Věřit znamená spolehnout se

Písně: 171, Loď života, 697, 623, 200
Introitus: Žd 11,1
1. čtení: 1S 17,37–47
Text: Mt 21,21n
Slovo poslání: Iz 43,1
Slovo požehnání: Sd 18,6

„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ I přesto, že se nám někdy zdá, že všechny naděje, které nám zbyly, že se nám postupně hroutí; jako domeček z karet!

Abraham – Abraham by nám, milí bratři a sestry, mohl hodiny vyprávět o tom, jaké to je, když uslyšel neznámý hlas, uvěřil jeho slovům, opustil všechno, na čem si až doposud tolik zakládal, a vydal se cestou do neznáma.

O tom, jaké to je vytrvat ve své víře, i přestože všechna zaslíbení, která dostal, se z jeho hlediska postupem času zdála být naprosto neuskutečnitelná. Vždyť Abrahamovi bylo pětasedmdesát let, když vyšel z Úru, a sto let, když mu jeho žena Sára v již neplodném věku porodila toho zaslíbeného Izáka.

A když se už už zdálo, že se to zaslíbení, která dostal v Izákovi, začalo naplňovat, bylo mu tím samým hlasem, který jej v Úru oslovil, řečeno, že má jít a právě tohoto svého syna obětovat.

Izák, ten Abrahámův zaslíbený, by také mohl vyprávět, jaké to je ležet na obětním oltáři hory Moria, když mu zbyla už jen naděje otcových slov, že „Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu“. (Gn 22,8)

Jákob, ten by nám zase mohl vyprávět strhující příběh, jaké to bylo u brodu Jabok zápasit s tajemnou bytostí. Proč po tom nočním zápasu měl pochroumanou levou kyčel, začal kulhat na levou stranu, a jak se to přihodilo, že po tomto zápasu dostal nejen Boží požehnání, ale i nové jméno Jísraél, což se vykládá jako „Boží bojovník“, anebo „Bůh bojuje“.

Mojžíš na hoře Oréb – stejně jako Jákob u brodu Jabok – také moc dobře věděl, co znamená setkat se s něčím, co jej naprosto přesahovalo. Co znamená podrobit se příkazu, který dostal. Jít v této síle, přiložit tak další dílek do Božího puzzelu plánu spásy a stát se tak jeho součástí.

„Všichni, kdo se tu shromáždili, poznají, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin. Toto je Hospodinův boj a on vás vydá do našich rukou!“ (1S 17, 47)

A právě v této síle víry se David, jehož jméno se vykládá jako “miláček”, ten, který byl v očích svého nejstaršího bratra Eliaba, ale i doposud vládnoucího krále Saula naprostý outsider, se neváhal postavit proti filištínskému – pelištejskému, anebo po našem palestinskému dvoumetrovému obru Goliášovi.

Pravda, nebyl sice tak vysoký jako obr, kterému se se svou kouzelnou fazolí postavil Jack z pohádkového filmu „Jack a obři“, ale vzhledem k tehdejší průměrné výšce dospělého muže to obr bezpochyby byl,

Víra – víra v to, že proti tomuto gigantovi nejde ve vlastní síle, ale v síle toho, který jej před časem vyvolil a pomazal, vzal oblázek ze své torny, roztočil ho v praku, vystřelil, čímž mu prorazil lebku a tak jej zabil.

„K takové víře svědků se Bůh přiznal svým svědectvím,” vzkazuje nám pisatel listu židům, aby nám prostřednictvím Abrahama, Izáka, Jákoba, Mojžíše, Davida a v neposlední řadě jistě také i zoufalého otce chlapce posedlého padoucnicí, aby nám řekl, že stačí, když budeme mít víru jako zrnko hořčice – víry, co by se za nehet vešlo.

„Věřím, Pane, pomoz mé nedověře!“ z Marka 9,24b je heslem Jednoty Bratrské na letošní rok. Ano, milí bratři, sestry a facebookoví přátelé, víra, byť by byla tak velká jako zrnko hořčice, to je ta pravá síla, která i skály láme! Stejně jako láska, která hory přenáší.

Věří tomu, že začkoli bychom prosili, dostaneme, neboť „všechno je možné tomu, kdo věří“. (Marek 9,23) A to jsem nám, milí bratři, sestry a přátelé, dnes chtěl připomenout. Jak Bůh pracuje. Že jeho moc se v našich životech naplno projevuje právě v té naší největší slabosti (2K 12,9). A my, pokud uvěříme Ježíšovu slovu, že:

„Všechno je možné tomu, kdo věří“ (Mk 9,23), pak „Hospodin bude bojovat za nás a my budeme jen mlčet.“

(Exި14,14)

Nechť nás tedy všechny nese Boží ujištění: „Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed tvé slabosti.“ A k naplnění tohoto Božího ujištění v našich životech nám dopomáhej sám adonáj-elohejnú – náš Bůh-Hospodin.

Amén.