Mk 10,35–45

Písně: 167, 632, 442, 473, 440 172
Introit: Ž 43,1–3
Čtení: Da 6,1–24
Text: Mk 10,35–45
Dnešní neděli si Církev čte v evangeliu o lidské touze být první a mít nad druhými moc. Proto chtějí Jakub a Jan mít to nejlepší místo v Ježíšově slávě, aby byli důležití a něco znamenali. A proto se také ostatní učedníci na ně hněvají, protože přesně takovou výsadu chtějí sami a ti dva je předběhli.

A tu jejich Mistr a Pán si ty všechny ukřivděné a popuzené učedníky zavolal k sobě. Ne proto, aby je uklidnil slibem, že každý z nich dostane nějakou důležitou funkci v jeho království, ale proto, aby jim nejprve pověděl, jak to na světě chodí. Není to nic nového a oni to dobře znají: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou velcí, utlačují je.“ To víme i my; kdo se dostane nahoru, chce vládnout a udělá pro to všechno, aby se prosadil a vnutil svou vůli ostatním. Třeba jako král Dareios, o němž jsme slyšeli z Danielova příběhu. A právě tak víme, že ten, kdo má moc, je jí ochoten užít – zdá-li se mu to prospěšné – k nejrůznějšímu útlaku jednotlivců i celých národů. „Kdo jsou velcí, utlačují je.“ Je zvláštní, že Pán Ježíš tu nezvedá karatelsky prst, ani se nad tím nehroutí, stejně tak nevybízí k demonstracím proti těmto zlům, jen to konstatuje a připomíná učedníkům: Víte, že to tak je. Nemusíte být škarohlídy, kteří všechno vidí černě: to je prostě realita světa, v němž žijete. Ovládání druhých, manipulace a utlačování slabých těmi, kteří mají moc. To všechno víte. Ale teď slyšte to, co nevíte: „Ne tak bude mezi vámi.“

Ten model světa není modelem Kristova společenství. Tam není místo pro mocenské hašteřenice, pro různé kliky, které prosazují své zájmy, tam je jen místo pro službu. Touží-li někdo být velký, pak jedině tak, že se stane malým, že se stane služebníkem svých bratří. „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Jak bychom mohli prosazovat sebe ve společenství, které žije ze služby, již nám prokázal náš Pán, když za nás zemřel?

Svět, který známe a víme jak to v něm chodí, bere člověku naději. Dokonce do té míry, že v něm nedokáže žít a na protest proti němu se upálí, jak se to stalo nejen v Praze, ale nedávno i v Plzni. Společenství Kristovo, které v tomto světě žije přece slyší hlas svého Pána: „Ne tak bude mezi vámi“, společenství, kde vládnou jiné zákony než v dravčím světě moci, vlastně jen toto společenství lásky a kristovské služby, je dnes jediným prostorem naděje pro všechny zklamané a zoufalé. Proto, aby Boží láska zářila do temnot dnešní doby, zní nám, kteří jsme jinak stále nakloněni kopírovat způsoby světa, autoritativní slovo našeho Pána: „Ne tak bude mezi vámi!“

Amen.