1J 4,16–18

Introit: Ž 143,210
Čtení: Mt 25,31–46
Text: 1J 4,16–18
Na začátku dnešních Služeb Božích jsme slyšeli prosbu žalmisty: „Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý.“ Člověk, který ví o svatém Bohu, ví také o své hříšnosti, v níž nemůže před Božím soudem obstát. A přece ten soud, konečné hodnocení každého lidského života se bude konat. O tom Bible mluví velmi jasně: „Vždyť všichni se musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré, či zlé.“ (2 K 5,10). Ale slova Pána Ježíše o Posledním soudu jdou ještě dál. Budeme souzeni nejen za to, co jsme udělali zlého, ale i za to, co jsme nečinili dobrého, ačkoliv jsme mohli. Ti, kteří jdou do věčných muk, nebyli žádní zločinci, ale nepoznali Toho, který přicházel v hladových, nemocných a potřebných. Jim zní slovo Soudce: „Cožkoli jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.“

Uvědomujeme si, jak právě toto slovo by mohlo zaznít jednou nad naším životem a máme z toho strach. Strach z Boží neúplatné spravedlnosti, strach z jeho soudu. A právě proto jsme otevřeli Janův list, kde se tolik mluví o Boží lásce. „Také my jsme poznali Boží lásku, kterou Bůh má k nám a věříme v ní.“ Ta láska se projevila v tom, že za naše hříchy zemřel Boží Syn, jak nám to připomíná každá Večeře Páně. A Jan píše i o tom, co tato láska znamená pro polekaného člověka, který se bojí, že s ním na Božím soudu špatně dopadne. „V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soud.“ Kralický překlad uvádí „Máme bezpečné doufání“. Protože věříme v Boží lásku, máme naprostou důvěru, ba jistotu, že na tomto soudu ne pro své dobré skutky, ale pro oběť Ježíše Krista obstojíme, že nás Pán Bůh nestrčí do pekla, ale přijme nás do svého království.

A tady už končí každý strach. Strach z našich setkání, nedokonalostí, opomenutí a také strach, že nám to jednou Pán Bůh spočítá. Takového Boha, kterého se děsíme, nelze milovat. Ale my jej milujeme, „protože Bůh napřed miloval nás.“ A ten Bůh není někde za oblaky v nedozírnu, ale chce přebývat v nás. „Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ A proto slyšíme i slova dnešního evangelia o Posledním soudu: nikoliv abychom se báli však kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce ale abychom využili každý den k službě lidem a zůstávali tak v lásce, která i v tváři těch nejmenších bratří poznává skrytou tvář Páně.

Amen.