Ef 3,1–6

Písně: 72, 303, 409, 289, 172
Introit: Iz 49,6
Čtení: Mt 1,1–21
Text: Ef 3,1–6
Tyto řádky svého dopisu píše apoštol Pavel ve vězení. Nedostal se tak pro kriminální čin, ani kvůli politice, ale kvůli evangeliu. Vězní ho sice římské úřady, ale on se pokládá za vězně Ježíše Krista. Ne římská vrchnost, ale On je jeho nejvyšším pánem, který ho vede i do žaláře. A není to náhoda: apoštol píše svým přátelům – je to „pro vás pohany.“ Však celé jeho věznění začalo tím, že v Jeruzalémě před zbožnými Židy apoštol prohlásil, že Pán ho poslal k pohanům. Z toho vzniklo vzbouření lidu a Pavel na to doplatil ztrátou svobody. Lidé, kteří ho slyšeli, pokládali jeho slova za urážku Pána Boha. Vždyť bylo zvykem se pohanům vyhýbat, přivolávat na ně Boží soudy, protože Bůh si vyvolil Izrael, ne pohany.

Pavel však to vidí jinak, a právě v našem textu vysvětluje, jak k tomuto poznání došel. Nepřišel na to sám – vždyť byl původem také Žid, a dokonce židovský teolog, který měl nadřazenost vůči pohanům v krvi. „Bůh mi dal ve svém zjevení poznat tajemství“ – tady to všechno začíná. Je to Kristovo tajemství; řecké slovo MYSTERION naznačuje, že jde o tajemství velikého dosahu. Bez vnitřního porozumění, jež je darované, musí jen dráždit a provokovat, protože ukazuje dál, než si kdokoliv dovedl představit. A jaké je toto tajemství, jež je tak úzce spojen s Kristem? Toto: „pohané jsou spoludědicové, část společného těla a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbení evangelia.“ Něco takového ještě nikdy nikdo neřekl. Pisatelé starozákonních knih sice věděli, že v Abrahamovi budou požehnány všechny lidské rody, že Boží služebník bude světlem i těm pronárodům a Boží spásou, jak jsme četli z Izaiáše. Ale nikdo se neodvážil vyjádřit tak otevřeně jistotu, že pohané budou částí Božího lidu, jeho církví.

Apoštol má pro to vysvětlení: „V dřívějších pokoleních to nebylo lidem známo.“ Pán Bůh svá tajemství nechal dlouho zahalená a skrytá. On neříká všechno hned, spíše svůj lid pomalu vychovává k tomu, aby v plnosti času pro tyto veliké věci dorostl. Leccos bylo jen v náznaku, ale – takto zní veliká jistota apoštolovy víry – „nyní je Duchem svatým zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům, že pohané jsou spoludědicové, část společného těla a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbení evangelia.“ Proto mohou jít pohanští mudrci k Ježíši, před nímž se sklánějí jako před svým králem, proto z bývalých ctitelů bohyně Diany v Efezu mohou být teď křesťané, vyznavači Ježíše Krista. To je to tajemství, že Pán Bůh pro svého syna miluje každého člověka a každý člověk je vítán v jeho království. Jinými slovy: Boží láska, nezná žádné hranice, není jen pro někoho, ale pro všechny. I pro nás, kteří nemáme židovský původ a svůj rodokmen nemůžeme odvozovat od Abrahama. Skrze Krista i my patříme do společenství, jemuž patří všechna Boží zaslíbení. To, co Bůh říká dávným lidem, říká nám, říká mně.

Amen.