Mt 11,25–30

Písně: 96, 166, 442, 394, 572, 136, 399, 118, 489, 397
Introit: Ž 96,1–5
Čtení: Iz 55,1–7
Text: Mt 11,25–30
Když jsme četli oddíl z proroka Izaiáše, slyšeli jsme Boží pozvání pro všechny žíznivé a hladové. Nemají čím zaplatit, a přece mohou všechno dostat zdarma. Ale jedno je třeba: jít k Hospodinu. On sám říká: „Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi!“

Totéž volání: „Pojďte ke mně!“ zní z úst Pána Ježíše. Má právo opakovat to, co říká sám Bůh, protože všechno – i toto pozvání lásky – je mu dáno od Otce. Jen on jako jeho Syn jej dokonale zná. Zná i jeho způsob jednání s člověkem a velebí jej za to, že těm, kteří jsou maličcí v očích světa, dává poznat svá největší tajemství, zatímco je skrývá těm, kteří se jich chtějí zmocnit svou moudrostí. Těm, kteří nemají v kapse ani groš, vzpomeňme na náš oddíl z Izaiáše – zní hlas Boží lásky: „Pojďte, kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko!“ Ale pro ty, kteří mají tolik, že mohou skoupit celý krám (a jsou si toho vědomi), tato nabídka neplatí. Co je maličkým zjeveno, to je moudrým skryto. A Pán Ježíš k tomu říká své ANO. „Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“ My ve své přirozenosti nejraději říkáme Bohu své NE. Kolik je v nás vzpoury proti jeho vůli, i když se modlíme „Buď vůle tvá!“ Proto nám náš Pán říká: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“

Jeho pozvání pro všechny, kdo se namáhají a jsou obtíženi břemeny bývá chápáno jako povzbuzení pro ty, kdo v potu tváře si získávají svůj denní chléb a mají nejrůznější problémy a potíže. Ale ten původní záměr jeho slov je jiný: Ježíš zve k sobě všechny, kteří se namáhají plnit Boží zákon a cítí jeho tíhu jako neunesitelné břemeno. Však učitelé zákona stanovili tolik náboženských povinností, že Pán ježíš o nich řekl: „Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.“(Mat. 23,4) A tu pro všechny, kteří pod tím klesají, zní hlas:“ Pojďte ke mně a já vám dám odpočinout.“ To odpočinutí není jakýsi mystický mír v duši, trvalá pohoda, ale je to nový vztah k Bohu, vztah důvěry a lásky, v níž mizí strach, že všechny požadavky Zákona nedokážu splnit do puntíku; jistě ne, ale jestliže přijímám Ježíšovo pozvání, pak vím, že jsem u toho, který to všechno udělal za mě.

A teprve potom – z lásky k němu – mohu poslechnout jeho slova: „Vezměte na sebe mé jho!“ Je to poslušnost Toho, který za mě dal svůj život. A to už není povinnost, která sráží a deptá, ale je to vztah lásky. Jeho jho skutečně netlačí. Dobře to pověděl středověký bohoslovec Bernard z Clairvaux:„Kristův kříž je břemenem toho druhu, jako jsou ptákům křídla. Nesou je vzhůru.“

Proto Pán Ježíš mohl říci: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými a zjevil jsi je maličkým.“

Amen.