Mt 6,5–8

Písně: 25, 373, 442, 572, 408, 397, 118, 510
Introit: Mt 18,19
Čtení: 1Kr 18,20–39
Text: Mt 6,5–8
Ježíšova slova, která k nám zazněla, zaznamenal Matouš v jeho velkém kázání na Hoře blahoslavenství. Jsou jakýmsi úvodem k modlitbě, kterou naučil své učedníky. Spojuje dodnes všechny křesťany jako jeho modlitba, Modlitba Páně, Otče náš.
Abychom se modlili v jeho duchu, dává nám dvojí varování. První zní: „Když se modlíte, nebuďte jako pokrytci.“ To druhé: „Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané.“ Modlitba je rozhovor s Bohem, ale protože jsme hříšní lidé, může se z toho udělat divadelní představení – však pokrytec je vlastně herec, který hraje svou roli. A také to může sklouznout do pohanské magie, kdy člověk chce Boha k něčemu donutit množstvím slov.
To první nebezpečí číhalo především na ty, kdo brali modlitbu jako náboženskou povinnost. Izraelec se modlil třikrát denně. Když byl určený čas, zastavil se kdekoliv a šeptem odříkal přikázaná slova. Někteří učitelé Zákona doporučovali, aby to bylo hodně vidět – snad aby svým příkladem strhl k zbožnosti druhé. Tím se modlitba stala reklamou a také zásluhou; nebyla jen pro Boha, ale pro vnější efekt. Takové „modlitebníky“ vidí Ježíš jako pokrytce, kteří se s oblibou modlína nárožích ulic, aby byli lidem na očích.
Skutečná modlitba však míří jen k Bohu, před nímž stojíme a který nás slyší. I když Pán Ježíš zná modlitbu ve společenství a slibuje dvěma, kteří se shodnou v prosbě za jakoukoliv věc, že jim to nebeský Otec učiní, (Mat. 18,19) zde teď klade důraz na rozhovor s Bohem bez svědků, jen v pokojíku, za zamčenými dveřmi. Tady není místo pro žádné dryáčnictví; zde jsi jen ty a Bůh, který je tvůj Otec. Tato duchovní cudnost a spolehnutí na Otce je předpokladem modlitby v duchu Ježíšově.
Druhé nebezpečí znal už biblický Kazatel. Proto radil těm, kdo jdou do domu Božího: „Nebývej rychlý k mluvení, ani srdce tvé kvapné k vynášení slova před oblíčejem Božím, poněvadž Bůh je na nebi a ty na zemi; protož nechť jsou slova tvá nemnohá“ (Kaz. 5,2). Pohané, jak jsme to slyšeli z vyprávění o Eliášově zápasu na Karmelu, chtěli množstvím slov donutit své božstvo k zásahu – ovšem že marně. Eliáš se modlí velmi krátce a Bůh na to reaguje. Není třeba toho mnoho namluvit, stačí mít Bohu oddané srdce a důvěřovat mu. My nejsme vyslyšeni pro množství slov. Nemusíme se trápit tím, že jsme v modlitbě neřekli všechno. Bůh nepotřebuje od nás informace o našich problémech, ale naši lásku. Ta má být podstatou každé naší modlitby. „Vždyť váš Otec ví, co potřebujete dříve, než ho prosíte.“
Amen.