rozpoznat, že je Mesiáš.
Co si tak lidé o Pánu Ježíši mysleli, to jsme slyšeli v prvním čtení: Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ To byli lidé, kteří pochopili, že to s Pánem Ježíšem není jen tak. Že není obyčejný člověk, ale něco víc. A teď dumali, jak až moc je Pán Ježíš něco víc. No – jak vidno – jsou na stopě, ale úplně přesně to ještě nepochopili. Správně Pánu Ježíši odpověděl apoštol Petr: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Všechna ta znamení, která Pán Ježíš konal, tak Petra dovedla k takto skvělému vyznání. Pán Ježíš je „Mesiáš, Syn Boha živého“.
V dnešním hlavním čtení Pán Ježíš udělal další znamení. Nasytil zástupy lidí. Opět je to znamení. Něco by to mohlo Izraelcům připomenout. Jsme v době okolo Velikonoc, kdy si židé připomínají vyjití z Egypta. Jsou na pustém místě a nemají, co jíst… Prostě jako Izraelci na poušti. Tehdy jim Mojžíš vyprosil zázrak z nebe padající many. Najednou měli všichni jídla dost. Teď jdou úplně stejně nějakou krajinou mezi kopci a dostanou najíst.
To, co udělal Pán Ježíš, jim mělo připomenout Mojžíše. My jsme úplně na začátku slyšeli Mojžíšova slova, kterými prokoval příchod svého nástupce. To jsme slyšeli hned na začátku bohoslužeb. Mojžíš řekl Božímu lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat…!“ A tak židé čekali „toho proroka“, co bude jako Mojžíš. Až přijde „ten prorok“, tak ho jistě budou všichni poslouchat, jako poslouchali Mojžíše. A teď potkali Pána Ježíše. Jsou zázračně nasyceni – jako od Mojžíše! Tak si řekli, že to je on! Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten prorok, který má přijít na svět!“
Mojžíš řekl Božímu lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat…!“ – a teď se to tedy naplňuje!
Jenže – jak to dopadlo? Poslouchali lidé Pána Ježíše? Neposlouchali. Ejhle – problém. Nestačí jen v Pánu Ježíši poznat Mesiáše, Syna Božího, je ho potřeba také poslouchat.
Dopadlo to stejně, jako to dopadlo v prvním čtení s apoštolem Petrem. Ten sice dobře rozpoznal, že Pán Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého, ale také ho neposlouchal. Když mu Pán Ježíš vysvětloval, že být Mesiáš znamená jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen, tak v tomto naplnění Boží vůle Petr Pánu Ježíši bránil. Věděl, že je Mesiáš, ale neposlouchal ho.
Petrovi to Pán Ježíš mohl vysvětlit, ale tady bylo několik tisíc lidí – a co že chtěli udělat? Chtěli se Ježíše zmocnit, aby ho provolali králem. Na první poslech to zní hezky, ale to by byl děsný průšvih. Oni si krále představovali jako vojenského velitele. Od Pána Ježíše by chtěli, aby je vedl zabíjet nepřátele. Tak Pán Ježíš odešel. Nic nevysvětloval. Nehádal se. Jsou lidé a situace, kdy nic nevysvětlíte, a zmizet je jediné možné řešení. Stejně by ho neposlouchali. Poznali, že se naplňuje Mojžíšovo proroctví: „Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat…!“ Ale vzali si jen první půlku. Že Pán Ježíš přišel, aby vedl lid, jako vedl lidi Mojžíš.
Nevzali si tu druhou půlku – to o tom poslouchání. Místo, aby Pána Ježíše poslouchali, taky si mysleli, že bude plnit jejich představy a přání. O Pána Ježíše na kříži nestáli. No – stejně, jako o něj nestál apoštol Petr v prvním čtení. To jeho vyznání bylo skvělé: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Znamením porozuměl správně. Teď ještě to poslouchání. S tím měl problém a to se musel učit.
No – a v tom jsme na tom všichni stejně. Z Bible známe znamení, která Pán Ježíš dělal. I ve svém životě zažíváme vyslyšené modlitby. I to je znamení o Boží moci. Problém bývá v tom druhém kroku – v té poslušnosti. Proto chodíme do kostela, modlíme se, čteme Bibli, abychom poznávali Ježíšovu vůli a necpali hned tu svojí.
Takže vidíme dvě důležité věci a obě jsou potřeba – (1) poznat v Pánu Ježíši Mesiáše, Syna Božího a (2) pak ho poslouchat.
Amen.