Sbor Českobratrské církve evangelické v Praze Braníku
Milé děti, milí bratři a sestry,
v nedělní škole v posledních týdnech promýšlíte, jakými způsoby Bůh v Bibli mluví. Dneska se podíváme, jak Pán Ježíš vysvětluje Boží vůli na podobenstvích. Tedy na jednom podobenství – o dělnících na vinici.
Víno se v Izraeli pěstovalo a pěstuje dodnes, proto byla Ježíšova podobenství srozumitelná. Vycházela z dobře představitelné situace, protože kdekdo buď sám víno pěstoval, nebo na nějaké vinici u někoho pracoval. A to už jsme přímo v našem podobenství, kdy hospodář vysadil vinici. Co všechno musel udělat? Má sazenice… Připravil místo pro sazenice – vybral kamení, vykopal jamky. Pak vinici obehnal zdí, aby mu hrozny neožíraly lišky. Vykopal lis, aby měl kde lisovat z hroznů šťávu. Vystavěl strážní věž, aby hlídač viděl celou vinici. Většinou se stavěly jen nějaké boudy, když už postavil věž, tak mu na té vinici záleželo.
Vinice je hotová, víno zasazené, teď už stačí, jen aby o ni pečovali pilní vinaři, kteří budou okopávat, hnojit, prostřihovat… a nakonec sklízet, zpracovávat a prodávat. Hospodář, tedy majitel a zakladatel vinice, má tuto vinici jako svůj obchodní projekt. Investoval čas, energii a peníze do založení vinice. Tu pak pronajal profesionálním vinařům a odcestoval. Vinaři dělají, co mají. Snaží se, protože část úrody připadne jim jako jejich plat. Ale jenom část. Druhou musí odevzdat majiteli – to je jeho podíl, kterým si bude majitel postupně pokrývat výdaje spojené se založením vinice.
Tak majitel posílá služebníky, aby příslušný podíl převzali. Jenže vinařům se platit nechce. Na vinici si zvykli, majitel byl pryč už několik měsíců, bydlí kdo ví kde – taky ty posly postupně mlátili, některé dokonce zabili.
Proč? Protože si mysleli, že celá vinice nakonec připadne jim. Že to majiteli nebude stát zato se o jednu vinici zajímat. Jistě si někde jinde může zařídit vinic, kolik se mu zlíbí, tak co by zrovna tahle jedna.
Zní to jako strašlivý nesmysl a on to doopravdy nesmysl je. Ale pachatelé trestných činů nejednají logicky. Myslí si, že je nikdo nechytí či dokonce, že na to svoje jednání mají jakési právo. Naprostou shodou okolností by jim to totiž opravdu vyjít mohlo. Kdyby majitel zemřel a o majetek by se nepřihlásil, za pár let by byli za vlastníky považováni oni a nikoho by nenapadlo o tom pochybovat.
No – a pak přišel syn. Majitel se nechce své vinice vzdát a tak posílá vlastního syna. Proč to dělá? Přišel je syn potrestat?! Je to zvláštní, ale syn je poslán jako jakási nabídka příměří! „Na mého syna budou mít přece ohled!“ On těm vinařům chce pořád ještě dát šanci! Když se dohodou se synem, tak se dá ještě všechno dát do pořádku.
Jak to dopadlo, ale víme. Pořád ta zvrácená logika pachatelů trestných činů, že jim to projde. A tady asi opravdu ta úvaha, že majitel zemřel a jestliže toto je dědic, tak s jeho smrtí už nikdo vinic řešit nebude a tak se stane vinice jen a pouze jejich. Jasně, je to šílenost – ale vyjít by jim to mohlo.
Nevyšlo. „Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ ptá se Pán Ježíš? Nu – jejich plány mít vinici jen pro sebe jim nevyjdou. Naopak budou popraveni. Vinici pak majitel pronajme řádným nájemcům, kteří svoje povinnosti plnit budou.
