1Pt 2,18–25

Introit: Ez 34,11–15
Čtení: J 10,11–15.27–28
Text: 1Pt 2,18–25
Výzva, aby se služebníci podřizovali svým pánům, dokonce i zlým a tvrdým, musí u normálního člověk vzbudit nesouhlas a odpor. Vždyť každý otrokář si může svou tyranii posvětit těmito slovy z Bible a může si nárokovat tak plnou poslušnost vykořisťovaných a utlačovaných; biblický výrok pak slouží nikoliv k odstranění, ale k posílení lidského zla. Je dobře si připomenout, že citovat Bibli dokáže i satan, jak víme z vyprávění o Ježíšově pokušení na poušti; jsou to však slova vytržená ze souvislosti celku a tím zneužitá.

Jestliže utiskovatel nařizuje bezprávným lidem: „podřizujte se ve vší bázni pánům“, bude to mít zcela jiný význam, než když tatáž slova napíše Petr svým bratřím, kteří jsou otroky. Pro něho nejsou méněcennými robotníky, na nichž nikomu nezáleží. Právě naopak: proto jim píše: „Kristus trpěl za vás.“ Mluví o bázni, ale je to bázeň před Bohem, kterého nemají zapřít ani tehdy, když nevinně trpí. Nedeptá je, aby jim v tom jejich těžkém životě úplně zčernal svět, ale potěšuje je tím, že i utrpení, které si nezavinili, může mít hluboký smysl: „Budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.“

Tuhle posilu Petrovi čtenáři potřebovali. I oni měli chvíle, kdy zatoužili po svobodě, která jim byla upřena. Možná, že chtěli vzít svou věc do vlastních rukou. V tehdejší době však byla bez výjimky každá vzpoura otroků potlačena v krvi a přinesla ještě větší útlak. A právě proto jim apoštol zdůrazňuje, že je možné jít jinou cestou: ne utrpení působit, ale utrpení nést, protože „i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.“

Nemusíme dnes řešit problémy, které měla církev v době, kdy otroctví bylo pro lidi tak běžné, jako pro nás internet. Ale ani tehdy to nebyla obecná pravidla, která by se dala mechanicky uplatnit vždy a všude, spíše rady, jak svým jednáním, svým postojem zvěstovat světu Krista. A i když se svět mění, Kristus zůstává pro nás tím, kdo vzal na svém těle naše hříchy na kříž. Na tomto základním apoštolském zvěstování se nedá nic změnit ani dnes. Pro mnoho lidí tato zvěst bude možná ještě pohoršlivější než dobově podmíněná rada o podřízenosti otroků pánům. A to proto, že člověk nechce slyšet pravdu o sobě: že jeho záchrana je Kristus, pro něho ukřižovaný, který pro něho trpěl. A že jediný směr, který nekončí ve slepé uličce, je ten, který nám ukázal svým životem: „když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě.“ Tak se nám stal příkladem, podle něhož se můžeme řídit; prošlapal cestu, my máme jít v jeho stopách.

Kristus trpěl za vás – toto ujištění zní křesťanům všech dob. Ty se mění, ale tato jistota, kterou si potvrzujeme každým křtem a každou Večeří Páně, nám dává naději a výhled. Trpěl za nás, aby se v našem životě všechno změnilo. Aby i naše vnitřní já, celé to tajemství naší existence, tak křehké a ohrozitelné, bylo pod jeho laskavou ochranou a dohledem. On je ten, který na nás dává pozor jako pastýř a jako strážce. To zvěstuje Petrův list křesťanům, ať už žijí v otrocké společnosti či v moderní technické civilizaci: „Bloudil jste jako ovce, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.“

Amen.