Sk 4,11–12

Písně: 118, 192, 255, 572, 165, 399, 397, 510
Introit: Ž 118,22–24
Čtení: 1K 3,1–15
Text: Sk 4,11–12
Všechny tři čtení Písma, jak jsme je dnes slyšeli, mají něco společného: zmiňují totiž stavbu, její základy, budování a také stavitele. V žalmu 118 jsme četli o kamenu, který lidé pokládali za zbytečný, dobrý leda tak na skládku, ale právě on se stal základním úhelným kamenem, na němž všechno stojí. A nebyla to žádná náhoda, ale Boží rozhodnutí: „Stalo se tak skrze Hospodina.“
Druhé místo z Pavlova listu do Korintu se také obrací ke stavění. I zde apoštol mluví o základu, který jsme my sami nevytvořili. Ten už tu je. Je spolehlivý a pevný, unese každou stavbu. O to starost není. Jde spíš o to, co na tom kvalitním základu vyroste. Zřejmě to může být – a to je už naše zodpovědnost, něco velmi krásného, ale také něco zpackaného, odbytého, chatrč ze slámy, která shoří. Je to obrazné vykreslení lidského života, životního díla. Člověk se pachtí, obětuje své stavbě všechno, ale z hlediska Božího to je na nic. Celé životní dílo nám může shořet ve výhni jeho soudu – to je vážné varování všem, kdo si na své práci příliš zakládají. Nikoliv pro své stavění, ale pro ten základ, jenž – slovy apoštola „už položen jest“, budeme zachráněni. A ten základ je Ježíš Kristus.
Právě to nám opakuje i apoštol Petr ve třetím biblickém oddílu, jímž je náš text ze Skutků apoštolských. Petrova slova, která zazněla v Jeruzalémě před veleradou, jsou vyznáním jedinečnosti Kristovy. Jen v něm je skutečná záchrana člověka, protože v nikom jiném není spásy. A aby to bylo ještě srozumitelnější, apoštol volá: „Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelním.“ To, o čem zpívá 118 Žalm a co by jinak zůstalo básnickou metaforou, je v jeho svědectví sjednoceno s příběhem ukřižovaného Ježíše. Byl zavržen, ale Bůh jej vzkřísil z mrtvých. Byl jako kámen, který stavitelé vyhodili, ale Bůh jej učinil kamenem, na němž všechno stojí a všechno se o něj opírá.
I dnes se stále něco buduje – stavíme evropský dům, nové vztahy mezi národy, nové ekonomické a vzdělávací systémy. Ale jaké jsou základy, na nichž se staví? Jsou opravdu pevné a vydrží, když půjde do tuhého? Nezhroutí se zátěží lidského sobectví? „Nikdo totiž nemůže položit jiný základy než ten, který je už položen a to je Ježíš Kristus“ – tak nám to říká velmi určitě apoštol. Ježíš je ten, na němž může člověk i celé lidstvo stavět. I tak to může být stavba ze slámy, ale stále se můžeš znovu vracet k pevnému základu. Bez něho je to hotová beznaděj. Opravdu: „v nikom jiném není spásy“, jen v něm, který nás nese i s naší nevěrností a slabostí.
Amen.