Potud podobenství. A teď co my s tím? Nu – nejprve musíme odhalit, kdo se za čím v podobenství skrývá. Tedy koho v podobenství představuje majitel, vinaři, služebníci, dědic – a také co je zač ta vinice.
Majitel – to bude jednoduché. Je to Bůh.
Co by tedy mohla být vinice? Církev, Boží dílo v tomto světě.
Kdo by mohli být ti nájemci. Vinaři… Bůh předal svůj lid Mojžíšovi a Áronovi, dostali Boží Zákon – už jen stačilo se ho držet. Jenže pak nastoupili lidé, kteří si z církve udělali živnost. Jak že to bylo v prvním čtení? Synové Élího byli ničemníci, neznali se k Hospodinu…
Z obětí, které měly patřit na oltář, si ještě před obětí sebrali kus pro sebe. Asi jako kdybych před večeří Páně vypil půlku vína a chleba sám v kanceláři a před vysluhováním pak bych místo „pijte z toho všichni“ řekl „usrkávejte z toho všichni“, protože je toho nějak málo. A při vycházení z kostela bych si ještě tak hrábnul do sbírky a strčil si to do kapsy. Takhle nějak to vypadalo. Jasně, že to byla ostuda a bylo to trapné i všem, kdo to viděli. Mnozí si řekli, že když na Pánu Bohu nezáleží ani kněžím, tak co by se snažili oni – a přestali obětovat Bohu úplně.
Když těm kněžským mládencům, synům Élího, lidé říkali, že by to tak nemělo být, že by nejprve měla proběhnout oběť a až pak co zbyde, to bude jejich – co oni na to? „Nikoli. Dej to hned. Nedáš-li, vezmu si to násilím.“
Násilí – a už jsme zpátky v našem podobenství, u toho násilí. Násilníci jsou jasní. To jsou špatní kněží. Kdo budou ti hospodářovi poslové? Ti, kteří napomínají? Ti, kteří vysvětlují, jak by to mělo být správně?
V příběhu prvního čtení jsou to ti slušní lidé, co přišli do chrámu obětovat. Ale určitě tam patří všichni proroci, které kdy Pán Bůh za lidmi poslal, až po toho posledního, který oznamoval příchod Pána Ježíše – Jana Křtitele. Jak dopadl Jan Křtitel? Usekli mu hlavu, protože si dovolil říct panu králi, že neměl přebrat manželku svému bratrovi.
Tam, kde si lidé mysleli, že si mohou dovolit všechno a Pán Bůh si toho nebude všímat, tak přicházeli proroci a napomínali je, že by měli žít podle pravidel stanovených Pánem Bohem – to jsme u té práce na vinici. A dost často tito proroci dopadli špatně.
Majitel je Bůh, vinice je církev, vinaři jsou církevní pracovníci, služebníci jsou proroci – no a poslední postavou dnešního podobenství je – syn. Dědic. Ten poslední, koho majitel poslal za mizernými nájemci. A my rozumíme, že to je obrazné vyjádření pro Božího Syna – Pána Ježíše.
A teď pozor, protože se dostáváme k poselství dnešního kázání: Proč majitel poslal na vinici svého syna. Měl jeho syn darebáky trestat? To je zajímavé – neměl! I přes všechno to špatné se Pán Bůh snaží s lidmi dohodnout. Teprve když využije tuto úplně poslední možnost a lidé stejně neposlechnou, tak teprve potom přijde trest. Se synem ještě měli i ti největší lumpové šanci se dohodnout. Když odmítnout majitelova syna, tak tuhle svoji poslední šanci propásli.
Nu – a to je pro mne asi nejdůležitější poselství dnešního podobenství. Vysvětluje, proč přišel Pán Ježíš na svět. Proč ho Pán Bůh na svět poslal. Boží Syn, tedy Pán Ježíš, dává šanci každému. Ať už jsme v životě nadělali jakékoliv hlouposti či lumpárny, tak Pán Ježíš dává šanci začít znovu. Stojí zato tuto šanci nepropást, protože jiná už není a nebude. Ale u Pána Ježíše ta šance je a bude vždycky.
Amen.