2K 3,3–9

Písně: 96, 494, 405, 171, 451
Introit: Jr 31,31–33
Čtení: J 8,1–11
Text: 2K 3,3–9
Nový Zákon je z větší části sbírkou dopisů, apoštolských listů, které vedle čtyř evangelií jsou svědectvím o Ježíši Kristu. Nevíme o něm nic jiného, než co nám o něm zaznamenali lidé, kteří se s ním setkali, kteří viděli jeho skutky a zapamatovali si jeho slova. On sám však nenapsal ani řádek. Je jen jediná zmínka, že psal prstem do prachu, když mu přivedli ženu, nad níž měl potvrdit ortel smrti. Psal skloněn cosi na zem a ani evangelista Jan nám nepoví, co to bylo. Jen legenda se domýšlí, že z Ježíšova písma si přečetli samozvaní soudci své vlastní hříchy. Ale to písmo rozvál vítr a nic z něho nezůstalo.

A přece právě slova apoštola Pavla z jeho listu Korinťanům nám dosvědčují, že to tak není. „Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým.“ V tomto listu dává o sobě vědět. Ten, který sedí na pravici Otce, jak vyznáváme, a ten list jsou živí lidé. Žádní andělé, spíš se všemi lidskými nectnostmi – však apoštol se s nimi dost natrápil, jak je zřejmé z celé epištoly. Ale tito lidé uvěřili přes všechny své slabosti v Ježíše Krista jako Pána. Řekli bychom, že je to dost ubohý psací materiál, ale právě ten užívá Kristu, aby jeho list mohli číst všichni lidé.

Je to něco zcela nového: na Sinai psal Hospodin svou vůli do tvrdého kamene. Tak byl dán Izraeli Zákon. „Když přestal k Mojžíšovi na hoře Sinai mluvit, dal mu dvě desky svědectví; byly to kamenné desky psané Božím prstem.“ (Ex 31,18). List Kristův však není na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí. A není psán inkoustem, ale Duchem svatým v lidském nitru. List Kristův je tedy v podobě korintských křesťanů, ale nespadl jen tak z nebě. Aby vznikl, použil k tomu jeho autor služby apoštolů, jejich zvěstování. „Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí.“ Je to skutečně odvaha vidět v křehkých lidičkách list či dopis Kristův. Kámen pro Desatero je spolehlivý materiál, ale lidské srdce? Víme, jak naše nitro je vskutku všem bídám poddané, jak jsme jednou nahoře, podruhé dole – my že bychom byli Kristovým listem? Nestanou se naší vinou jeho řádky stejně nesrozumitelné, jako to psaní do prachu, protože na to prostě nemáme? Je to odvaha, vidět v křesťanech, v Církvi list Kristův – ale apoštol ji má.

„Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista.“ Ale ta odvaha je snad ještě větší, když srovnává starou a novou smlouvu. Bůh s Izraelem smlouvu uzavřel vydáním zákona a ta smlouva byla „nastolena s oslňující slávou.“ Boží sláva se dokonce odrážela i na Mojžíšově tváři, když se vrátil z hory Sinai. Ale tato „smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti.“ Však podle Mojžíšova Zákona ta cizoložná žena měla být ukamenována. Litera Zákona byla proti ní, jako proti každému, kdo jej přestupuje. To je jistota Pavlova, který sám si to vyzkoušel ve svém rabínském životě: žádný člověk nemůže Zákon dodržet a tak se zalíbit Bohu. Už proroku Jeremiášovi dal Hospodin slib, že učiní se svým lidem novou smlouvu, když stará byla hříchem Izraele porušena. (Jer 31,31). Ne člověk, ale Pán Bůh sám začíná zcela nové, protože to staré pomíjí. „Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.“ Ta nová smlouva, které apoštol slouží, není zakotvena v příkazech a zákazech, v „MUSÍŠ“ a „NESMÍŠ“, ale ve smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Při každé Večeři Páně, kterou slavíme, slyšíme jeho slova: „Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi.“ Tato smlouva zůstává navždy platná a Duch svatý, který ji potvrzuje srdci každého věřícího v Krista, ten dává život. Život bez úzkosti, že nedostačím všem požadavkům Zákona; jistě ne, ale právě proto i se mnou Bůh uzavřel v Kristu novou smlouvu. A to, co já nemůžu nikdy naplnit, za mne naplnil On naprosto dostatečně. Zákon má pro ženu hříšnici v janovském oddílu jen odsouzení a smrt, Ježíš ji však otevírá cestu k novému životu, protože zná víc než literu, která zabíjí, totiž smilování. To je obsahem také nové smlouvy: že Bůh se v Kristu nad námi smiloval a ani naše ubohost, nechápavost a slabost to nemůže změnit. A proto apoštol Pavel se odvažuje říci korintským křesťanům – a když ji, proč by ne i nám: „Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým.“

Amen.