1J 5,9–15

Písně: 264, 275, 404, 361, 259
Introit: Iz 11,1–4
Čtení: L 1,26–38
Text: 1J 5,9–15
My všichni už od školních let získáváme vědomosti a poznatky od svým učitelů, z učebnic, které psali odborníci, tvoříme si úsudky podle informací, jež k nám proudí ze všech stran. Jsme odkázáni na vědce, kteří nás poučují o tajemství hmoty či o tom, jaké bude zítra počasí. Bereme vážně hlášení o průjezdnosti silnic v dopravní špičce nebo o vývoji měnového kurzu.
Apoštol Jan nám to nevymlouvá. Ale vychází z tohoto našeho přístupu, aby nám řekl něco velmi důležitého: „Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží. Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu.“ Jsou ještě důležitější informace, které potřebujeme – a ty nám dává Pán Bůh o svém Synu. Dnes jsme slyšeli slova anděla Gabriele, který oznamuje Boží svědectví Marii. Dítě, jež se jí narodí, bude se jmenovat Ježíš, bude králem a jeho království nebude konce. Všechno má svůj konec, ale jeho království nikoli. „Boží svědectví je to, co pověděl Bůh o svém synu“. připomíná nám Jan.
Ten Ježíš z Nazaréta je král a Boží syn, to slyší Marie. Mohla o tom pochybovat a Boží svědectví popřít svou nevěrou. Pro každého člověka je i tato možnost: nad tím, co říká Bůh, pokrčit rameny a nebrat to vážně. „Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.“ Marie uvěřila a v této poslušné víře vyznává: „Jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova.“ V tom je její sláva, že přijala Boží svědectví.
A přece to svědectví se týká každého z nás. Je to svědectví, o němž píše Jan: „To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.“ Pán Bůh nám dal něco tak velikého, že na to nestačí žádné naše vyjádření. Ani Bible se to nepokouší vysvětlit, protože bychom to svým rozumem nepochopili. My známe vždycky jen život završený smrtí. Básník si posteskne: „Na jednu radost tisíc bolestí – a to je život celý“ V Božím Synu nám Bůh dal život, nad nímž můžeme jen žasnout: život s nám a v jeho lásce.
Celý advent nám ukazuje k světlu naděje, jež v Božím Synu září do temnot našeho živoření. On přišel, abychom měli život, který je spojen s Bohem a nezničí jej ani smrt. Kdo má ve víře osobní vztah k Ježíši jako Božímu Synu, kdo přijímá Boží svědectví o něm jako kdysi Marie, ten už teď má ve svém životě spojení s věčností a smrt je mu branou do života. Kdo má jen sebe a nevěří Bohu, který se přihlásil k svému Synu Ježíši, žije jen svou smrt.
Není to škarohlídství ani škatulkování lidí. Tak to prostě je a je dobře se nad tím zamyslet: „Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ A můžeme si stále znovu opakovat Janova slova jako shrnutí celého evangelia, z něhož se v adventu smíme radovat: „Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.“
Amen.