2K 1,16–20

Písně: 96, 161, 368, 572, 136, 118, 244, 510
Introit: Ž 50,14–15
Čtení: Iz 41,8–14
Text: 2K 1,16–20
Apoštol Pavel to s křesťany v Korintu, kterým píše tento list, neměl právě lehké. Už na samém začátku se musel hájit proti podezření, že není tak docela upřímný. Že sleduje své vlastní zájmy a proti sice říká „ano“, když jej zvou na návštěvu, ale myslí si pravý opak. Naoko souhlasí, ale chce jít jinam.
A právě z této trapné situace vyrostla slova, jež jsme četli: „Bůh je svědek, že mé slovo k vám není zároveň „ano“ i „ne“! Tak to bývá u politiků a diplomatů, ale ne u toho, který je apoštolem, služebníkem evangelia. Evangelium přece nemůže být zvěstí, kde je všechno pomícháno tak, že se na to nedá spolehnout. „Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my – já, Silvanus a Timoteus – nebyl zároveň „ano“ a „ne“, nýbrž v něm je jasné „ano“!
Není nic jistějšího, než toto jednoznačné ANO, které Bůh řekl v Ježíši Kristu k nám, hříšným, pokřiveným a divným lidem. Nám je vlastní nespolehlivost a obojetnost. Známe ji u sebe a počítáme s tím i u druhých, jak je zřejmé z uvažování Korinťanů. Ale třebaže my máme často své názory a hodnocení spletené a jsme schopni z černého udělat bílé či naopak, jsme navenek ochotni se tvářit pozitivně a přece ve své nedůvěře a nechuti říkáme Bohu i bližnímu své vnitřní Ne. Pán Bůh v Ježíši Kristu k nám řekl své neodvolatelné ANO, bez jakýchkoliv kliček, vytáček, podmínek a požadavků.
O tom, že On řekl k naší záchraně své ANO svědčí každá svatá Večeře Páně. To je ujištění, že nás Bůh v Kristu přijal, nad všemi zápory naší bídy a ubohosti nadepsal znamením kříže svůj klad, své rozhodnutí v náš prospěch. Bez Ježíše Krista, který pro nás zemřel, bychom jej mohli podezřívat z nějakého zlomyslného NE, jež přijde v ten nejnevhodnější čas. Však lidé se už od nejstarších dob snažili božstva předcházet, aby ji neřekla ve špatném rozmaru nějaké záporné rozhodnutí, nezaskočila je a neublížila jim. Živý Bůh, jehož vyznáváme jako Otce, není vrtkavý a zlomyslný. On promluvil ve svém Synu nad naším celým životem své ANO, ano své lásky, jež se nikdy nemůže změnit.
Vždyť – a to je pokračování apoštolova dopisu – „ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ANO.“ Takže všechny ty sliby, jež čtu v Bibli, jsou pro mě. I to, jež zní z proroka Izaiáše „Neboj se, já jsem s tebou!“ Když věřím v Krista, smím si je přivlastnit jako osobní jistotu. Bůh řekl už tím, že mi dal svého Syna: ANO, jsou právě pro tebe.
Na to je jen jediná vděčná odpověď, totiž jistotné Amen. To slůvko znamená nejen „staň se“, ale také „jistě“. Jistě, věřím tomu a spoléhám na tvé sliby, které jsou neotřesitelná pravda. Skrze Krista, který nám dává sám sebe ve své Večeři „zní naše Amen k slávě Boží.“ Bohu díky.
Amen.