Sk 2,1–24.36–42

Písně: 168, 551, 365, 572, 362, 469, 397, 489
Introit: Ž 104,27
Čtení: Ř 6,2–14
Text: Sk 2,1–24.36–42
Událost, o které dnes slyšíme ze Skutků apoštolských, je zcela jedinečná a neopakovatelná, stejně jako vzkříšení či Nanebevstoupení Páně. Nezní už hukot z nebe a neobjevují se ohnivé jazyky. To se stalo jen jednou na znamení, že Duch svatý je seslán Ježíšově církvi, že je tady a působí. Působí tak, že lidé slyší zvěst o velikých skutcích Božích a že tomu začnou rozumět jako při prvních letnicích. Působí ve zvěsti, s níž – poprvé v dějinách – vystoupil na veřejnosti apoštol Petr. Je to zvěst o Ježíši ukřižovaném a zmrtvýchvstalém, který je Pánem a Mesiášem. Tenkrát to byla hozená rukavice celému tehdejšímu židovskému společenství, jemuž zní obvinění: „v jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili.“ A přece se děje ten div, že Petrovi posluchači jsou zasaženi v srdci a ptají se, co mají dělat.
Ta zvěst je pro dnešní svět stejně nepřijatelná jako pro tehdejší Jeruzalém. A přece Duch svatý působí. Že i v této době zasahuje člověka jako tenkrát. Není to zásluhou naší výmluvnosti, že lidské srdce je zasaženo ve své pýše a soběstačnosti, je to div téhož Ducha, který naplnil apoštoly v den letnic.
Lidé, k nimž Petr mluví, nejsou žádní andělé. Jsou obtíženi vinou, protože Božího Mesiáše ukřižovali. A přece oni mají dostat téhož Ducha svatého, jehož mají ti, nad nimiž neopakovatelně zaplály ohnivé jazyky. Ale nejde to bez obrácení a bez křtu. „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a dostanete Dar ducha svatého.“ Obrátit se znamená jít jinak, než dosud: místo své samospravedlnosti uznat svou vinu a ve křtu, v němž se hlásím k Ukřižovanému jako k jedinému Pánu, přijmout odpuštění. A tehdy vím: i já jsem dostal Ducha svatého jako dar pro nový život. Nemusí se to projevovat žádným mimořádným znamením: prostě se to stalo, protože jsem spolu s těmi jeruzalémskými lidmi uvěřil apoštolské zvěsti, jež o tom ujišťuje i mne.
Duch svatý způsobil, že Petrovo kázání změnilo život tří tisíců lidí, kteří se dali pokřtít a vytvořili první křesťanský sbor na světě. Slyšeli jsme, že vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Jsou to čtyři poznávací znaky skutečné církve i kázání, společenství lásky, Večeře Páně a modlitby chvály a vděčnosti.
Církev, která o prvních svatodušních svátcích vznikla, jde dějinami k cíli, jímž je setkání s tím, jehož Bůh učinil Pánem a Mesiášem. A na této cestě se posiluje jako na začátku lámáním chleba stolu Kristova. Nikdy nám to nezevšední, stejně jako zvěst evangelia, jež smíme slyšet ve společenství modliteb. To proto, že Duch svatý, který tenkrát sestoupil na apoštoly, je stále přítomen, aby to staré bylo nové, aktuální, oslovující a zasahující naše srdce.„Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu a tak obnovuješ tvář země.“ (Žalm 104,30)
Amen.